Matka Tereza byla vše, jen ne svatá

Dětství poznamenané smrtí otce

Matka Tereza se narodila 26. srpna 1910 ve Skopje, v současnosti hlavním městě Severní Makedonie. Den poté byla pokřtěna na Agnes Gondža Bojadžiu. Její rodiče, Nikola a Dranafile Bojadžiu, byli albánského původu. Otec pracoval jako prodejce léků a dodavatel stavebních pobídek. Matka byla hluboce věřící, pomáhala v místním kostele a figurovala v městské politice jako zastánkyně albánské nezávislosti.

Když bylo Agnes 9 let, její otec náhle skonal. Příčina jeho úmrtí nebyla nikdy přesvědčivě vysvětlena, ale spekuluje se, že jej otrávili političtí oponenti. Agnes se poté až nezdravě upnula ke své matce. Ta se z ní snažila vychovat zbožnou a soucitnou osobu. Sama jí šla příkladem. Ačkoli byla ovdovělou matkou a sama měla stěží co do úst, vždy zvala do svého domu na večeři bezdomovce a žebráky.

Mé dítě, nikdy nepozři byť jediné sousto bez toho, aniž bys jej sdílela s potřebnými.

Agnes od útlého dětství zpívala v místním katolickém sboru. Ten každoročně pořádal poutě do kostela Černé Madonny v Letnici. A právě během jedné z těchto cest Agnes poprvé pocítila silné nutkání žít životem jeptišky. Tehdy jí bylo 12 let. O šest let později, v roce 1928, učinila konečné rozhodnutí odevzdat svůj život Bohu. Odcestovala do Irska, aby se připojila k řádu Sester z Loreta. Zde přijala jméno sestra Mary Teresa podle svaté Thérèsy z Lisieux.

Agnes Gondža Bojadžiu, budoucí Matka Tereza, v 18 letech

Agnes se stává Matkou

Po roce stráveném v Dublinu odcestovala do Dárdžilingu v Indii, kde měla podstoupit svůj noviciát. Tedy kapitolu života strávenou s řeholníky, kterou je nutné absolvovat před vstupem do katolického řeholního společenství. Po dvou letech složila první časné sliby. Poté byla poslána do Kalkaty, kde vyučovala na střední škole svaté Marie pro dívky. Její žačky pocházely z nejchudších bengálských rodin.

Velmi rychle se naučila mluvit plynně bengálsky, hindsky a ovládla místní zvyklosti, historii a geografii. V květnu roku 1937 po složení závěrečných slibů přijala titul „Matka“, jak bylo v řádu Sester z Loreta zvykem. Jako učitelka sloužila dalších sedm let, než se na dva roky stala ředitelkou. A tuto roli by zřejmě zastávala až do stáří, nebýt jedné cesty vlakem.

Bylo září 1946 a Matka Tereza mířila z Kalkaty k úpatí Himálají, kde měla v plánu odpočívat. V přeplněném vagonu k ní měl promluvit Bůh a sdělit jí, že má zanechat učení a věnovat se nejchudším vrstvám obyvatelstva v kalkatských slumech. Jenže oddaná žena složila slib poslušnosti a bez oficiálního povolení nesměla opustit své poslání v řádu Sester z Loreta. Trvalo jí rok a půl, než sesterstvo přesvědčila, a v lednu roku 1948 konečně dostala povolení odejít pomáhat do slumů.

Bůh ji posílá na pomoc chudým

V srpnu téhož roku opustila klášter. Na sobě měla prosté bílé roucho a šátek sárí s modrými pruhy. V dalších desetiletích se na veřejnosti ukazovala už jen v tomto rouchu. Za sebou měla půl roku základního výcviku v léčitelství a jejím prvním krokem bylo otevření školy na čerstvém vzduchu. Dále přesvědčila radní města, aby jí povolili v jedné opuštěné budově otevřít ústav pro žebráky a bezdomovce na podzimu života.

Budoucí Matka Tereza na fotografii pořízené během noviciátu

V říjnu 1950 dostala povolení otevřít novou kongregaci s názvem Misionářky milosrdenství. Jejími členkami se staly bývalé žákyně střední školy, jíž byla ředitelkou, a některé z vyučujících. Řád si získal dobré jméno a brzy do něj začaly proudit finanční dary z celé Indie, později i z celého světa. V průběhu 50. a 60. let díky příspěvkům dobrých lidí otevřela ústav pro lid sužovaný leprou, sirotčinec, pečovatelský dům, rodinnou kliniku a řadu mobilních zdravotnických zařízení.

