Pokud něco jednoznačně patří k vysokoškolskému životu, tak je to život na kolejích. Jak to ale doopravdy vypadá? Jaké to je, sdílet životní prostor s desítkami cizích lidí a co by stávající rezidenti poradili těm, kteří se na kolej teprve chystají?
V České republice žije podle statistického úřadu přes 300 tisíc vysokoškolských studentů a studentek. Část z nich zůstává u rodičů, část si najde nájemní bydlení. Ti, kteří tuto možnost nemají, volí koleje.
Ty jsou levným řešením pro všechny, kteří se musí kvůli škole přestěhovat. Problémem je jejich nedostupnost, každoročně totiž hlásí plné kapacity. S přihlášením tak rozhodně neotálej. Koleje také zdražují, přesto stále vyjdou mnohem levněji než nájemní bydlení. Například na Univerzitě Karlově tě postel ve čtyřlůžkovém pokoji vyjde zhruba na tři tisíce korun, za samostatný pokoj pak zaplatíš okolo šesti až sedmi tisíc, záleží především na lokalitě a na tom, zda chceš samostatné sociální zařízení, nebo jsi v pohodě se sdílenými.
ŽEBŘÍČEK: V těchto 10 městech se žije generaci Z nejlépe. Jak dopadla Praha?
22. srpna 2025 v 9:00
Na Masarykově univerzitě v Brně se ceny pohybují podobně. Naopak, pokud se rozhodneš využít ubytování na Vysoké škole ekonomické v Praze, tak si trochu připlatíš. Opět záleží na lokalitě a na tom, jaký typ pokoje zvolíš, ale ceny se zde pohybují v o něco vyšších řádech. Naopak levnější jsou koleje na Západočeské univerzitě v Plzni, tam cena i za jednolůžkový pokoj nepřesáhne pět tisíc, za třílůžkový pak zaplatíš asi tři tisíce.
Pro někoho je tak kolej jasnou a první volbou, jiní na ní skončí vlastně omylem. Důvodů, proč zvolit tento typ ubytování, je spousta, ale většinu spojuje právě nedostupnost klasického bydlení.
Tadeáš: Koleje nebyly moje první volba, původně jsem bydlel v bytě, ale když jsem se musel přestěhovat, chtěl jsem z ekonomických důvodů na koleje. Díky tomu nevydělávám jen na nájem, ale zvládám i spořit a cestovat.
Adéla V.: V Praze jsem nikoho neznala, a tak mi přišlo nejpohodlnější sehnat si spolubydlení s kamarádkou z gymplu, která na tom byla podobně jako já. Rozhodnutí o přijetí jsme ale, vzhledem ke způsobu přijímaček na našich fakultách, dostaly později než většina ostatních a nabídka bytů byla už dost probraná. Kolej se tak nakonec nabízela jako nejjednodušší řešení.
Adéla S.: Byla to moje první volba, chtěla jsem si to vyzkoušet a být mezi ostatními studenty. Podala jsem si žádost o ubytování a ze zdravotních důvodů jsem e-mailem požádala o buňku pro čtyři lidi, dva dvoulůžkové pokoje s vlastní koupelnou a kuchyňkou. Vyhověli mi a dostala jsem přesně tu kolej, kterou jsem chtěla.
Denisa: Kolej pro mě byla první volbou, protože je to nejlevnější.
Ze studentského ubytování si většinou lidé odnášejí zážitky na celý život. Ne vždy ale jen ty pozitivní. Přeci jen bydlení s cizími lidmi má i své mouchy.
Tadeáš: Na koleji Švehlova vnášel strach do života studentů takzvaný „fekální fantom“, ten s oblibou vykonával svou potřebu ve sprchách. Mě osobně se to sice nikdy nedotklo, ale zvěsti a fotky, které se ke mně dostaly, byly dostatečně odstrašující.
