Exploze se postarala o to, že kousky těl mafiánských bratrů skončily rozmetané po okolí.
Někteří členové slovenského podsvětí z 90. let měli určité zábrany a pravidla, kterými se řídili. Bratry Tutiho a Papase Danišovi bychom však mohli označit za zvěř utrženou ze řetězu. Jejich řádění ale nemohlo trvat donekonečna. A tam, kde byla ruka zákona krátká, zasáhla mafiánská konkurence. Vladimír alias Tuti a Jozef alias Papas se 6. července v roce 1995 stali jedněmi z prvních veřejně popravených mafiánů na Slovensku.
Divoká 90. léta vnímám jako minulost a doufám, že se nikdy nevrátí. – prezident policejního sboru Milan Lučanský
Ještě předtím byl ale zejména mladší z bratrů, Tuti, známý agresivním chováním vůči cizím servírkám, taxikářům, ale i ke svým vlastním lidem. Tuti okrádal dívky o náušnice, odmítal platit účty v podnicích či za jízdu taxíkem, no a když si umínil, že s náhodnou ženou stráví noc, nesměl mu nikdo odporovat. Jednou si však udělal zálusk na dívku příslušníka silových složek, který mu jeho drzost pořádně oplatil.
Jeho bratr Papas však neměl být o nic lepší. Tuti se v roce 1995 na setkání mafiánských pohlavárů v restauraci Aušpitz choval skutečně nevhodně a rozhněval také nechvalně známého bosse Mikuláše Černáka, který ho chtěl na místě zastřelit.
- O Tutiho okrádáni a fyzickém napadáni taxikářů či servírek;
- o případě, kdy Tuti na diskotéce obtěžoval dívku karatisty, který ho zpacifikoval;
- vyjádření prezidenta PZ SR Lučanský Milan k tomu, zda nebyli rizikoví vězňové jako Tuti monitorování a proč proti němu stát nezasáhl;
- o konfliktu Tutiho s Mikulášem Černákem – pohled bezpečnostního analytika Milana Žitného;
- vyjádření M. Lučanského k aktuální situaci se zločinem na Slovensku a o přílivu zločinu ze zahraničí.
Hulvát a agresor, který neplatil účty a kradl ženy
Vladimír Daniš známý jako Tuti byl na veřejnosti známý tím, že nosil dlouhý kabát a klobouk. Svým vzhledem chtěl zřejmě působit jako seriózně vypadající člen organizovaného zločinu. Ve skutečnosti však byly jeho zločinecké praktiky charakteristické primitivní hrubou silou, které chyběl jakýkoliv um. Podle Gustava Murína mu inspirací pro tento styl oblékání mohla být i skutečnost, že se jedna z jeho sester vdala do Itálie. Právě v Itálii mohl Tuti odpozorovat tamní módu. Dlouhý kabát či klobouk ho ale nálepky hulváta a agresora nezbavily.
Počátkem 90. let byl Tuti obrovským postrachem Bratislavy, před kterým měla většina místních nemalý respekt. Ten si Tuti se svým bratrem Papasem udržovali dlouholetým šířením strachu. Do dnešního dne žijící taxikáři či číšníci dokáží popsat, jakým odporným a často mimořádně agresivním způsobem Tuti konal.
Svědci jeho jednání vzpomínají například na to, jak odmítal platit taxikářům, kterým za jejich služby naopak fyzicky ublížil. Nebylo žádnou výjimkou, když Tuti se svou partou dokázal v barech okrádat náhodné lidi, ženám krást náušnice a dokonce mužům násilím odnímat jejich partnerky. Ty si měl následně vzít do pokoje v nechvalně známém mafiánském hotelu Kyjev. Jednomu z bývalých recepčních měl dokonce ukazovat své ruční granáty a vyhrožovat, že je může kdykoliv použít.
Mnozí tedy hledali cesty, jak si přivydělat a začali s podsvětím spolupracovat. A nebylo jich málo. Mnozí v tom neviděli nic špatného. Pak jste ale našli pár policistů, kteří zuby nehty bojovali za spravedlnost.
