Páté poschodí hotelu Yanggakdo režim označuje za neexistující.
O Severní Koreji již bylo napsáno tolik článků, že máš možná občas pocit, jako bys tam už opravdu byl. Předchozí týdny se nesly v duchu spolupráce a denuklearizace izolované diktatury. Po společných summitech s jihokorejským a americkým prezidentem dosáhl Kim Čong-un mnohem větší legitimizace své země než kdykoliv předtím, a tak nikdo neví, co se bude dít v nejbližší době. Memorandum podepsané na setkání s Donaldem Trumpem nebylo nijak závazné.
Severní Korea proto není zodpovědná za zničení svého jaderného výzkumu a spolupráce nemusí vůbec vypadat tak růžově, jak by se mohlo zdát. Nesmíme zapomínat na to, co se v KLDR děje i v této chvíli. Místní obyvatelé tam hladoví a chybí jim základní lidská práva, bez kterých bychom si neuměli představit život. Přesto poskytuje Severní Korea již dlouhá léta prostor zahraničním turistům, aby se do země přišli podívat a zažít ji na vlastní kůži.
Na stránkách BBC se nedávno objevil příběh odvážného cestovatele, který do Severní Koreje zajel ještě v roce 2011. Dávno předtím, než se tam v roce 2015 odehrál skandál, kdy americký turista Otto Warmbier údajně strhl v hotelu propagandistický plakát a chtěl si ho vzít domů. Otto byl obviněn a odsouzen na 15 let prací, přičemž nikdo v KLDR nikdy oficiálně nepřiznal, zda Američan ukradl plakát z neexistujícího pátého patra v hotelu Yanggakdo.
Severokorejci označují hotel za pětihvězdičkový, i když ho turisté přirovnávají spíše k tříhvězdičkovým. Před sedmi lety v roce 2011 byla situace pro turisty mnohem klidnější. V té době nebyl v zemi nikdy zadržen žádný zahraniční turista, a tak měli návštěvníci mnohem více odvahy. Calvin Sun podobnou odvahu zažil se svými turistickými známými na vlastní kůži. Po příjezdu do hlavního města měl Calvin pocit, jako by se ze světa ztratila barva. Namísto barevného Pekingu měl před očima vybledlý Pchjongjang, kde se jen občas vyjímala červená barva charakterizující komunistickou stranu.
I Calvin se svou skupinou bydleli v hotelu Yanggakdo. Nikdy však neslyšeli žádné upozornění o tom, aby se nepokoušeli dostat na páté patro. Problém pátého patra v hotelu Yanggakdo je takový, že oficiálně neexistuje. Calvin s kamarády si to všimli při nástupu do výtahu, kde se číslo 5 vůbec nenachází. Chybějící patro je zaujalo, a tak se v poslední večer návštěvy Severní Koreje rozhodli hotel prozkoumat.
Po zemi je provázelo více průvodců. Dva z nich se vyptávali na to, jestli Michael Jackson opravdu zemřel na AIDS a zda Spojené státy opravdu vypadají zdevastovaně jako v reality show Cops z roku 1989. Před odjezdem s průvodci popili a zjistili, že se ptali, protože pracují jako špióni a snažili se dozvědět co nejvíce informací o západním světě. S průvodci se rozloučili a vydali se do pokojů, jenže parta nebyla poslední den před odjezdem unavená. Objevil se nápad na prozkoumání pátého patra a všichni souhlasili.
Nejdříve se tam chtěli dostat po schodech ze čtvrtého, ale prý u dveří zaslechli výkřiky, tak rychle vyběhli na šesté, odkud sešli níže. Na pátém patře to vypadalo jako v bunkru za studené války. Ocelové dveře, všude plno kovu a propagandistických materiálů namalovaných či přibitých na stěnu. Strop byl tak nízko, že se museli občas přikrčit. Drtivá většina dveří byla zamčena. Přesto narazili na otevřenou místnost, kde našli stůl a neznámé komunikační zařízení. Žádný zaměstnanec tam neseděl.
Páté patro sice oficiálně neexistuje, avšak ve skutečnosti funguje jako místo k odposlechu každičkého pokoje. V rohu zahlédli hromadu miniaturních kamer, které slouží k monitorování turistů, a zahlédli i místnost, kde bylo velké množství obrazovek zobrazujících interiér pokojů. Na stěnách jako z bunkru byly propagandistické materiály o imperialistických Američanech a velké slávě rodiny Kimů.
Turisté usoudili, že by propaganda na patře nebyla, kdyby tam pravidelně chodívali návštěvníci. Nápisy spíše měly zaměstnancům hotelu připomínat, pro koho pracují, i když odposlouchávají zahraniční turisty mluvící o zajímavých věcech z domova. Po čase na ně narazil zaměstnanec hotelu a klidně je vyvedl na správné patro, aby našli cestu zpět do pokojů. Nestačilo jim to a vrátili se na páté patro znovu. I poté je doprovodili a stejný scénář se zopakoval i při třetím pokusu.
Mezitím však objevili dveře vedoucí do neznáma, které byly ve skutečnosti dveřmi do druhé části pátého patra. Nízké stropy nebyly na patře náhodou, protože páté patro s největší pravděpodobností ukrývalo dvě rozličná patra. Záhadné páté patro nakonec nadobro opustili a byli překvapení ze tří reakcí rozdílných zaměstnanců hotelu. Nikdo na ně nekřičel, že na patro zabloudili a pracovníci ani netrvali na tom, aby turisty odvedli rovnou do pokojů. I proto se odvážili vrátit rovnou třikrát.
Před koncem je třeba zopakovat, že v roce 2011 nebyl ještě nikdy zadržen zahraniční turista v Severní Koreji. Nebyli od toho velmi daleko po nastoupení do autobusu, který směřoval na letiště v hlavním městě. Jen pár desítek minut dělilo Calvina s kamarády od odletu z KLDR, avšak po nastoupení do autobusu vešli dovnitř pracovníci hotelu a skupinku okamžitě napadlo, že se kvůli návštěvám pátého patra dostali do problémů a možná i zůstanou v diktatuře mnohem déle, než očekávali. Problém však spočíval pouze v tom, že někdo z party ukradl z hotelu ručníky s vyšitým logem.
Ručníky vrátili a Calvin mohl odjet domů. Nikdy nečekal, že o pár let později bude v médiích číst zprávy o tom, jak v Severní Koreji zatkli mladého Američana a odsoudili ho k 15 letům manuální práce. Otto Warmbier přitom do diktatury odjel na exkurzi díky stejné turistické kanceláři jako Calvin a bydlel ve stejném hotelu. Na důkazních záběrech, které měly Otta usvědčovat z krádeže propagandistického plakátu, Calvin rozpoznával neexistující páté patro a informace hovořily o tom, že se krádež měla uskutečnit v části hotelu nepřístupné pro veřejnost.
Uvědomil si, že kdyby se pokusili vzít si domů suvenýr, mohli dopadnout jako Otto, který loni po návratu domů zemřel. Turistická kancelář Young Pioneer Tours od té doby na svou webovou stránku zavěsila velké varování o tom, že návštěva pátého patra je pro turisty nepřístupná. Calvin proto všem vzkazuje, aby opravdu respektovali místní zvyky a pravidla, protože situace se v porovnání s rokem 2011 výrazně vyostřila a za hloupé dobrodružství v hotelu lidský život nestojí.
