Zajímavé je, že lidé věří ve výskyt událostí, které si nepamatují. Například, že se narodili na určitém místě.
Na to, zda může představování si falešných událostí změnit naše vzpomínky, se podívala studie vypracovaná Giullianov Mazzoni a Aminov Memon.
Experimentu se zúčastnilo 82 britských studentů (29 mužů 53 žen), ale všemi fázemi experimentu prošlo jen 72 dobrovolníků, přičemž jejich průměrný věk byl 21 let.
Jedna skupina účastníků si představovala poměrně běžnou událost, přičemž dostala informace o události, která se nikdy nestala. Druhá skupina dobrovolníků si představovala událost, která se nestala, přičemž dostala informace o události, která je běžná.
Jeden týden před a jeden týden po těchto pokynech účastníci hodnotili pravděpodobnost, že zažili každou ze dvou kritických a ze série nekritických událostí pomocí tzv. Life Events Inventory (LEI – inventář životních událostí). Během poslední fáze experimentu byli dobrovolníci vyzváni, aby popsali jakékoli vzpomínky na dané události.
Při obou událostech představivost zvýšila počet vzpomínek, jakož i přesvědčení o tom, že událost byla zažitá. Tyto výsledky naznačují, že představivost může vyvolat falešné autobiografické vzpomínky.
Jaké budou výsledky?
Změny v hodnotě LEI se často interpretují jako změny v paměti. Avšak LEI lidi vyzývá, aby ohodnotili svoji víru ve výskyt každé události, a nikoli vzpomínku na ni. Autobiografické přesvědčení je jen částečně závislé na paměti (Mazzoni & Kirsch).
Pokud si lidé pamatují, že se něco událo, pravděpodobně uvěří, že se to opravdu stalo. Lidé však také věří ve výskyt událostí, které si nepamatují (například, že se narodili na určitém místě).
Zvyšování přesvědčeni o tom, že se událost stala, však nutně neznamená, že byla vytvořena vzpomínka na tuto událost. Prvním cílem této studie bylo zjistit, zda představivost mění autobiografické vzpomínky, jakož i přesvědčení.
Předchozí studie (např. Hyman, Husband, & Billings, 1995; Hyman & Pentland, 1996) ukázaly, že představivost v kombinaci s jinými sugestivními postupy může vyvolat nové autobiografické vzpomínky, avšak žádné studie nepřezkoumávaly efekt představivosti samostatně.
V současné studii byla namísto výběru účastníků, kteří zaznamenali nízké počáteční skóre LEI, použita událost, která se nikdy neodehrála v zemi, v níž účastníci žili. Nevyskytující se událost byla: Když mi sestra odstranila vzorek kůže z mého prstu.
Rozsáhlé vyšetřování záznamů na Department of Community Child Health ve Velké Británii naznačilo, že k dispozici nejsou žádné lékařské záznamy o takovém zákroku. Vzpomínky na tuto událost, která se nikdy nestala, byly porovnány s těmi, které se týkaly poměrně častých událostí: Než mi bylo 6 let, zubař mi vytrhl mléčný zub.
Když si lidé představují událost, nevyhnutelně jsou vystaveni jejímu obsahu. Je možné, že pouhá reexpozice lidí na událost zvyšuje jejich přesvědčení, že k ní došlo. Proto byl v současné studii každý účastník požádán, aby si představil jednu z těchto událostí a přečetl krátký úryvek k ní, přičemž následně odpověděl na několik otázek týkajících se druhé události.
Účinek představování namísto jednoduchého vyvolání podnětu v paměti by naznačoval, že fantazie, tedy představování, a ne obyčejná expozice (vyvolání podnětu v paměti), zvyšuje přesvědčení a pomáhá vytvářet vzpomínky na událost.
Navrhované postupy způsobují u některých lidí falešné vzpomínky, ale u jiných ne. Proto by bylo užitečné identifikovat jedince, kteří jsou náchylní k manipulaci s pamětí.
Na závěr bylo zhodnoceno, zda by jednoduché představení si události (bez jakéhokoli dalšího sugestivního postupu) mohlo přinést vzpomínky na tuto událost, jakož i zvýšit přesvědčení, že se stala. Rovněž bylo posouzeno, zda by představivost mohla vyvolat vzpomínky na události, které se účastníkům nemohly stát, a porovnat tyto výsledky s účinkem představivosti na události, které se mohly stát.
2 kritické a 3 kontrolní události
Byly připraveny tři verze LEI (Life Events Inventory). V každé byli účastníci požádáni, aby vyhodnotili pravděpodobnost, že zažili každou z 20 událostí před dosažením 6. roku života.
Každá verze obsahovala jiný soubor událostí, ale dvě kritické (důležité) události a tři kontrolní události byly zahrnuty ve všech třech verzích. Jedna z kritických událostí byla poměrně častá a běžná (trhání mléčného zubu); druhá událost byla ta, která se ve Spojeném království nikdy neodehrála (odstranění vzorku kůže z prstu). Tři kontrolní události: Na parkovišti jsem našel 10 liber, Byl jsem nemocný a pozdě v noci jsem musel přijít na pohotovost, Pocítil jsem zemětřesení.
Pro každou událost byli účastníci vyzváni, aby uvedli číslo od 1 do 8, přičemž 1 – určitě se to nestalo, 8 – určitě se to stalo (před 6. rokem života).
Postup ve třech fázích
Experiment se uskutečnil ve třech fázích, které byly odděleny týdenními pauzami, přičemž ve druhé a třetí fázi byli účastníci testováni individuálně. V první fázi během hromadného testování účastníci vyplnili první verzi LEI (pretest) a také jiné dotazníky.
Ve druhé fázi byli účastníci náhodně přiřazeni do dvou skupin. Jedna skupina si představila častou (zubovou) událost a přečetla krátkou pasáž a následně odpověděla na čtyři otázky o události, která se nestala (pokožka). Druhá skupina si představila kožní událost a přečetla pasáž, přičemž odpověděla na otázky týkající se události se zuby. Účastníci byli pak požádáni, aby vyplnili druhou verzi dotazníku LEI.
Ve fázi 3 byli účastníci vyzváni, aby vyplnili třetí verzi LEI (Posttest 2) a nahlásili jakékoli vzpomínky, které měly o dvou kritických událostech a tří nekritických kontrolních událostech.
Závěry experimentu
Výsledky této studie ukazují, že lidé mohou rozvinout víru a vzpomínku na událost, která se jim určitě nestala jednoduchým představením si, že se jim stala. Samotná představivost bez jakéhokoli dalšího sugestivního postupu zvýšila přesvědčení účastníků o tom, že událost nastala v jejich dětství, a rovněž vyvolala falešné vzpomínky na tuto událost.
Navíc údaje naznačují, že výroba falešných vzpomínek nebyla způsobena postupným seznamováním se s událostí, jak to někteří vědci navrhli (např. Wade, Garry, Read), ale rozhodující byly procesy, které se vyskytují specificky během představování.
Tato studie tak podporuje tvrzení, že účinek představivosti na paměť je skutečně reálný a ne pouze vymyšlený mýtus (Garry et al., 2001).
Štúdia: Imagination Can Create False Autobiographical Memories
