Souboj titánů: Jason Statham vs. Megalodon.
Postavit proti sobě prehistorického žraloka s Jasonem Stathamem je podle mě velmi sympatický nápad. Navíc, když jsem zjistil, že do tohoto projektu nalili kravaťáci z Warner Bros. 150 milionů dolarů, začal jsem se na The Meg regulérně těšit.
Hravý a epicky působící trailer očekávání ještě více napnul, což způsobilo, že jsem odpočítával dny do premiéry.
Mám totiž tyto řemeslně kvalitně ošetřené blbosti rád. Navíc, první reakce amerických kritiků slibovaly svižný a vtipný blockbuster. Dočkali jsme se ho?
Skupina vědců odhalí převratný objev. Hlubiny naší planety obsahují neprobádaná zákoutí, v nichž se objevují i obrovští živočichové. Zejména Megalodon. Prehistorický žralok, který se dostal do našeho světa. A je hladový.
Zastavit ho může jedině odvážná posádka výzkumné plošiny pod vedením traumatizovaného záchranáře Jonase Taylora (Jason Statham).
MEG: Monstrum z hlubin nejlépe vystihuje slovo tunel. Nevěřím totiž, že na tento projekt byl vyčleněn uvedený rozpočet (výsledek vypadá na polovinu). Nemá žádné drahé herce, úžasně vypadající kulisy a ani ten žralok nevypadá úplně k světu.
Existují dvě možnosti. Buď se do účtů promítlo množství neúspěšných pokusů tuto látku natočit, nebo studio (ne)pěkně natáhlo čínské investory.
To by však nevadilo. Už Deep Blue Sea ukázalo, že i přes ne zcela ideální technickou stránku může být žraločí thriller zábavný a strhující. Stačí jen vědět jak na to.
Tam, kde Harlin rozehrál svižnou a mimořádně překvapivou variaci na Deset malých černoušků, zde nemají tvůrci co nabídnout. Naplno se tak projevilo angažování nevýrazného řemeslníka Johna Turteltauba (Lovci pokladů, Fenomén, Kokosy na sněhu).
Ten mechanicky stříhá jeden záběr za druhým bez jakékoli atmosféry, tempa nebo pořádného tahu na bránu. Nejhorší však je, že film je velmi nešťastně uchopen.
Více než svižné béčko za slušné peníze (např. Rampage, Piraňa 3D nebo Kong: Skull Island) nabízí duel člověk versus příroda. Na rozdíl od Twistera, Dokonalé bouřky nebo Čelistí se zde však kope úplně jiná liga.
Na brakovost námětu se zde zcela kašle a postavy se občas dokonce snaží o nějakou environmentální výpověď nebo pokus o sblížení s nimi. A ani jedno z toho nefunguje. Tam, kde měla být sypaná jedna absurdní akční scéna za druhou, se příliš mnoho mluví a tvůrci se zbytečně drží při zemi.
Element využívající střet béčkové hvězdy s Megalodonem je naprosto nevyužitý. Tam, kde by pomohla hravost a humor, nastupuje miliónkrát viděné klišé. Vtipné situace sice Meg obsahuje, ale jde o tradiční blockbusterové výplně. Ne o sofistikovanou hru s konceptem a žánrem, ve kterém se pohybujeme.
Na vině je určitě i knižní předloha Steva Altena, podle níž film vznikl. Respektive práce s ní. Papír snese více než plátno a dynamika filmového vyprávění se málokdy shoduje s tou knižní. A tady je to velmi cítit. Struktura do tří částí (plošina, moře, pláž) není nejšťastnější v jednotlivostech ani v celku.
Dění v konkrétních aktech působí repetitivně a v celkovém díle rozbitě. Myšlenka o ničení matky Země je mimo stránek knihy (a scénáře) křečovitá a nenabízí dostatek atrakcí.
Pokud jste tedy doufali, že tento produkt bude mít satirický podtón trailerů, jste na omylu. Výsledkem absence sebereflexe je tak zaměnitelný produkt, který nikoho neohromí a mnoho diváků může nudit.
Snímek je příliš dlouhý, málo nápaditý a co je nejhorší, je i předvídatelný. Vypadá to tak, že se skutečně útočilo čistě na asijský trh. Ten nemá s americkou blockbusterovou produkcí zkušenosti a stačí jim méně než divákům pravidelně hltajícím podobná „veledíla“.
I navzdory všem zmíněným věcem nejde o žádnou katastrofu a jde o nejlepší film se žraloky za posledních 19 let. Eastwoodův kameraman Tom Stern dodal několik zajímavých záběrů (většinu uvidíte v trailerech), hudba Harryho Gregsona-Williamse správně „zimmerovsky“ duní a herci se snaží. Hlavně Statham.
Britský sympaťák má poprvé v takto velkém filmu hlavní roli a snaží se svou šanci využít. Bohužel, i v této civilní podobě vidíme zejména stále toho Stathama, na jakého jsme zvyklí.
To však pro velkou část publika (včetně mě) působí jako plus. A to, že někoho napadlo ho obsadit do role, která se mu vůbec nehodí, není jeho vina.
Podobně je na tom i zbytek hereckého osazenstva. Všichni se snaží, ale nemají k ničemu zajímavější příležitost. Mentoři jsou chápaví, podnikatelé slizcí, vědkyně nádherné a černoši se snaží hláškovat.
To vše v předepsaných žánrových pravidlech. Bez pokusu o inovaci. Nejzajímavější postavou je tak desetiletá Shuya Sophia Cai. Což sice není pro film úplně nejlepší vizitka, ale buďme rádi alespoň za to málo.
MEG: Monstrum z hlubin je skrz na skrz průměrný blockbuster, který nevyužívá svůj potenciál ani finanční možnosti. Bojí se být drzý, nedokáže být strhující a dost často zavání nudou.
John Turteltaub ani tentokrát nepřekročil svůj stín a doručil zaměnitelný produkt, který mohl být ve správných rukou (kdy dostane Wolfgang Petersen další šanci?) výbornou zábavou nebo nervy drásajícím dobrodružstvím.
Dívat se na to sice dá, ale pokud jste očekávali od duelu Statham vs. Megalodon nadupaný velkofilm, budete rozčarovaní. Čeká vás totiž roztahané béčko se solidním rozpočtem. 5,5/10