Koncem 60. let se kolem její osoby začal vytvářet mýtus, který vedl k celosvětové popularizaci a o padesát let později i k prohlášení za svatou. Podstatným dílem k tomu přispěl britský žurnalista Malcolm Muggeridge (dopisovatel Evening Standard a Daily Telegraph), který Matku Terezu představil světu jako čistou duši ve své knize Something Beautiful for God z roku 1971. V průběhu několika měsíců se z ní stala celebrita. 

Do hospiců Matky Terezy se chodilo umírat

O čem se v tisku nepsalo, byl katastrofický stav jejích zařízení. Doktoři později svědčili o příšerné hygieně a zákazu dávat pacientům léky na bolest. A to nikoli z důvodu, že by na to řád Matky Terezy neměl peníze, ale protože hluboce věřící světice z Kalkaty vnímala bolest jako součást cesty k Bohu. 

„Je něco krásného na pozorování chudých, jak přijímají svůj úděl jako Kristus na kříži. Svět z jejich utrpení získává mnohé,“ řekla při interview překvapenému Christopheru Hitchensovi, novináři z Vanity Fair. Ovšem, pokud jde o vlastní utrpení, Matka Tereza k němu přistupovala dvojím metrem. Když jí selhávalo srdce, vyhledala pomoc na moderní klinice ve Spojených státech. 

Dostalo se jí tam podmínek, o kterých se jejím vlastním pacientům mohlo jen zdát. V britském dokumentu Hell's Angel slyšíme mluvit indického novináře, který za dob jejího působení navštívil jeden z jejich hospiců. Před očima se mu měla naskýtat scenérie jako z koncentračního tábora Bergen-Belsen. 

O katastrofických podmínkách ale nehovoří jen jediný zdroj, nýbrž celá řada dalších svědků. Humanitární aktivista Hemley Gonzalez, který krátce působil v jedné z poboček řádu Misionářek milosrdenství, svědčil: „Doktoři umývali injekce pod tekoucí vodou a pak je znovu používali. Léky a další životně důležité pomůcky byly skladovány dlouhé měsíce, dokud jim nevypršelo datum spotřeby. Užívány byly jen sporadicky.“

Filozofií Matky Terezy nebylo pacienty vyléčit, nýbrž jim poskytnout potřebnou péči před jejich smrtí a odchodem k Bohu. Jak napsal zmíněný Christopher Hitchens, hlavní motivací Matky Terezy bylo šířit víru. Vypovídá o tom i fakt, že v jejích hospicech probíhaly křty umírajících pacientů.

Setkání Matky Terezy a královny Alžběty II. v Kalkatě v roce 1983

Bývalá členka Misionářek milosrdenství, Susan Shields, prozradila: „Sestry se měly ptát každého umírajícího člověka, zda chce ‚vstupenku do nebe‘. Přikývnutí pro ně znamenalo souhlas k provedení křtu. Sestra poté předstírala, že chladí pacientovu hlavu mokrým ručníkem, ale ve skutečnosti jej křtila a potichu odříkávala patřičná slova. Utajení bylo důležité, aby se veřejnost nedozvěděla, že Matka Tereza křtí hinduisty a muslimy.“

A smrt byla v hospicech Matky Terezy každodenním chlebem. Kvůli špatné nebo žádné péči zde panovala úmrtnost 40 % a jak v roce 1994 popsali lékaři v odborném časopise The Lancet, instituce se pod jejím vedením pacientům nesnažily dodat to, co skutečně potřebovali ke svému uzdravení. Z toho důvodu se pro Tereziny hospice ujalo označení „domovy pro umírající“.

Kam zmizely milionové dary?

Kam tedy putovaly všechny ty milionové dary, které řádu Misionářek milosrdenství chodily z celého světa? Naprostá většina skončila ve Vatikánské bance. Na místo určení se podle zjištění německého časopisu Stern dostalo jen 7 % darů. Zbylé miliardy skončily na účtě a nikdy nebyly použity. Jak odhalil předloni italský novinář Gianluigi Nuzzi, účet Matky Terezy ve Vatikánské bance čítá tolik peněz, že by jeho uzavření vedlo ke kolapsu celé banky. 

