Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Lucia nám z vlastní zkušenosti vyprávěla o tom, zda je na Slovensku těžké vychovávat děti párem stejného pohlaví.
Vychovávat děti v partnerství stejného pohlaví je v Česku a na Slovensku nejen netradiční, ale pro mnohé lidi i nepochopitelné. 36letá Lucia a její partnerka Katka se však nad takovými názory nepozastavují a společně se radují ze 4letých dvojčat.
O obě děti se příkladně starají a poskytují jim dostatečné množství lásky, pozornosti a péče. „Děti to chápou tak, že každá rodina je jiná. Někdo má pouze mámu, někdo má pouze otce, ty naše mají zase dvě maminky,“ říká Lucia, kterou dokáže naštvat, pokud někdo tvrdí, že rodina musí být automaticky složena jen z muže a ženy.
„Přestože nejsem zapsána na rodném listě svých dětí a nemáme společnou DNA, neznamená to, že nejsem jejich matka. Jsou tací rodiče, kteří děti týrají, opustí je, neplatí za ně a ani se o ně nestarají. Jsou všichni tito lidé více rodiči než já pouze kvůli společné krvi?“
V tomto článku si přečteš:
Kdy se Lucia s Katkou rozhodly, že budou mít spolu děti;
jaké je to vychovávat děti párem stejného pohlaví;
zda se někdy setkaly se společenskými předsudky;
zda jejich děti vnímají, že mají netypickou rodinu;
co si myslí o LGBTI situaci v našich končinách;
jaké mužské vzory mají v životě jejich děti;
jaké absurdní obavy má společnost o výchově dětí homosexuálním párem.
Jak dlouho jste s partnerkou spolu a kdy jste se rozhodly mít děti? S partnerkou Katkou jsme spolu 9 let a před 5 lety jsme se rozhodly, že v zahraničí podstoupí umělé oplodnění. Měly jsme štěstí a narodila se nám dvojčata, chlapec i dívka.
Doma se umělé oplodnění nedalo podstoupit?
Myslím, že ne, protože na Slovensku jsou ta pravidla přísnější. Na Slovensku bychom to musely absolvovat s mužem, který by byl na papíře automaticky zapsán jako otec a to jsme nechtěly.
A na rodném listě svých dětí jste tedy obě uvedeny jako rodiče?
Ne. V zahraničí jsme podstoupily pouze to umělé oplodnění, ale partnerka rodila na Slovensku. Děti mají tím pádem slovenské občanství, ale já nejsem oficiálně uvedena na rodném listě jako matka, takto to na Slovensku nefunguje.
Lucia s Katkou vychovávajú dvojičky: Niektoré heterosexuálne páry deti zanedbávajú, no nikto im netvrdí, že nie sú pravá rodina Zdroj: Luciin Archív
Vaše děti mají téměř 5 let, vnímají už v tomto věku, že mají dvě mámy, což jiní spolužáci asi nemají?
Určitě si už všimly, že jiné děti mají otce. Ale myslím, že to chápou tak, že každá rodina je jiná. Někdo má pouze mámu, někdo má pouze otce, ty naše mají zase dvě maminy. Přesně takto to povídají ve školce svým kamarádům a nikdo s tím nemá nejmenší problém.
Vy nebo partnerka jste se ještě neocitly v situaci, kde by s tím lidé v okolí mohli mít problém?
Upřímně si nevzpomínám situaci, kde by to pro někoho byl problém, protože to nikdy nikdo opravdu neřešil. Při porodu to celý zdravotnický personál bral normálně. Lékaři nemají čas řešit takové věci. Oni se starali o to, aby byly naše děti v pořádku, protože se narodily o měsíc dříve. Kvůli tomu byly i 10 dní na oddělení pro předčasně narozené děti a tam jsem za nimi chodila každý den, bez jakéhokoliv pocitu diskriminace.
Nemůžu říct ani půl křivého slova na nikoho z té nemocnice. Za to, jak se postarali o děti, jsem jim nesmírně vděčná. A takto to momentálně funguje i ve školce. Všichni vědí, že děti mají dvě mámy, ale nevím o tom, že by s tím někdo měl problém. Jakmile to neovlivňuje jejich život, tak jim to může být jedno. A ten, kdo si chce něco najít, tak si něco najde. I kdybych žila s mužem, tak by si takový člověk našel něco jiného, co by mu vadilo.
Když jim chybí nějaký člen rodiny a jiný dokáže jeho pozornost, lásku a péči vykompenzovat, tak si nemyslím, že by děti měly utrpět nějaké trauma do života.
