Příběh Keitha Flinta, kontroverzního zpěváka z kapely The Prodigy. Jaký byl člověk a proč měl rád Česko?
Zelený účes, manické vystupování, bláznivá imidž. Nejvýraznější postava legendární kapely The Prodigy spáchala ve svém domě tento víkend sebevraždu. Důvod je nejasný a skutečná pravda prosákne na veřejnost jen velmi těžce. Jaký ale byl Keith Flint doopravdy?
Asi málokteré uskupení lépe charakterizuje raveové šílenství devadesátkových teenagerů jako The Prodigy. Právě tehdy se fenomenální hudebníci postarali o skutečný poprask, prodali přes 17 milionů alb po celého světě a navždy ovlivnili světovou taneční scénu.
Začátky nenápadného tanečníka
Všechno to začalo v roce 1990, kdy hudební nadšenec Liam Howlett založil uskupení, kam se záhy přidal i tehdy dlouhovlasý Keith Flint a Leeroy Thornhill. Zažili spolu už mnoho divokých večírků a spojovala je láska ke stejnému stylu hudby, která se vždycky snažila objevovat inovativní postupy a zkoušet něco nového.
Na půdě klubové scény o sobě interpreti dali vědět hudebním úderem v podobě singlu Charly, který byl obrovsky přijat tehdejším publikem. Pak přišel hit Out of Space a kapele bylo požehnáno dostat se na vrchol nejprestižnějších hudebních žebříčků.
Keith Flint se rozhodl pro radikální změnu imidž, která lépe charakterizovala jeho povahu. Své dlouhé kudrliny si ostříhal dohola a z původního účesu mu tak zbylo jen zelené číro po stranách hlavy. Sám sebe nebral jako nijak velkého extroverta, ale spíše jako rozporuplnou bytost a tato nová podoba jeho rysy působivě podtrhovala.
„Mám rád vtipy, dokážu být legrační muž. Ale když přijdu do neznámého prostředí, tato stránka ve mně vypne a jakmile se uvolním, objeví se můj další charakter,“ mluví o své složité povaze Keith. Jeho punkové pnutí se v něm nikdy nezapřelo, líbil se mu individualismus.
Bláznivý i citlivý Keith
„Nosím piercingy, protože holkám připadají sexy, tetování mi zase připomínají mého strýce, reprezentují dělnickou třídu. Vždycky jsem věděl, že v konformní společnosti je sebevyjádření důležité.“ Ukázalo se, že šlo o trefu do černého – barevných vlasů a metalového makeupu se mainstreamoví posluchači děsili, cosi je však na britských podivínech lákalo. Vznikla skladba Firestarter a ta spustila naprosté šílenství.
„Být na pódiu je pro mě opravdové vysvobození. Dostává to mou duševní energii ven. Proto jsem na pódiu skutečně upřímný; nejsem tam kvůli mému hlasu nebo abych byl nejlepší tanečník, stojím tam proto, abych se vyjádřil a rozpumpoval publikum,“ říká Flint o svých vystoupeních, na kterých skákal, křičel a jindy sebou cukal, jako by zrovna prožíval nějaký záchvat.
Krása tehdejší doby podle něj tkvěla v tom, že technologie nebyly v takovém rozvoji – mobilní telefon neměl každý a internet byl také spíše výjimkou. Pocit jednoty nepřicházel podle youtubových algoritmů, hashtagů nebo na TikToku, ale v místních klubech, u svých DJů, kteří si na víkend připravili pokaždé jinou hudbu. Rave v té nejryzejší formě.
The Prodigy - Smack My Bitch Up - DVD edit from The Prodigy on Vimeo.
The Prodigy a Česko
Po úspěšných singlech Breathe nebo Smack My Bitch Up přichází projekt Baby's Got a Temper. Videoklip k tomuto singlu se natáčel v prostorách železáren Poldi Kladno. Ponuré prostředí připomínající někdejší socialismus hudbu výborně doplnilo.
Scénář k tomuto klipu napsal Liam, který se inspiroval ve svém živém snu. V něm vystupoval před kravím publikem. V klipu je dokonce také záběr na legendární Škodu 120.
Keith Flint i Liam Howlett se svou náklonností k České republice nikdy netajili – za svou kariéru tu vystupovali hned několikrát a fanoušky tu mají nejortodoxnější. „Milujeme hraní v Česku! Publikum u vás do toho jde vždycky naplno, má spoustu energie, je to rozjeté od začátku, máte náš velký respekt,“ vzkazovali loni před vystoupením na festivalu Rock for People. Šlo o jejich poslední show u nás.
Nikdy nebýt turista
Kapela vždycky byla vždy tím, čím chtěla být. Ukázala světu, že i naprostá hudební svoboda, integrita a mezižánrový úspěch nemusí podléhat mainstreamovému pohledu na věc. „Nepodléháme konvencím, jsme nekompromisní. Naším cílem nikdy nebylo rádio, je to pódium, takže nám dává svobodu být tím, čím doopravdy jsme,“ řekl v rozhovoru Keith Flint.
Jejich poslední album No Tourists poukazovala na to, že by lidé neměli být turisté – v přeneseném významu. Neměli by se spokojit s málem, neměli by život jen tak prožít, neměli by se spokojit s povrchními vědomostmi, ale studovat věci hlouběji.
„Potřebuješ a musíš někdy vykolejit. Nebuď turista – vždycky existuje větší nebezpečí a vzrušení, když se vydáš mimo stanovenou cestu,“ říká kapela o jejich projektu. Jako by toto album mělo předurčit konec a zvučnou tečkou shrnout všechny hodnoty, za kterými si The Prodigy vždycky stáli.
Jak to bude s kapelou po Keithově smrti, zatím není jasné. Faktem ale je, že až do konce svých dnů ukazovala, jak má vypadat pravá hudební svoboda.
„Jsme tady a teď, žijeme navždy – nastal čas, my žijeme navždy.“