Tuti mohl děkovat Václavu Havlovi a jeho amnestii
Vladimír Daniš patřil mezi gangstery, kteří se na scénu slovenské mafie dostali až po Sametové revoluci a následných amnestiích Václava Havla. A nebyl sám. Amnestie dostaly na svobodu i další pozdější bosse jako například Róberta Holuba, Tibora Papaye či Milana Holáňe.
„Za první Dzurindovy vlády začaly vznikat 3 instituty ochrany svědka, bez kterých si předtím nevěděla policie rady. Svědci totiž nemohli být chráněni, protože neexistoval program ochrany svědků. A policie sama o sobě velmi klesla na žebříčku. Státní bezpečnost a Veřejná bezpečnost byli zkrátka aristokraté, místní žoldáci politických feudálů.“
Najednou na tom ale byli stejně špatně jako všichni ostatní. Mnozí tedy hledali cesty, jak si přivydělat a začali s podsvětím spolupracovat. A nebylo jich málo. Mnozí v tom neviděli nic špatného. Pak jste ale našli pár policistů, kteří zuby nehty bojovali za spravedlnost. Jako například Jozef Mičieta, Ivan Ševčík či Milan Lučanský. Snahu o jejich pozdější zdiskreditování považuji za prodlouženou ruku Mikuláše Černáka,“ tvrdí bezpečnostní analytik Milan Žitný.
Policejního prezidenta Milana Lučanského jsme se ptali na to, zda nebyli rizikoví vězňové jako Vladimír Daniš po propuštění z vězení monitorování a jak je možné, že proti němu nedokázal stát zasáhnout.
„Podle mě na Slovensku funkce státu zcela selhala, ale myslím obecně v 90. letech, co se zločinu týče. Takové osoby nebyly monitorovány, všude panoval strach. Museli se najít jednotlivci, kteří se nebáli, jako jsem byl já, můj parťák a pár kolegů. V té době jsme mnoho věcí dělali takzvaně na koleně, za pochodu,“ řekl pro Refresher Lučanský.
Obecně se o Tutim mluvilo jako o průkopníkovi ve vydírání na Slovensku. Jeho způsoby provádění trestné činnosti měly ale daleko od sofistikovanosti dnešního organizovaného zločinu. Tuti na sebe veřejně prezentovanou agresí přitahoval příliš velkou pozornost, čímž si samozřejmě nadělal množství nepřátel.
„Očití svědci říkají, že se nedalo rozeznat, zda byl agresivnější Papas nebo Tuti. Ale oni dokázali útočit pouze ve skupině, tehdy byli silní. Jednou se stalo, že Tuti obtěžoval dívku na diskotéce a nevěděl, že její přítel je příslušník silových složek a také karatista. A ten Tutiho tak zbil, že ležel na zemi a křičel: ‚Nebijte mě, já jsem Tuti'. Ale on ho mlátil dál a všichni to viděli. A když zlomíte moc vůdce, tak zůstanou jen jednotliví zbabělci. Neboť pouze to na ně fungovalo,“ řekl pro Refresher Milan Žitný.
Mikuláš Černák v Ústavu pro výkon vazby v Banské Bystrici (8. listopad 1999)
Černák jeho chování nesnesl a chtěl ho na místě zabít
Podle výpovědi Milana Žitného se na jaře roku 1995 v restauraci Aušpitz setkali mafiánští bossové z celého Slovenska. Tuti se na konferenci bossů choval mimořádně arogantně a urážky směřoval zejména k lidem žijícím mimo Bratislavu.
Údajného bosse popradského podsvětí Milana Reichela, který byl zároveň kdysi i kulturistou, měl podle výpovědi Černák nazvat steroidní loutkou.