Nikdy jste tedy při rozhodování nebraly v úvahu společenské předsudky?
Mám už 36 let a nikdy jsem neměla problém s tím, že mě přitahují ženy a ani s tím, že jsem se s partnerkou rozhodla mít děti. Samozřejmě to neznamená, že hned, jak někoho poznám, tak se představuji svou orientací. Byla jsem však otevřená a nesetkala jsem se s žádnou výrazně negativní reakcí.
Možná se stalo, že to někomu vadilo, byl ke mně rezervovaný a držel si odstup, ale já to akceptuji. Mně také na některých lidech vadí jisté věci a držím si proto od nich odstup. To je přirozené. Do výrazného konfliktu jsem se však kvůli orientaci nedostala.
Účastníte se i Pride pochodů, popřípadě stýkáte se s jinými páry v LGBTI komunitě?
Ne, nechodíme na Pride pochody a rovněž se cíleně nesetkáváme s jinými homosexuálními páry. Nikdy nám nevznikla ta potřeba, fungujeme totiž normálně jako ostatní rodiny se sousedy, se známými i s kamarády, kteří mají děti v podobném věku jako my. Nepotřebujeme tedy tuto komunitu speciálně vyhledávat, protože máme dost věcí na starosti. Aktivně se těchto událostí tedy neúčastníme.
Jak vnímáte to, když se před každými volbami vytahuje otázka práv homosexuálů a registrovaného partnerství?
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Zda se někdy setkaly se společenskými předsudky;
zda jejich děti vnímají, že mají netypickou rodinu;
co si myslí o LGBTI situaci;
jaké mužské vzory mají v životě jejich děti;
jaké absurdní obavy má společnost o výchově dětí homosexuálním párem.
Pokud má některý z politiků názor, že nesouhlasí s registrovaným partnerstvím, to mi nevadí. Co mi však vadí, je to, že se toto téma zneužívá, ať už při prezidentských nebo parlamentních volbách. Znovu se to stalo jedním z hlavních témat prezidentských voleb a každý z kandidátů dostal tuto otázku. Nevím, na co je dobré, že před každými volbami se to vytahuje a když volby skončí, vše opět utichne, jakoby se nic nestalo. Je to prostě zneužívání této rétoriky a to se mi osobně nelíbí.
Lucia s Katkou vychovávajú dvojičky: Niektoré heterosexuálne páry deti zanedbávajú, no nikto im netvrdí, že nie sú pravá rodina Zdroj: Luciin Archív
Proč vám nevadí, když se někdo veřejně vyjadřuje, že je proti registrovaným partnerstvím?
Tak je to jeho názor, jen nesouhlasím s tím, aby na něm lidé zakládali své politické kampaně, když se jich to rozhodnutí vůbec netýká. Legalizace registrovaných partnerství by byla určitě dobrá věc, ale my spolu žijeme i bez toho. Dokonce jsme si udělaly i svatbu, i když neoficiální. Pro nás to byla dohoda a slib mezi dvěma lidmi a nepotřebovaly jsme na to ještě názor faráře nebo notáře, zda s naším svazkem souhlasí. Cítily jsme to v tom momentě, tak jsme si svatbu udělaly samy pro sebe.
Kdybychom se na charakteristiku žen dívali z čistě stereotypního hlediska, tak jsou popisované jako empatické či citlivé. Muži jsou popisování jako pragmatičtější a chladnější. Myslíte si, že ve vztahu je balancování charakteristik partnerů důležité? A jakým způsobem nahrazujete mužskou roli?
Ani jedna z nás samozřejmě nenahradí tu mužskou roli, ale děti mají dost hodně mužských vzorů ve svých životech. O pár domů dál bydlí můj strýc, se kterým se vídáme dost často. Mají i dědu, mají mého bratra. Oni berou syna s sebou na chlapské jízdy, například na motokáry.
Ty mužské rysy jsou v genech, syn se tak projevuje od narození, takže si nemyslím, že tím, že ho vychovávají dvě ženy, by o něco přišel a vyloženě by mu chyběl mužský vzor. Emocionální defekt vzniká kvůli týrání nebo když dětem chybí láska a ne proto, že jsou vychovávány partnery stejného pohlaví. Když jim chybí nějaký člen rodiny a jiný dokáže jeho pozornost, lásku a péči vykompenzovat, tak si nemyslím, že by děti měly utrpět nějaké trauma do života.
A děti vaše role v partnerském vztahu vnímají stejně?
