Na 1 měsíc jsem se stala vegankou. Co taková radikální změna udělala s mým tělem?

V první řadě chci upozornit, že článek není návodem, manuálem, ani knížkou receptů pro potenciální vegany. Je to výpověď mě, jako milovníka všeho druhu jídla a především masa.

Rozhodla jsem se podstoupit jisté riziko a sledovat, co mi mé tělo řekne na to, když si ze dne na den zredukuji jídelníček a vyloučím z něj živočišnou složku. V tomto článku si přečteš mou měsíční zkušenost nezkušeného vegana, to, jestli jsem zhřešila a závěrečné rozhodnutí, zda zůstanu veganem i nadále.

Jak to začalo

Ve stravování jsem se nikdy neomezovala. Nedržela jsem diety, pokud jsem je zkoušela, tak velmi rychle skončily. Nepokoušela jsem se vynechávat z jídelníčku maso, sladkosti, mléko ani pečivo. V okolí mám spoustu vegetariánů i veganů ale i těch, co jimi opovrhují.

V posledních letech se upozorňuje na odpady, které ničí naši planetu, na škodlivý masný průmysl, na to, jak trpí zvířata na jatkách a farmách, a že bio vajíčka z volného chovu nejsou až tak bio, jak si myslíme. Dále mě zaujalo nadšení většiny přívrženců veganství, jejich morální a etické hlásání o tom, jak by všichni na planetě měli být vegany a jak by nám to všem pomohlo.

Také jsem byla zvědavá, jestli to vůbec sama vydržím, protože můj každodenní jídelníček sestával minimálně z jedné porce, v níž se maso vyskytovalo. A to nemluvím o tom, že miluji burgery a moje tělo si občas dávku hovězího mezi houskou vysloveně žádalo.

Toto byly impulsy, které mě přiměly na jedné redakční poradě navrhnout (tehdy jsem to myslela čistě hypoteticky), že bych zkusila být vegankou. Náš šéfredaktor mi to v podstatě rovnou napsal do měsíčního plánu. A takto nějak jsem se stala na měsíc vegankou.

Co je to veganství vlastně zač

Veganství je prý empatičtější a zodpovědnější životní styl, přečetla jsem si na jednom veganském portálu. Je to filozofie, podle níž bychom neměli svými činy ubližovat životům jiných tvorů. Chutnou a pestrou stravu si umíme vytvořit i z dostupných rostlinných surovin, které tím nijak netrpí (ne, mrkev to nebolí, nemá nervovou soustavu).

I vědci a odborníci doporučují nutričně vyváženou rostlinnou stravu dokonce i pro sportovce, těhotné ženy i děti. Něco pravdy tedy na tom asi bude. V podstatě jde o to, že každý tvor má právo na život na této planetě, kde můžeme žít všichni bez vykořisťování a bezvýznamného zabíjení.

V praxi to znamenalo, že jsem přišla do supermarketu a namísto klasického nákupu, který zahrnoval i vajíčka, mléko, kuřecí šunku a bambino sýr, jsem první dny půl hodinu kroužila po obchodě a četla složení rostlinných produktů. Musím se přiznat, že jsem nadávala. To, co jsem si doma uvařila, mi nechutnalo a za 5 veganských věcí jsem zaplatila tolik, co za 10 neveganských.

První dny

První dny byly tedy opravdu tragické. Lidé, co mě sledují na Instagramu (po této výzvě už možná ani ne) byli denně zásobováni veganskými stories, kde jsem uváděla, co jsem jedla, co jíst nemohu a co jsem si koupila.

Možná pro někoho otrava, ale opravdu jsem se tím snažila žít. Nicméně, bylo mnoho lidí, kteří mě podpořili a posílali mi rady, recepty a dobrou energii, jak to přežít. Dokonce někteří tvrdili, že už zůstanu veganem nadobro. Inu, nezůstala jsem.

Vysokohorský kiks

Je jasné, že lidé, kteří žijí v hlavním městě, mají ve více směrech mnohem více možností než zbytek Slovenska. Kdysi to tak nebylo, ale s příchodem trendu zdravého životního stylu se v Bratislavě otevřelo několik veganských restaurací, bister či dokonce marketů.

Dokud jsem si žila ve své bratislavské bublině, dokázala jsem se skoro vždy najíst. I v okolí práce máme výborné restaurace, kde vaří i vegansky – Foo Doo a Veg life. Porce jsou bohaté a cena přiměřená.

Když jsem však první víkend vytáhla paty z Bratislavy, a šla točit do Jasné na Chopok – 2000 metrů nad mořem, zdálo se, že se můj veganský sen se nadobro rozplynul. Od rána hladová a unavená z řízení jsem spěchala, abych se svým týmem stihla poslední lanovku o čtvrté, která nás vyvezla do Rotundy na Chopok, kde jsem následně slyšela mylnou informaci, že už nevaří.

