Syndrom lidského vlkodlaka či Alenky v říši divů. Toto jsou nejbizarnější nemoci

Nemoc je do jisté míry běžná součást života. Někoho trápí alergie, někoho migrény, jiné občas chytí rýma či zánět. Jsou však i taková onemocnění, která jsou tak vzácná, že o nich víme jen velmi málo a tak bizarní, že bychom je nepřáli nikomu. Která kuriózní onemocnění patří mezi ty nejdivnější a jak se projevují?

Hypertrichóza

Tato nemoc se jinak nazývá i syndrom lidského vlkodlaka. Člověk při ní skutečně vypadá jako bájná postava ze strašidelných hororových příběhů. Projevuje se extrémním ochlupením, přičemž se může vyskytovat buď po celém těle, nebo jen na určitých místech. Nejčastěji jde o genetické onemocnění a lékaři zatím nepřišli na to, jak ho léčit. Může mít však i jiné příčiny, například hormonální dysbalanci způsobenou poruchou štítné žlázy.

Dočasným řešením je samozřejmě depilace, vědci se snaží vyvinout lék, který by však nadměrný růst ochlupení zastavil úplně a s největší pravděpodobností bude regulovat vylučování testosteronu do těla.

Nemoc je velmi vzácná a celkově je v současnosti zdokumentováno jen 100 případů.

Progerie

Je extrémně ojedinělá dědičná genetická porucha, při níž dochází k rapidnímu stárnutí a první příznaky stáří se ukazují již v útlém věku. Málo z dětí se dožije dospělosti a většinou umírají v teenagerském věku.

Už mezi 18–24 měsícem začne dítě ztrácet vlasy, nevyvíjí se, později se objeví i první vrásky, artritida, kardiovaskulární problémy, pacienti začnou ztrácet zrak i sluch a častokrát umírají na selhání ledvin. Jen málo dětí s progerií se dožilo více než 13 let.

Stárnou přibližně 8 až 10krát rychleji než běžný člověk, ale tato nemoc nijak neovlivňuje dětskou inteligenci a jejich IQ je většinou průměrné až nadprůměrné.

Medicína na tuto diagnózu zatím nezná léčbu a dokáže jen zmírňovat příznaky. Momentálně s ní na světě žije asi 100 jedinců. Celkem bylo zaznamenáno 140 případů. Nadace na výzkum progerie se ale domnívá, že existuje asi 150 nediagnostikovaných případů.

Syndrom Alenky v říši divů

Jedna tabletka tě zmenší, druhá zvětší, přesně takto se cítí lidé, kteří trpí tímto vzácným syndromem. Jde o neuropsychiatrické onemocnění ovlivňující lidskou percepci.

Postiženým se zdají být objekty v jejich okolí mnohem menší nebo výrazně větší, než opravdu jsou. „Z ničeho nic se předměty zdají malé a vzdálené nebo velké a blízko. Mám pocit, jako bych se zmenšoval, a také se mi zdá, že lidé nejsou větší než můj ukazováček. Občas také slyším hlasy lidí blízko a zřetelně, jindy zase slabě a jakoby z dálky,“ popsal své příznaky jeden 17letý pacient.

Podobné halucinace můžeš zažít i po požití psychotropních látek, ale vyskytují se i při velmi silných migrénách či nádorových onemocněních. Syndrom se však objevuje i samostatně bez jiných klinických příčin.

Cotardův syndrom

Je to vzácná duševní porucha známá také pod názvem syndrom chodící mrtvoly. Pacienti, kteří jí trpí, jsou přesvědčeni o tom, že jsou mrtví, že jim v těle neproudí žádná krev, že nedýchají, nebo jim chybí důležité vnitřní orgány, například mozek. Nijak racionálně se jim proto nedá vysvětlit, že jsou ve skutečnosti živí.

Nejčastěji postihuje starší lidi s depresemi, pacienty trpící schizofrenií, maniodepresivní psychózou, úrazem mozku a lidi s psychotickými poruchami.