Jak vzpomíná sestra Susan Shields, za hladomoru v Etiopii přicházely denně dary v hodnotách tisíců eur. Misionářky milosrdenství byly zaplaveny šeky se vzkazy „pro hladové v Etiopii“. Do Afriky ale podle jejího svědectví nebyl poslán ani jediný cent. Filozofií celé organizace bylo co nejvíce šetřit, ačkoli seděla a stále sedí na zlatém vejci.

Matka Tereza nedovolovala používat počítače a moderní technologie k účetnictví, aby ušetřila, a její řád nikdy neplatil za budovy, ve kterých sídlil. Namísto toho si je Matka Tereza vynutila prostřednictvím nátlaku. Všechny budovy přidružené k jejímu řádu dostala darem od měst či soukromých osob.

Kontroverzní vztahy a pochyby o Bohu

I přes štědré dárcovství běžného lidu, které ale nikdy nevyužila, měla Matka Tereza potřebu paktovat se s korupčníky, zloději a diktátory.

Podporovala Envera Hodžu, vůdce socialistické Albánie, a haitského diktátora Jeana-Clauda Duvaliera. 

Přijala peníze od britského vydavatele Roberta Maxwella, který byl později obviněn ze zneužití 450 milionů liber z penzijního fondu vlastních zaměstnanců.

Miliony dolarů neodmítla ani od Charlese Keatinga, který jí několikrát poskytl svůj soukromý letoun. V 90. letech si odseděl za mřížemi 4 a půl roku za podvody v realitách. 

Jak odhalila v roce 2003 zveřejněná korespondence, Matka Tereza nebyla pevná ani ve své víře. Pochybovala po více než 50 let svého života. V dopisech líčí pocit prázdnoty, ztráty víry a často pochybuje o existenci Boha. 

Cítím, že Bůh o mě nestojí, a často přemýšlím, zda vůbec existuje. Můj úsměv je jen zástěrkou  skrývající mnohé smutky a  trýzně. Protože se však stále usmívám, lidé si myslí, že mé srdce přetéká vírou.

Přesto po celý život pevně zastávala agendu své církve. Příkladem budiž její projev při předávání Nobelovy ceny míru v roce 1979. Postavila se v něm proti plánovanému rodičovství a potratům. Stejný postoj zachovávala i při otázce znásilnění. Na otázku ohledně Bosňanky, která otěhotněla po znásilnění srbským vojákem, prohlásila: „Věřím, že největším ničitelem míru jsou v dnešní době potraty, protože jde o přímou válku, přímou vraždu vykonanou matkou samou.“

Smrt a poselství katolické celebrity

Agnes Gondža Bojadžiu zemřela 5. září 1997. Její tělo bylo vystaveno v kalkatském kostele a rozloučit se s ní přišly stovky tisíc lidí. Už rok poté začal papež Jan Pavel II. proces, který skončil v roce 2016 jejím prohlášením za svatou.

Prohlášením svátosti skončil život kontroverzní osobnosti, kterou lidé stále nosí v mysli jako nejsvětější osobnost minulého století. Ale Matka Tereza byla spíše misionářkou, novodobým křižákem, šiřitelkou víry a dogmatickou osobností, která si získala vliv a přízeň veřejnosti. Nenaložila s ní však správným způsobem. Je neoddiskutovatelným faktem, že mnohým ulehčila ve svých institucích dožití a poskytla jim na smrtelné nemoci potřebnou společnost. Nicméně, i toto činila hlavně ve jménu šíření víry. 

A zatímco v Kalkatě rozdávala charita Assembly of God denně na 18 tisíc porcí jídla, Misionářky milosrdenství disponující násobně větším majetkem nikomu nepomáhaly.

O chybné filozofii Matky Terezy, která se svým dogmatickým přístupem blížila středověku, vypovídá i loňská kauza, kdy členky jejího řádu přistihli při obchodu s dětmi. Za zhruba 40 tisíc korun dávaly členky řádu k adopci děti nesezdaných matek žijících za zdmi jejich kláštera.