Je neuvěřitelné, co s takovým malým člověkem, jako jsem já, nadělá nedostatek potravy. Naštěstí mi nakonec navařili, ale zhřešila jsem formou hranolek se smaženým sýrem. S vysokohorskou přirážkou za 310 Kč podotýkám, takže to opravdu bolelo.

Na druhý den jsme šli celá parta na oběd na salaš, kde opět nic veganského nebylo, takže jsem si dala noky, no a cestou zpět paní na pumpě ani netušila, co znamená být veganem. Večer už doma jsem to šla odčinit do potravin Yeme. Jsem férová, a tak se přiznám, snad mi to odpustíte.

Cvičení a veganství

Ještě před touto výzvou jsem byla u výživového poradce, který mi přístrojem změřil tuk, svalstvo, vodu v těle a zjistili jsme, že můj metabolický věk je 42 let (smích). Řekl, mi že se musím pravidelněji hýbat a sestavil mi podrobný jídelníček, to však ještě netušil, že od nového týdne budu měsíc vegankou.

Takže kromě toho, že jsem radikálně pozměnila svou stravu, začala jsem chodit na box, cvičit jógu, běhat a do toho jsem si nebyla úplně jistá, zda přijímám dostatečné množství bílkovin, železa či vápníku. Železo jsem hledala v čočce, cizrně, ovoci a listové zelenině. 

Dostatek proteinů, které jsem potřebovala i kvůli cvičení, jsem nahrazovala za pomoci tofu, luštěnin, brokolice, mandlí či sójového mléka. Například červená čočka by měla obsahovat více bílkovin než kuřecí maso. Samozřejmě, závisí na množství. Během prvních dvou týdnů jsem při trénincích pociťovala slabost.

Některé dny jsem měla pocit, že jsem unavená a rovnou jsem večer padla do postele a usnula. Připisovala jsem to nedostatku živin. Moje večeře sestávala spíše ze studených potravin, chlebu, humusu a zeleniny a snídaně jsem často vynechávala úplně, protože jsem kromě kávy nevěděla, co mám narychlo sníst. Později jsem si v práci začala dělávat ovesné vločky s rostlinnými mléky od Bodyandfuture a k tomu jsem si dala banán a brusinky.

Jelikož jsem si na začátku moc nenastudovala veganské stravování a jakými potravinami nahradím bílkoviny z masa, měla jsem to první týdny těžké. Při cvičení jsem se cítila mnohem slabší, dokonce malátná.

Je pravda, že nevegani se vyjadřují o veganech často podobně. Že jsou bledí, nezdravě hubení a nemají energii. To samozřejmě může být pravda, pokud razantně přejdou na rostlinnou stravu a nezjistí si, jakými potravinami nahradí chybějící živiny, přestože ve správně zvolené kombinaci rostlinných potravin je dostatek živin potřebných i pro sportovce či děti.

Veganský burger je extrém

Miluji burgery! A jak jsem zmiňovala výše, někdy se jich neumím zříci. Moje veganství využil i videotým Refresheru a společně mi pomohli zmapovat ta nej bistra a restaurace v Bratislavě. Samozřejmě, čistě veganská. Musím říci, že jedna restaurace mě okouzlila nejvíce, a to Balans bistro na Živnostenské.

Jednak to mám kousek od domu, jednak jsou otevření jako máloco i v neděli, no a mají tam jeden z nejlepších hamburgerů, jaké jsem kdy jedla. Namísto masa byla placka z červené řepy, která nepřipomínala bláto (jako jeden velmi nepodařený pokus donášky od nejmenované provozovny), a chuťově byl opravdu famózní! Tímto zase zdravím Čojeho, který mé nadšení pro burgery ocení nejvíce.

Pleť

Některé holky mě strašily, že po 2-3 týdnech se mi zhorší pleť, avšak po čase se dá opět do normálu a bude krásnější než předtím. Já konkrétně jsem takové změny nepostřehla, možná kdybych vydržela být vegankou déle, přijde i toto.

Avokádo, brokolice a víno nejsou veganské 

Po tom, co jsem si šťastná na svůj Instagram vyfotila porci vlastnoručně připravené večeře, začaly mi chodit zprávy typu, avokádo ani mandle nejsou veganské, dokonce prý ani třešně, či brokolice. Sama sebe jsem se ptala, co mám tedy jíst.

Začala jsem si hledat informace na internetu a podle všeho by takový pořádný striktní vegan nemohl konzumovat žádné plodiny, ovoce či zeleninu, na jejichž sklizni se byť jen malou částí podílejí zvířata. Například včely, které se přenášejí na místa, kde musí opylovat květiny, aby následně byly sbírané plody.

Podle veganství jde o čisté vykořisťování včel. Dovolím si říci, že většina samozvaných veganů tato pravidla příliš nedodržuje stejně jako to, že si občas dají víno, které také není veganské, neboť... A ano, pila jsem ho i tak.

Závěr

Pokud ses dostal až sem, gratuluji, a abych tě už příliš nenudila, shrnu všechny plusy a mínusy veganství do bodů.