Marie Curie-Skłodowská získala dvě Nobelovy ceny, přesto trpěla depresemi a musela čelit antisemitismu

Marie Curie-Skłodowská je ženou mnoha prvenství. Stala se první doktorkou věd ve Francii, první laureátkou Nobelovy ceny, první profesorkou na Pařížské univerzitě a prvním držitelem dvou Nobelových cen. Ukázala se být i příkladnou matkou, neboť Nobelovu cenu získala i její dcera. Vzorem se stala ale i pro tisíce žen motivovaných k vědecké práci.

Díky jejím objevům lidstvo poskočilo na dějinné mapě kupředu a bylo postaveno před průlomové objevy v oblasti fyziky a chemie. Její obdivuhodná práce přispěla k rozvoji v medicíně a biologii a její život ilustruje historické posuny ve vnímání žen ve společnosti.

Život mezi vzdělanci pod ruskou okupací

Maria Salomea Skłodowska se narodila 7. listopadu 1867 ve Varšavě jako nejmladší z pěti dětí Władysława a Bronisławy Skłodowských. Její rodiče pocházeli z nižší polské šlechty, která byla připravena o politickou moc a pozemky po porážce Polska carským Ruskem. V době narození Marie byla Varšava pod okupační správou. Brutální podmínky doby se odrazily na životě rodiny a její stíny doprovázely Marii po celý život. 

Zároveň však měla nesmírné štěstí na své okolí. Oba její rodiče byli vzdělaní a dbali na to, aby se co nejkvalitnějšího studia dočkaly všechny jejich děti bez ohledu na pohlaví, což v době, kdy ženy neměly ani právo volit, bylo nevídané. Její dědeček byl ve své době považován za radikála, neboť jako ředitel školy trval na tom, aby dostali stejné studijní příležitosti jako šlechta i talentované děti z běžného prostředí. 

Maminka Marie byla ředitelkou na jediné soukromé škole pro dívky ve Varšavě, v jejíchž prostorách rodina žila až do roku 1968. Tehdy se otec Władysław stal ředitelem na veřejné škole a Bronisława na svoji pozici rezignovala, aby se mohla starat o rodinu. Mariin tatínek byl později ze své pozice brzy sesazen ruskými okupanty pro své názory, její sestra zemřela v roce 1878 na tyfus a její maminka brzy na to podlehla tuberkulóze. I přes všechny těžkosti bylo Marii poskytnuto to nejlepší možné vzdělání, učila se i Polštinu, což bylo tehdy zakázané, a už od raného dětství vykazovala mimořádný intelekt. 

Po maturitě, kterou zvládla s nejlepšími známkami, ale neměla šanci ve studiu pokračovat. Žádné vysoké školy Polsku nepřijímaly ženy a Mariin otec, který se stěží dokázal postarat o rodinu a platit studium medicíny nejstaršímu synovi, neměl prostředky, aby dcerám dopřál studium v Paříži, kde ženy studovat mohly. Marie se svojí sestrou Helenou se tak po škole sebraly a vyrazily na cesty po světě za příbuznými a rodinnými přáteli. 

Marie v 16 letech

Po návratu do Varšavy začaly udílet soukromé lekce, což byla jedna z mála povolených intelektuálních prací pro ženy. Po čase přišla Marie se sestrou Broniou na plán, jak se z nepříjemné situace vymanit. Marie přijala lukrativní pozici vychovatelky a významnou částí svého platu sponzorovala studium své starší sestry v Paříži. Ta jí měla tuto laskavost po dokončení školy oplatit stejným způsobem. Marie tedy po tři roky dávala soukromé lekce, posílala peníze sestře a mimoto ještě tajně vyučovala polský jazyk, kulturu a historii, za což jí hrozilo vyhoštění na Sibiř. V tomto období se vrátil ze studií v Rusku její bratranec a zasvětil ji do tajů chemie. V jeho malé, provizorní laboratoři, našla Marie životní vášeň. 

Studium v Paříži

Bronia mezitím dostudovala, vdala se a otevřela si ordinaci. Po několika měsících se jí podařilo přesvědčit Marii, aby opustila Polsko a v roce 1891 nastoupila na Pařížskou univerzitu. Nejprve žila se sestrou a jejím mužem v malém bytě, ale po čase jí stísněný prostor ztěžující učení začal překážet, a tak se přestěhovala do malého studentského bytu poblíž univerzity. Šlo o odvážný krok, neboť tehdy byly ženy doprovázeny na každém kroku a život v osamění a procházky po ulici bez doprovodu byly považovány za nemístné.

Marie nastoupila na univerzitu v době, kdy ji studovalo kolem 210 žen a 9 tisíc mužů. Když získala vědecký titul v roce 1893, byla teprve druhou ženou v historii univerzity. Její korespondence z tehdejší doby dokazuje, že její život nebyl jen o studiu. Ráda navštěvovala přátele, vracela se za rodinou do Polska a prožívala první lásky. Její studijní léta ale byla také odrazem chudoby, přežívala se třemi franky na den a svůj další titul by nedokončila nebýt získaného stipendia v hodnotě 600 rublů. Její život se změnil po zisku titulu v matematice na jaře roku 1894, kdy potkala Pierra Curieho. 

Marie s Pierrem

Nehynoucí láska k vědě a manželovi

Tehdy 35letý muž měl za sebou pozoruhodnou vědeckou kariéru. Vědecký titul získal už v 18 letech a nedlouho poté prozkoumal piezoelektrický jev. V roce 1882 začal pracovat jako laborant v prestižní ESPCI Paris, kde zkoumal magnetismus. A přestože si díky tomu získal mezinárodní věhlas, vědecká komunita ho příliš nerespektovala, neboť nedokončil doktorát a odmítal se účastnit vědeckých konferencí. Vše se mělo změnit v momentě, kdy byl pozván na večeři, na níž jej společní přátelé seznámili s Marií Skłodowskou. Dvojice si padla do oka, začali si vyměňovat vědecké poznatky a později i dopisy osobnějšího charakteru. Marie nakonec svého nápadníka přesvědčila, aby si dokončil doktorát, načež získal na ESPCI Paris pozici profesora.

Dvojice se nakonec sezdala 26. června 1895 během skromného obřadu. Jako svatební dar dostali kola, která využili ke svatební cestě po Bretani. Po sňatku se nastěhovali do malého třípokojového bytu, který si vybavili tak prostě, jak to jen šlo. Nechtěli, aby je přílišná výzdoba a domácí práce rušily od vědeckého výzkumu. I nadále se ale oddávali výletům na kole a víkendovým dovoleným.