Shrnutí událostí 28. října: Jak vznikal stát Československý?

Píše se 28. říjen 1918. Mezi lidmi se šíří zpráva o kapitulačních podmínkách Rakouska-Uherska, které prohrálo válku. Jedním z bodů je uznání autonomie jednotlivých národů. Češi tak poprvé od roku 1526 získávají nezávislost. Lid propadá v bouřlivý jásot a plní Václavské náměstí. 

Ještě ten večer je vydáno prohlášení Národního výboru, zákon o zřízení samostatného státu československého, a také provolání Národního výboru ve znění:

„Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešním dnem v řadu samostatných kulturních států světa.“ 

Éra staletí nesvobody je završena.

Co ale vedlo československý národ k touze po svobodě a vlastním státu? Pojďme si ve stručnosti přiblížit, co předcházelo 28. říjnu, a také, jak se den po dni formovala republika. 

Proč chtěli Čechoslováci vlastní stát?

Touha po samostatnosti u našeho národa vzkvétá v roce 1848, kdy se i české země chtějí připojit k proudu revolucí, jež bují napříč evropským kontinentem. Dochází k pražskému červencovému povstání, které je za velení generála Alfreda Windischgrätze brutálně potlačeno.

Myšlenka na autonomii ale nemizí. Čechoslováci jsou totiž uzamčeni v Rakousku-Uhersku, kde sice disponují určitou politickou mocí, ale de facto jsou nadále porobeným národem.

České země tvoří mezi 60 až 80 procenty ekonomiky R-U, ale peníze tečou na přestavbu Vídně a do chudších koutů monarchie. Po roce 1848 probíhá národní obrození, oživuje se český jazyk a národní hrdost. Češi chtějí autonomii, ale dlouhá léta se ani neodváží myslet na to, že by mohli mít vlastní nezávislý stát. Události po první světové válce jsou tak pro mnohé překvapením.  

	Rakousko-Uhersko vyhlašuje válku Srbsku a začíná konflikt, jaký evropský kontinent ještě nepoznal.
	Ve Francii založena cizinecká legie „Rota Nazdar“
	Vznik české družiny, odbojové jednotky dobrovolníků, složené z Čechů žijících v Rusku. Bojovali proti Rakousku-Uhersku.
	Masaryk odjíždí do Itálie, aby se setkal se zástupci jihoslovanské emigrace. Dozvídá se, že po návratu do vlasti má být zatčen. Do konce války zůstává v exilu.
	Po jeho odchodu vzniká domácí výbor nesoucí název Maffie. Podporoval zahraniční akce TGM a vymezoval se vůči Rakousku-Uhersku.

	Ustanoveno předsednictvo Maffie ve složení: Beneš, Kramář, Rašín, Scheiner, Šámal.
	„Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho užívat. Avšak proti násilí budeme se hájiti třeba železem.“ Masaryk má slavný projev v Ženevě.
	Hlava maffie, Edvard Beneš, emigruje za Masarykem.

 

	Clevelandská dohoda – vzniká první dohoda mezi Čechy a Slováky o vzniku společného státu.
	Vyhlášení českého zahraničního komitétu (první politický orgán zahraničního odboje).
	Zákaz používání češtiny jako úředního jazyka, zákaz knih o minulosti českého národa, zavírání knihoven.

	V Paříži vzniká Československá národní rada (Masaryk, Štefánik, Dürich, Beneš) a dává dohromady dekret o vytvoření Česko-Slovenské armády.
	František Josef I. umírá, nastupuje po něm Karel I.

	Zásobování jídlem selhává, na trhu chybí zboží. V Prostějově je proto svolána hladová demonstrace, kterou vojenské jednotky nezvládají a střílí do davu. Umírá 23 lidí a dalších 80 je zraněno.
	Probíhá bitva u Zborova. Nečekaným úspěchem si československá armáda získává velkou důvěru u Rusů.
	Díky tomuto úspěchu v Rusku vzniká československý armádní sbor. Čítá přes 40 tisíc vojáků.
	Československé legie ve Francii jsou díky dekretu považovány za autonomní vojsko, které je politicky podřízené Československé národní radě.

V tzv. Tříkrálové deklaraci se poprvé naplno probírá otázka české samostatnosti. Vysloven návrh na spojení českých zemí se Slovenskem.

	V reakci na tuto deklaraci vyhlašují němečtí poslanci vznik samosprávné provincie Deutschböhmen (Německé Čechy).
	Vzniká československý armádní sbor v Itálii. Jde o příslib uznání budoucí republiky československé.
	Čeljabinský incident, tedy událost během Ruské občanské války vede ke konfliktu mezi československými legionáři a bolševiky.

	Podepsání Pittsburské dohody. Ta schvaluje spojení Čechů a Slováků v samostatném státě, ve kterém má Slovensko mít svou samosprávu, parlament, soudnictví a jazyk.
	Vzniká Národní výbor československý. Jde o orgán politické reprezentace, která připravovala převzít moc a formulovala zákony.
	Velká Británie uznává Československou národní radu za základ budoucí vlády.
	Spojené státy americké uznávají Československou národní radu za základ budoucí vlády.
	Císař Karel I. nabízí prezidentu Wilsonovi své podmínky příměří. V podmínkách je autonomie Čechů, avšak Slováků nikoliv. Wilson ji nepřijme.
	Karel I. tedy nabízí širokou autonomii, která je opět odmítnuta. Z Národního výboru československého se stává prozatímní Československá vláda.
	Washingtonská deklarace vyhlášena. Obsahuje oficiální prohlášení samostatnosti Československa.

	Velká Británie uznává Prozatimní československou vládu.
	Vzniká Československá republika. U pomníku sv. Václava na Václavském náměstí promlouvá kněz Isidor Zahradník a vyhlašuje samostatný Československý stát.
	Kramář a Masaryk vyjednávají  republikánské zřízení státu. Prezidentem Československa se stává Masaryk.
	Vzniká konflikt mezi ČSR a Maďarskem.
	Národní výbor vyhlašuje Prozatímní ústavu. Jde o prozatimní text, na jehož základu vznikly nejvyšší státní orgány. Později několikrát novelizována.
	Začíná parlamentní demokracie v samostatné Československé republice. První schůze prvního zákonodárného sboru samostatného Československa. Národní výbor předává svou moc Revolučnímu národnímu shromáždění.

	Končí válka s Maďarskem, celé území Slovenska je totiž obsazeno československou armádou.
	Vojska Maďarské republiky rad se nevzdávají a řítí se do protiútoku vtrhnutím na Slovenské území.
	Československá armáda dobývá zpět území Slovenska.

Události 28. října 1918 vedly k ustanovení Československého státu. Za uplynulých sto let prošel drastickým vývojem. Protrpěl téměř 50 let totalitních režimů, světovou válku, a nakonec se v roce 1993 rozdělil.

Z chyb minulosti je třeba se poučit a měli bychom dbát na to, aby se za nás příští generace nemusely stydět.

„Humanita je náš poslední cíl národní a historický, humanita je program český.“

— Tomáš Garrigue Masaryk