Adéla V.: Nejhorší pro mě bylo, když se v noci poprvé ozvaly sirény, to jsem ale ještě nevěděla, že jde o běžnou záležitost. Na začátku roku jsme tak stáli v chladné podzimní noci nastoupení venku před vchodem a trochu se báli vrátit zpátky do budovy. Postupně už se z toho stala spíš otravná opakující se povinnost.
Adéla S.: Nejhorší byl určitě plesnivý strop, ze kterého nám kapala voda do pokoje, a taky strach ze štěnic.
Na všechno se nedá připravit, a ačkoliv na kolej nastoupíš s určitými očekáváními, rozhodně přijde něco, co čekat nebudeš. Může přitom jít o banální detaily, ale i poměrně zásadní věci. Co překvapilo naše dotázané?
Tadeáš: To, že na všech kolejích Univerzity Karlovy, na kterých jsem bydlel či bydlím, jsou společné sprchy pro obě pohlaví a soukromí mají zajišťovat průsvitné plastové dveře.
Kde sehnat dobré papírové sešity? Máme tip na výbavu nejen do školy
19. srpna 2025 v 10:30
Adéla V.: Anonymita. Vždycky když už jsem si trochu zapamatovala opakující se tváře v kuchyňce a na chodbě, přišlo stěhování a zase to začalo nanovo. Jedinou interakcí je většinou letmý pozdrav na chodbě a jinak o sobě prakticky nevíme.
Adéla S.: Nečekala jsem, že budu buňku sdílet se dvěma kluky.
Kromě společných koupelen jsou pro spoustu studentů a studentek strašákem i sdílené kuchyně. Ze zkušeností těch, kteří mají pár kulinářských pokusů ve společných prostorech za sebou, ale vyplývá, že sice nejde o ideální stav, ale rozhodně se vše dá přežít.
Adéla S.: Mám zkušenost jen se sdílenou kuchyní pro malý počet lidí. Dalo se to zvládnout, ale raději jsem si vozila jídlo z domova nebo vařila jen jednoduchá jídla.
Denisa: Na sdílené kuchyni, co jsme měli na patře, mi vadilo, že tam občas lidé nechávali zbytky jídla, to nebylo moc příjemné. Ale jídlo mi nikdo nikdy neukradl, protože ledničku jsme měli na pokoji a nádobí jsem si taky nechávala tam.
Branislav: Já nebydlím přímo na koleji, ale v takovém menším studentském ubytování. Je nás tu asi 40. Sdílená kuchyň mi tolik nevadí, jen to do ní mám z pokoje docela daleko. Vadí mi ale nedostatek prostoru. Hlavně v lednici, nemáme přímo přidělené regály a občas jsem se musel vejít třeba jen na půl poličky. Vyhovuje mi ale, že je kuchyň vybavená, můžeme využívat příbory, nádobí a podobně. Takže nemusím vozit vlastní.
Tadeáš: Ve sdílené kuchyni jsem vždy opravdu jenom vařil, nikdy jsem si tam bez dozoru nenechával jídlo ani nádobí. Teď jsem si pokoj vybavil tak, abych byl schopný si uvařit u sebe.
Adéla V.: Máme jednu kuchyňku na patro, takže se v ní střídá kolem třiceti lidí. Občas je to trochu nechuťárna, ale většinou stačí pořádně vyvětrat a moc nepřemýšlet nad tím, co tam probíhalo. Podobně na tom bývá i lednice. Jídlo mi nikdy nezmizelo, spíš je občas nutnost vyhodit zkažené jídlo, které si tam někdo zapomněl.
Přesun z pohodlí domova na kolej také znamená částečnou ztrátu soukromí. Jaký je blízký život s lidmi, které zpočátku neznáš?
