Někteří členové slovenského podsvětí z 90. let měli určité zábrany a pravidla, kterými se řídili. Bratry Tutiho a Papase Danišovi bychom však mohli označit za zvěř utrženou ze řetězu. Jejich řádění ale nemohlo trvat donekonečna. A tam, kde byla ruka zákona krátká, zasáhla mafiánská konkurence. Vladimír alias Tuti a Jozef alias Papas se 6. července v roce 1995 stali jedněmi z prvních veřejně popravených mafiánů na Slovensku.

Divoká 90. léta vnímám jako minulost a doufám, že se nikdy nevrátí. – prezident policejního sboru Milan Lučanský

Ještě předtím byl ale zejména mladší z bratrů, Tuti, známý agresivním chováním vůči cizím servírkám, taxikářům, ale i ke svým vlastním lidem. Tuti okrádal dívky o náušnice, odmítal platit účty v podnicích či za jízdu taxíkem, no a když si umínil, že s náhodnou ženou stráví noc, nesměl mu nikdo odporovat. Jednou si však udělal zálusk na dívku příslušníka silových složek, který mu jeho drzost pořádně oplatil.

Jeho bratr Papas však neměl být o nic lepší. Tuti se v roce 1995 na setkání mafiánských pohlavárů v restauraci Aušpitz choval skutečně nevhodně a rozhněval také nechvalně známého bosse Mikuláše Černáka, který ho chtěl na místě zastřelit.

Hulvát a agresor, který neplatil účty a kradl ženy

Vladimír Daniš známý jako Tuti byl na veřejnosti známý tím, že nosil dlouhý kabát a klobouk. Svým vzhledem chtěl zřejmě působit jako seriózně vypadající člen organizovaného zločinu. Ve skutečnosti však byly jeho zločinecké praktiky charakteristické primitivní hrubou silou, které chyběl jakýkoliv um. Podle Gustava Murína mu inspirací pro tento styl oblékání mohla být i skutečnost, že se jedna z jeho sester vdala do Itálie. Právě v Itálii mohl Tuti odpozorovat tamní módu. Dlouhý kabát či klobouk ho ale nálepky hulváta a agresora nezbavily.

Počátkem 90. let byl Tuti obrovským postrachem Bratislavy, před kterým měla většina místních nemalý respekt. Ten si Tuti se svým bratrem Papasem udržovali dlouholetým šířením strachu. Do dnešního dne žijící taxikáři či číšníci dokáží popsat, jakým odporným a často mimořádně agresivním způsobem Tuti konal.

Svědci jeho jednání vzpomínají například na to, jak odmítal platit taxikářům, kterým za jejich služby naopak fyzicky ublížil. Nebylo žádnou výjimkou, když Tuti se svou partou dokázal v barech okrádat náhodné lidi, ženám krást náušnice a dokonce mužům násilím odnímat jejich partnerky. Ty si měl následně vzít do pokoje v nechvalně známém mafiánském hotelu Kyjev. Jednomu z bývalých recepčních měl dokonce ukazovat své ruční granáty a vyhrožovat, že je může kdykoliv použít.

Mnozí tedy hledali cesty, jak si přivydělat a začali s podsvětím spolupracovat. A nebylo jich málo. Mnozí v tom neviděli nic špatného. Pak jste ale našli pár policistů, kteří zuby nehty bojovali za spravedlnost.

Tuti mohl děkovat Václavu Havlovi a jeho amnestii

Vladimír Daniš patřil mezi gangstery, kteří se na scénu slovenské mafie dostali až po Sametové revoluci a následných amnestiích Václava Havla. A nebyl sám. Amnestie dostaly na svobodu i další pozdější bosse jako například Róberta Holuba, Tibora Papaye či Milana Holáňe.

„Za první Dzurindovy vlády začaly vznikat 3 instituty ochrany svědka, bez kterých si předtím nevěděla policie rady. Svědci totiž nemohli být chráněni, protože neexistoval program ochrany svědků. A policie sama o sobě velmi klesla na žebříčku. Státní bezpečnost a Veřejná bezpečnost byli zkrátka aristokraté, místní žoldáci politických feudálů.“