„Znám lidi, kteří tam byli a této první schůzky slovenského podsvětí se zúčastnili. Tuti, který se tam předváděl svým razantním způsobem, se dal do pře s bratrem Mikuláše Černáka – s Vladem. A vyhrál. Začal tam pak machrovat a provokovat. Mikuláš Černák dostal vztek a vytáhl pistoli. Dva lidé se na něj vrhli (poznámka redakce – jedním z nich byl Miroslav Sýkora) a začali ho krotit,“ popsal situaci v restauraci Aušpitz pro náš portál Milan Žitný.
„To si nedokážete sjednat pořádek s jedním smradem, který tady dělá bordel a přitahuje pozornost?!“ Křičel podle slov Žitného Černák na Miroslava Sýkoru. V daném období se měl od Tutiho vzdálit i jeho spolupracovník Jozef Steinhübel přezdívaný Žalud. Tuti byl prostě nerozumně jednající agresor, což byznysu mafiánů příliš neprospívalo. Po jeho boku už proto nechtěl stát prakticky nikdo.
Tuti se vyznačoval agresivním přístupem a patřil mezi takzvané nekomplexní mafiány. Policejní prezident Milan Lučanský nám ozřejmil, že taková mafie je již věcí minulosti, ale Slovensko pociťuje příliv zločinu ze zahraničí.
„Organizovaný zločin je tu nadále, jen je mnohem sofistikovanější, není už tak surový. Pociťujeme příliv zločinu ze zahraničí, přizpůsobujeme proto postupy, děláme změny a reorganizace, abychom mohli reagovat a vypořádat se se situací,“ přiblížil nám aktuální situaci Lučanský.
Část vybuchlého Citroënu (6. červen 1995)
Části těl bratrů Danišových visely i ze stromů
Životy 43letého Josefa a 39letého Vladimíra Danišových 6. července v roce 1995 ukončila výbušnina umístěna v autě, která s bratry Danišovými explodovala nedaleko budovy ministerstva financí. Podle očitých svědků na místní výbuchu bylo možné pozorovat části těl bratrského dua, které dlouhou dobu děsilo Bratislavany.
Kvůli bratrům Danišovým plakal svého času zřejmě jen málokdo a naopak si mnozí obyčejní lidé museli pořádně vydechnout. Jejich smrt měla být po celé Bratislavě oslavovaná šampaňským a této radostné odezvě se nemůže snad nikdo vůbec divit.
Róbert Lališ alias Kýbl u Nejvyššího soudu SR v Bratislavě (12. červen 2018)
Odpovědným za jeho vraždu byl pravděpodobně pozdější vůdce sýkorových Róbert Lališ
Jednou z teorií byla ta, že o usmrcení Danišových se postarala italská mafie. Tuti měl totiž krátce před zavražděním prozradit bratislavské policii informaci o tom, že se ve městě skrývá jeden ze šéfů italského podsvětí. Tato verze se ale nikdy oficiálně nepotvrdila.
Po dlouhých letech byl ale nakonec z vraždy Tutiho a Papase obžalován Róbert Lališ známý jako Kýbl, který po smrti Miroslava Sýkory vedl skupinu sýkorových. Smrt Tutiho a Papase svého času znamenala pro Miroslava Sýkoru opravdu hodně. Na jistou dobu se totiž právě on stal šéfem bratislavského podsvětí. Zločiny sýkorových byly oproti Danišovým mnohem preciznější. I je ale později čekal nevyhnutelný konec.
„Znám případ, kdy vydírali nájemce jednoho podniku a mafiáni mu přišli říct, že bude platit. On odmítl, protože z výdělků sotva něco odložil. Krátce nato šel na policii, ale doma ho ihned čekal telefon, kde se ho anonym ptal, zda se ještě odváží stěžovat si na policii,“ promluvil na závěr o jednom z případů analytik Žitný.
„Divoká 90. léta vnímám jako minulost a doufám, že se nikdy nevrátí. Ale je to přirozený vývoj společnosti, kterému se musíme přizpůsobit,“ vzpomíná s těžkým srdcem na mafiánskou éru Slovenska Milan Lučanský.
