Jeden z nejmasovějších vrahů na světě. Za 28 dní osobně popravil 7 tisíc lidí a zabíjel až do doby, než odešel do důchodu.
Katyňský masakr je jeden z nejtemnějších momentů moderních dějin. V sovětských koncentračních táborech bylo za velmi krátkou dobu vězněno a zabito na 22 tisíc důstojníků, duchovních i intelektuálů. Kromě polských občanů bylo povražděno i několik stovek Čechů.
I když byla vina za tuto událost v rukou sovětské propagandy dlouhou dobu svalována na německé okupanty, nebyla to pravda a až po dlouhých 50 letech to uznává i vládnoucí garnitura nově vzniklého Ruska.
Jedna z hlavních tváří tohoto otřesného činu se jmenuje Vasilij Blochin. Za své zločiny dostal povýšení na generála.
Vincenzo Palmieri, profesor soudního lékařství a kriminologie na Neapolské univerzitě, diktuje výsledky tělesné prohlídky jeho asistentce.
Městečko Suzdal by se vůbec neodlišovalo od jiných ruských městysů s pravoslavnými kláštery a administrativním centrem uvnitř jednoduché sítě ulic. Dnes desetitisícové město žije klidným životem, plným starostí běžného dne.
A podobnou, možná ještě klidnější atmosféru nejspíš mělo i před 124 lety, v roce 1895, kdy se narodil Vasilij do chudé rolnické rodiny. Novorozený syn dětství neměl příliš jednoduché, a když dospěl, přidal se k carské armádě a později, jakmile se ruskou oblastí prohnala revoluce, se přidal ke komunistické straně a k jedné z prvních tajných policií nazvané Čeka.
Kariéra monstra
Kariéra v tajných službách se mu zalíbila: mířil mezi hlavy s nejvyšší hodností a velmi pravděpodobně se tu uchytil zejména díky své touze cítit moc; díky tomu, že mu nevadilo při své práci využívat brutálních metod výslechu a mučení vězňů, kterým se bránili i nejostřílenější Sověti. Zastrašování a vraždění se stalo jeho denním chlebem.
Díky Blochinově silné inklinaci k tehdejšímu sovětskému svazu se o něj začali brzy zajímat ti nejvýše postavení důstojníci. Vzhledem k této výsadě se později dostal též do Lidového komisariátu vnitřních záležitostí, další z tajných služeb, kde naplno projevuje své zkušenosti a stává se hlavou správního výkonného oddělení.
Tím, že profesionální popravčí jako oficiální povolání do té doby neexistovalo, dělal ji u Sovětů ten, kdo se zrovna naskytl u nějaké situace, která si kata žádala. Proti tomu nešlo nic moc dělat – vysoce postavení Sověti předali vybranému člověku revolver a ten musel exterminaci okamžitě vykonat. Kdo odmítl stát se zprostředkovatelem smrti, se zlou se potázal.
Když nevelí rozum, ale režim
Blochin se však ve svých metodách tak osvědčil, že nakonec dělal popravčího on. Vymyslel si i speciální postup, jak své smrtelné rituály vykonávat. Sovětské armádní revolvery Nagant 1895 se totiž často zasekávaly a nebyly spolehlivé, proto je nahradil německými Walther PP. Jeho progresivní nápady ocenil i samotný Josif Vissarionovič Stalin.
Tyto vraždy vykonával dlouhá léta, a když v roce 1939 náhle vstoupila sovětská armáda do Polska, bylo zadrženo přes 20 tisíc polských důstojníků, kteří následně putovali do mnoha vězeňských táborů po celé východní Evropě. Roku 1940 Sověti schválili tajný plán na jejich vyhlazení.
Každý zajatec, který se režimu zrovna nehodil, procházel dvojím procesem. V první místnosti vymalované rudou barvou byla každá osoba identifikována a hned poté došlo bez jakýchkoli soudů, slyšení a řádných prošetření k odvedení v poutech do sklepní místnosti, kde čekal Blochin se svými kumpány. Z této místnosti už pak spoutané osoby vynášeli v bezvládném stavu.
Jedna vražda za tři minuty
Vraždy těchto osob probíhaly vždy v nočních desetihodinových směnách, ve speciální podzemní zvukotěsné místnosti s nakloněnou podlahou, aby veškerá krev odtekla, kam má.
