Mijuki Išikawa se zapsala do dějin jako největší japonská sériová vražedkyně.
12. ledna 1948 dva policisté z okrsku Waseda v Tokiu náhodně našli pozůstatky pěti kojenců. Šokující nález byl nanejvýš podezřelý, ale toto podezření naplno potvrdila až pitva, která prokázala, že smrt pěti malých dětí nebyla přirozená. Vyšetřování vedlo k zatčení porodní sestry Mijuki Išikawy a dvou jejích kompliců. Celý případ se nakonec rozrostl do odhalení morbidní praxe Mijuki Išikawy. Ta zavraždila více než sto dětí. Jejich přesný počet se však už nikdy zjistit nepodařilo.
Mijuki Išikawa, narozená v roce 1897, byla japonská porodní asistentka a později vyšetřováním prokázána sériová vražedkyně, o níž se předpokládá, že zavraždila velké množství dětí s pomocí několika kompliců v průběhu 40. let 20. století.
Počet jejích obětí se odhaduje v rozmezí 85 až 169, vyšetřovatelé však odhadují, že přesný počet dětí, které zemřely pod jejíma rukama, je 103. Ani po jejím zadržení ale nebylo spravedlnosti učiněno za dost. Osmiletý trest tokijského nejvyššího soudu byl vzhledem k tak vysokému počtu zavražděných mimořádně nízký. Dodnes přitom v Japonsku patří k největším sériovým vrahům, kteří kdy byli zadrženi.
Velká část Mijukina brzkého života zůstává dodnes neznámá. Jisté je jen to, že se narodila roku 1897 v japonském městě Kunitomi. Později absolvovala univerzitu v Tokiu, kde se seznámila se svým budoucím manželem Takešim Išikawou. Jak se později ukázalo, sám manžel jí měl při některých vraždách asistovat. Po skončení univerzity začala pracovat jako porodní asistentka v nemocnici Kotobuki, kde se v průběhu let stala ředitelkou.
Vzhledem k tomu, že během tohoto období nebyly v Japonsku potraty legální, mnoho párů mělo děti, o které se nedokázaly finančně postarat. Mijuki si toho byla vědoma, a tak se rozhodla, že rodičům v nouzi za malou finanční odměnu vypomůže. Zatímco ostatní porodní asistentky i nemocniční personál o jejích činech věděli, místní vláda smrt dětí dlouhá léta přehlížela. Výsledkem bylo, že nemocnici Kotobuki opustilo několik jejích spolupracovnic. Nedbalostí státu se jí tak podařilo zabít více než 100 dětí.
Aby nebylo zabíjení malých bezbranných dětí příliš nápadné, Mijuki požádala svého manžela (lékaře) o pomoc. Takeši poprosil doktora Širu Nakajamu, který měl vypracovávat pro zavražděné děti falešné úmrtní listy. Když policie v okrsku Waseda našla 5 mrtvol, vyšetřováním se dopátrala až k zatčení Mijuki Išikawy, jejího manžela Takešiho Išikawy a lékaře Širy Nakajamy. Pátrání také vedlo k objevení čtyřiceti mrtvol malých dětí v prostorách místní pohřební služby a dalších třiceti pod nedalekým chrámem.
Během soudního procesu Mijuki tvrdila, že za smrt všech dětí mohou jejich rodiče, kteří je opustili. Obranou takového charakteru získala paradoxně podporu velké části veřejnosti. V tehdejších japonských zákonech neměli totiž kojenci téměř žádná práva. V důsledku toho byla Mijuki odsouzena na osm let vězení. Za asistování při vraždách měli manžel a další lékař dostat jen čtyři roky vězení. Aby toho nebylo málo, Mijuki se i se svým manželem dostala z vězení za polovinu odsezeného trestu prostřednictvím odvolání.
Tento incident se považuje také za hlavní důvod, proč se japonská vláda začala zajímat o legalizaci potratů v Japonsku, protože za hlavní příčinu vražd se pokládá špatná ekonomická situace rodičů, kteří se o své potomky prostě nedokázali postarat. Za vraždu svých dětí si dokonce zaplatili, protože to vyšlo levněji než samotná výchova a živení ratolestí.
Podobné případy se v Japonsku vyskytly už i před tímto incidentem. Obyvatelé Itabaši byli v roce 1930 obviněni z vraždy 41 pěstounských dětí. Hatsutarō Kawamata byl zatčen v roce 1933 za vraždu nejméně 25 pěstounských dětí. Japonská vláda si byla krize vědoma, ale dlouhá léta nic neudělala. Zákon o legalizaci potratů byl nakonec přijat až v roce 1949.