Tadeáš: Dost záleží, s kým bydlíte. Na první koleji, kde jsem bydlel, jsem natrefil na spolubydlícího, se kterým jsme toho neměli příliš společného. Přesto jsme civilně vycházeli a k žádnému diplomatickému incidentu nedošlo. Později jsem se přestěhoval ke kamarádovi, kterému se uvolnilo místo. Od té doby soužití funguje skvěle. Máme dost podobný hudební vkus a oba potřebujeme mít uklizeno.
Adéla V.: Mám štěstí, že můžu bydlet s kamarádkou a s ostatními sousedy se skoro nepotkáváme. Takže kromě občasného nepořádku v lednici je to poměrně klidné soužití.
Adéla S.: Měla jsem štěstí na spolubydlící, ale hodně záleží na komunikaci a ochotě ke kompromisům. Asi si nevybavuji, že by mi udělali něco vyloženě strašného, byly to spíše drobnosti, které se vždycky daly vyřešit.
Denisa: Teď bydlím se svou kamarádkou, takže jsem spokojená. V prváku jsem měla pokoj s přidělenou spolubydlící, ale bylo to v pohodě. Akorát jsme si moc nepovídaly a cítila jsem se taková osamocená. Lidi na patře jsem skoro neznala, jen jsem je vídala nebo slýchala na chodbě.
Branislav: Spolubydlícího mám letos poprvé, minulý rok jsem bydlel sám, je to změna, ale vycházíme spolu dobře. Nejsme nějací velcí kamarádi, ale je to v pohodě, zvládáme fungovat bez problémů. A podobně je to se sousedy na patře, není tam nikdo, kdo by vyloženě dělal nepříjemnosti. Žádnou špatnou zkušenost s ostatními nemám.
Možná jsi tento článek otevřel*a, protože se na bydlení na koleji teprve chystáš a nejsi si jistý*á, do čeho jdeš. Už tedy víš, co tě čeká, ale co by ti současní obyvatelé a obyvatelky kolejí poradili?
Tadeáš: Očekávejte to nejhorší, vytvářejte katastrofické scénáře. Třeba pak budete příjemně překvapeni. Taky se hodí si udržovat dobré vztahy s vrátnými nebo podplácet ubytovací kancelář, třeba čokoládou. A kupte si sluchátka s aktivním potlačením hluku.
Adéla V.: Asi je to trošku hloupé, ale nezapomenout požádat o stipendium a celkově dobře si zkontrolovat všechny dokumenty. Ať se třeba nestane, že se zapomenete vystěhovat v řádném termínu. A taky žabky do sprchy, to asi vysvětlovat nemusím.
Adéla S.: Doporučila bych být otevřený komunikaci, snažit se domluvit a respektovat spolubydlící, hodně záleží na kompromisech a spolupráci. A taky asi nečekat luxus, kolejní život je často jednoduchý, ale občas i trochu chaotický.
Denisa: Aby byli od začátku komunikativní a otevření novým lidem, aby si tam našli kamarády. A taky aby si opatřili čistící prostředky.
Branislav: Nemějte nějaká velká očekávání, ze začátku to pro vás bude hodně nové, ale naučíte se fungovat sami se sebou a zároveň s cizími lidmi. A taky bych doporučil si nějak zútulnit a přizpůsobit svůj prostor, přeci jen v něm budete trávit dost času. Já si například přivezl křeslo, které jsem pak opravdu dost využíval. Nezáleží na tom, kde budete bydlet, ale vybudujte si místo, kam se budete rádi vracet, kde budete rádi trávit čas.
Koleje jsou místem, kde zažiješ nezapomenutelné chvíle, ať už ty pozitivní, nebo ty méně příjemné. Ale pokud tě stěhování do studentského ubytování čeká, rozhodně nemusíš být nervózní, nezapomeň, že na to nejsi sám*sama. Na kolejích se společně s tebou budou zabydlovat stovky studentů a studentek ve stejné situaci. Neboj se tedy být otevřený*á a zkus se s někým seznámit hned od začátku, přeci jen se každé nové výzvě nejlépe čelí v dobré společnosti.