Tomu dopomohly odvodňovací kanály a silné hadice. Byly z hlediska úklidu efektivnější než savé piliny, jež používali sovětští zabijáci do té doby. Zapnutý agregát puštěný na nádvoří navíc přehlušoval intenzivní kadenci výstřelů. Všechno probíhalo v nejvyšším utajení.
Here it is again, the Order for the Katyn massacre prepared by the Non Jewish Lavrenty Beria, signed by the non Jew Stalin, and carried out by non Jews like Vasily Blokhin. Real historical documents>your fantasies pic.twitter.com/jmzSVni12x
— Nathan C (@NathanAngelus) July 5, 2018
Rány do týlu, jež se Blochinovi osvědčily jako nejefektivnější, vykonával ve speciální kožené zástěře a s rukavicemi sahajícími až po lokty, aby nedošlo k ušpinění jeho uniformy. Masové vraždění se mu natolik zalíbilo, že vymyslel i speciální kvótu: každé tři minuty jedna poprava. Zabíjením pověřil dalších 125 osob. Necítil žádné emoce.
I když se věc oficiálně nepotvrdila, historikové se domnívají, že Blochin takto zabil na sedm tisícovek zajatců za pouhých 28 dní. Celkový počet jeho obětí je ale mnohem vyšší. Jde o nejproduktivnějšího sovětského vraha.
Těla mrtvol pak další spolupracovníci naložili do nákladních vozidel, aby mohla být ještě v noci pohřbena ve třicet kilometrů vzdáleném středisku NKVD v Mednoje do jednoho z dvaceti předem připravených hrobů. Tím režim skryl stopy po svých zvěrstvech. Oficiálně osoby prostě zmizely – od rodin, přátel, spolupracovníků... Nikdo oficiálně nedostal žádné informace.
Jejich likvidace měla za cíl nabourat morálku polské armády a intelektuální vrstvy společnosti, což mělo zamezit polskému rozmachu. Během této tragédie celkem zemřelo okolo 22 až 25 tisíc lidí.
Tisíce mrtvol, jedna bestie
Seznam všech osobně zabitých Blochinem se ale dostává do dvojnásobných hodnot. Vasilij Blochin, povýšen do hodnosti generálmajora a tak lačně toužící po krvi svých nepřátel, zabil okolo 50 tisíc lidí. Kromě vysoké pozice si vysloužil za odvedenou práci také Řád rudého praporu.
Ostatní jeho spolupracovníci se taktéž zapsali jako velmi schopní podporovatelé režimu, jejich radost však nepřetrvávala příliš dlouho. Mnoho z nich se upilo, popř. přišlo o rozum, a skončilo v psychiatrické péči. Blochin mezitím dále odpravoval nepohodlné osoby, mj. též na příkaz svého nadřízeného, Stalina. Skončil až druhého březnového dne roku 1953, ve svých osmapadesáti letech.
Tedy tři dny před smrtí jeho vůdce. Pak odešel do důchodu.
Po úmrtí Stalina jako by si nastupující státníci uvědomili, co způsobil za hrůzné zločiny. Hodnost generála byla proto Blochinovi odňata, oficiálně z důvodu, že už není schopen nadále vykonávat čestnou hodnost generála.
Následně byl dokonce vystěhován z vlastního domu. Ztráta moci a uvědomění si vlastní slabosti během post-stalinistického vystřízlivění ho dohnala k alkoholismu. Ne však k sebereflexi nebo uvědomění si závažnosti svých činů.
Muž, který se tisícovkám svých obětí díval do očí těsně, než stiskl spoušť revolveru, nebyl za své činy nikdy nijak potrestán. Blochin nespáchal sebevraždu, jak bylo oficiálně tvrzeno Sověty, ani nebyl odsouzen k trestu smrti. Svůj hrozivý život dožil v poklidu až do roku 1955, kdy zemřel na mozkovou mrtvici.
V centru Moskvy na Donském hřbitově dnes ční náhrobek s Blochinovým portrétem. Věčná paměť, píše se na něm. Vztahy Ruska a Polska jsou kvůli Katyňskému masakru stále vypjaté.
