Ze dne na den jsem si radikálně zredukovala jídelníček. Jak moc mě to omezilo?
V první řadě chci upozornit, že článek není návodem, manuálem, ani knížkou receptů pro potenciální vegany. Je to výpověď mě, jako milovníka všeho druhu jídla a především masa.
Rozhodla jsem se podstoupit jisté riziko a sledovat, co mi mé tělo řekne na to, když si ze dne na den zredukuji jídelníček a vyloučím z něj živočišnou složku. V tomto článku si přečteš mou měsíční zkušenost nezkušeného vegana, to, jestli jsem zhřešila a závěrečné rozhodnutí, zda zůstanu veganem i nadále.
V tomto článku sa dozvíš:
- Proč jsem se rozhodla být vegankou;
- jaké byly mé první dny a co bylo nejtěžší;
- jestli jsem během měsíce zhřešila a porušila pravidla veganství;
- co jsem si vařila a kde jsem nakupovala potraviny;
- jak ovlivňovalo veganství mé sportování;
- zda se mi zhoršila pleť;
- proč avokádo ani víno není veganské;
- jestli mi chybělo maso.
Jak to začalo
Ve stravování jsem se nikdy neomezovala. Nedržela jsem diety, pokud jsem je zkoušela, tak velmi rychle skončily. Nepokoušela jsem se vynechávat z jídelníčku maso, sladkosti, mléko ani pečivo. V okolí mám spoustu vegetariánů i veganů ale i těch, co jimi opovrhují.
V posledních letech se upozorňuje na odpady, které ničí naši planetu, na škodlivý masný průmysl, na to, jak trpí zvířata na jatkách a farmách, a že bio vajíčka z volného chovu nejsou až tak bio, jak si myslíme. Dále mě zaujalo nadšení většiny přívrženců veganství, jejich morální a etické hlásání o tom, jak by všichni na planetě měli být vegany a jak by nám to všem pomohlo.
Také jsem byla zvědavá, jestli to vůbec sama vydržím, protože můj každodenní jídelníček sestával minimálně z jedné porce, v níž se maso vyskytovalo. A to nemluvím o tom, že miluji burgery a moje tělo si občas dávku hovězího mezi houskou vysloveně žádalo.
Toto byly impulsy, které mě přiměly na jedné redakční poradě navrhnout (tehdy jsem to myslela čistě hypoteticky), že bych zkusila být vegankou. Náš šéfredaktor mi to v podstatě rovnou napsal do měsíčního plánu. A takto nějak jsem se stala na měsíc vegankou.
Co je to veganství vlastně zač
Veganství je prý empatičtější a zodpovědnější životní styl, přečetla jsem si na jednom veganském portálu. Je to filozofie, podle níž bychom neměli svými činy ubližovat životům jiných tvorů. Chutnou a pestrou stravu si umíme vytvořit i z dostupných rostlinných surovin, které tím nijak netrpí (ne, mrkev to nebolí, nemá nervovou soustavu).
I vědci a odborníci doporučují nutričně vyváženou rostlinnou stravu dokonce i pro sportovce, těhotné ženy i děti. Něco pravdy tedy na tom asi bude. V podstatě jde o to, že každý tvor má právo na život na této planetě, kde můžeme žít všichni bez vykořisťování a bezvýznamného zabíjení.
V praxi to znamenalo, že jsem přišla do supermarketu a namísto klasického nákupu, který zahrnoval i vajíčka, mléko, kuřecí šunku a bambino sýr, jsem první dny půl hodinu kroužila po obchodě a četla složení rostlinných produktů. Musím se přiznat, že jsem nadávala. To, co jsem si doma uvařila, mi nechutnalo a za 5 veganských věcí jsem zaplatila tolik, co za 10 neveganských.
První dny
První dny byly tedy opravdu tragické. Lidé, co mě sledují na Instagramu (po této výzvě už možná ani ne) byli denně zásobováni veganskými stories, kde jsem uváděla, co jsem jedla, co jíst nemohu a co jsem si koupila.
Možná pro někoho otrava, ale opravdu jsem se tím snažila žít. Nicméně, bylo mnoho lidí, kteří mě podpořili a posílali mi rady, recepty a dobrou energii, jak to přežít. Dokonce někteří tvrdili, že už zůstanu veganem nadobro. Inu, nezůstala jsem.
Vysokohorský kiks
Je jasné, že lidé, kteří žijí v hlavním městě, mají ve více směrech mnohem více možností než zbytek Slovenska. Kdysi to tak nebylo, ale s příchodem trendu zdravého životního stylu se v Bratislavě otevřelo několik veganských restaurací, bister či dokonce marketů.
Dokud jsem si žila ve své bratislavské bublině, dokázala jsem se skoro vždy najíst. I v okolí práce máme výborné restaurace, kde vaří i vegansky – Foo Doo a Veg life. Porce jsou bohaté a cena přiměřená.
Když jsem však první víkend vytáhla paty z Bratislavy, a šla točit do Jasné na Chopok – 2000 metrů nad mořem, zdálo se, že se můj veganský sen se nadobro rozplynul. Od rána hladová a unavená z řízení jsem spěchala, abych se svým týmem stihla poslední lanovku o čtvrté, která nás vyvezla do Rotundy na Chopok, kde jsem následně slyšela mylnou informaci, že už nevaří.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak jsem musela zhřešit a za porci zaplatit 310 korun;
- co se mnou veganství nadělalo při cvičení;
- jak ovlivňovalo veganství moji únavu;
- kde najdeš ten nejlepší veganský burger;
- kolik kilo jsem díky veganství zhubla;
- jaké plusy a mínusy jsem mohla po měsíci konstatovat.