Mnoho z nich má sebevražedné sklony, sebepoškozují se, nedbají na osobní hygienu, nepoznávají svou tvář v zrcadle, nemají žádný zájem o kontakt s jinými a realitu vnímají zkresleně.

Porfyrie

Diagnóza, také známá jako syndrom upíra, způsobuje přecitlivělost na sluneční světlo. Negativně ovlivňuje nervový systém a pokožku.

Člověk je tak přecitlivělý na sluneční světlo, že už do 30 minut od momentu, kdy je mu vystaven, pociťuje velkou bolest, pálení a svědění. Pokožka může být zarudlá a mohou se objevit vyrážky či puchýře, které se hojí jen těžko.

V extrémních případech může člověk po vystavení slunečnímu záření přijít o vlasy či nehty a dojde k vážnému poškození a zjizvení pokožky. Pacienti mívají také deformované zuby, dásně či oči. Je docela pravděpodobné, že právě na základě tohoto onemocnění vznikly v minulosti legendy o upírech.

Syndrom zahraničního přízvuku

O tomto psychickém onemocnění existuje na celém světě jen 62 záznamů a poprvé bylo popsáno v roce 1907. Nejčastěji postihuje lidi, kteří utrpěli srážku, poranění hlavy, mívají migrény nebo vývojovou poruchu.

Pacienti mluví přízvukem, který není charakteristický pro zemi jejich původu nebo pro oblast, kde dlouhodobě žijí. Přestože je název diagnózy mírně zavádějící, tito lidé nemluví žádným konkrétním akcentem ani zázračně nezískají schopnost mluvit cizím jazykem.

Může se tedy stát, že rodilý Angličan začne najednou mluvit jako přistěhovalec z jiného státu nebo že rozený Slovák najednou zvláštně vyslovuje slabiky. Většina pacientů toto onemocnění popisuje jako poruchu řeči.

Progresivní osifikující fibrodysplazie

Představ si, že by všechno pojivé tkanivo ve tvém těle postupně tuhlo a měnilo by se na kosti. Svaly, šlachy i vazy by pomalu kostnatěly, buď v momenty, kdy by došlo k jejich poškození, nebo zcela nepředvídatelně a spontánně.

Takto nějak se projevuje progresivní osifikující fibrodysplazie. V mnoha případech zůstanou klouby nemocných lidí po úrazu zcela přimrzlé na místě. Odstranění kosti vede jen k jejímu dalšímu růstu.

První příznaky se většinou projevují kolem 10. roku života, i když určité symptomy se mohou ukázat už po porodu. Kostnatění začíná v oblasti páteře a lebky, později přejde do břišní dutiny a dolní části páteře. Často se objevují bulky podobné tumoru.

Onemocnění způsobuje ztrátu pohyblivosti, pacienti postupně nejsou schopni mluvit ani jíst a kostnatění v oblasti hrudního koše tlačí na plíce a způsobuje dýchací potíže.

V roce 2017 lékaři zaznamenali asi 800 případů této poruchy.

Chorobná nebojácnost

Také nazývaná S.M nebo SM-046 popisuje ženu, která nezná strach. Vědci ji zkoušeli převést přes strašidelný park, promítali jí klipy z hororových filmů, v její přítomnosti vypouštěli hady, pavouky (i tarantule), ale žena nejevila žádné fyzické ani psychické známky strachu.

Jinak prý šlo o normálního jedince a všechny ostatní emoce jako radost, vzrušení, zvědavost či znechucení přežívala jako u zdravého člověka. Psychologové tvrdí, že žena je přátelská a otevřená a nemá problémy s oslovováním druhých. Nicméně trpí tím, že nedokáže rozeznat negativní emoce související se strachem od ostatních. Rovněž nedokáže posoudit, zda jsou lidé důvěryhodní nebo mají špatné úmysly a nechápe koncept osobního prostoru.