Doma máme přirozeně rozdělené role podle toho, kterou co víc v domácnosti baví. Já se spíše věnuji věcem jako jsou sekání a různé opravy, Katka raději vaří a stará se o domácnost. Tím pádem je to rozděleno přirozeně. Děti to vědí, takže když chtějí jít jezdit na kola, pravděpodobně půjdou za mnou. Když však budou mít nějaký úraz nebo problém, tak půjdou za Katkou, čili i oni to takto vnímají a mají to přirozeně rozdělené.
Přestože nemám ty děti na papíře a nemáme společnou krevní skupinu, neznamená to, že nejsem jejich matka. To mě dokáže opravdu rozhněvat. Děti mají i takoví lidé, kteří jsou rozvedení a nikdo jim neříká, zda jsou nebo nejsou pravá rodina.
Jelikož žijete ve společné domácnosti, vnímáte, že nemáte stejná práva jako v případě, kdyby byla registrovaná partnerství uznána? Například přístup k informacím ze zdravotní karty, pokud by se jedné z vás náhodou něco stalo.
Když byla Katka v nemocnici, i mimo porod, tak jsem s tím neměla žádný problém. Asi v případě, kdyby nedejbože došlo k nějakému dědění, tak by mohl nastat nějaký problém. Proto se už dopředu snažíme vše řešit tak, abychom se tomu vyhnuly.
I dům máme napůl a zatím je problém pouze v tom, že všechny dokumenty musíme vyřizovat zvlášť. Pokud by byla uznána registrovaná partnerství, stačil by jeden dokument a nemusely bychom to takto řešit. Zatím se nám ale vše podařilo vyřešit. Například jsme tuto situaci řešily u právničky před porodem, že pokud by se Katce něco stalo, tak aby děti mohly zůstat v mé péči.
Dá se to na Slovensku takto ošetřit?
Nevím to úplně najisto, protože jsme to naštěstí nemusely nikdy skutečně zažít, ale pravděpodobně by to mělo stačit. Sociálka a všechny úřady, které se takovými věcmi
zabývají, podle všeho nemají jako prioritu dostat děti do dětského domova. Snaží se je umístit v rámci rodiny, aby mohly vést normální život a aby byly milované a šťastné.
Lucia s Katkou vychovávajú dvojičky: Niektoré heterosexuálne páry deti zanedbávajú, no nikto im netvrdí, že nie sú pravá rodina Zdroj: Luciin Archív
Jaká je podle vás situace na Slovensku pro osoby z LGBTI?
Asi záleží, koho přesně se to týká. Pokud však jde o homosexuály, tak to podle mě není až tak dramatické. Trochu se to zveličuje, aby z toho média měla téma. Kdyby všichni řekli to, co říkám já, tak by asi nikdo podobné články nečetl, nikoho by to nezajímalo. Nechci s tím samozřejmě znevažovat snahu aktivistů, aby bylo registrované partnerství na Slovensku uzákoněno, neboť je to důležitá věc. Ale nemám ráda, když se celá tato problematika žene někam, kam se hnát nemusí a většinou jsou to právě ty extrémy.
Říkáte, že kdyby měl na to každý názor takový jako vy, nikdo by o LGBTI lidech nepsal. Nemyslíte si však, že tento názor má většina?
Myslela jsem to tak, že by se toto téma nemuselo vytahovat vždy před volbami a nemuseli by lidé poukazovat pouze na extrémy a přirovnávat je k ostatním, kteří také žijí s partnery stejného pohlaví. V této zemi se stále někdo z toho snaží udělat téma číslo jedna a odpoutává pozornost od témat, která ji opravdu potřebují. Namísto toho slyšíme o tom, kdo je a kdo není za registrované partnerství. Do reálného hlasování v parlamentu však pak takový zákon neposunou.
Kdyby v dystopické budoucnosti nenávistná politická rétorika na lidi zafungovala a zvolili by si autoritu s extrémními homofobními názory, změnilo by to váš názor na život na Slovensku?
Nevím, podle mě se to nestane. Nevím, jestli se najde strana, která je dostatečně radikální na to, aby nás donutila odejít. Milujeme Slovensko, jsme tu doma. Nad takovými věcmi ani neuvažuji a podobné plány jsem si nedělala. Doufám také, že je ani nikdy v budoucnu nebudeme muset dělat.
Jaká je podle vás absurdní obava, kterou lidé mají při výchově dětí LGBTI partnery?
Určitě hlavně to, že se to naučí od nás a změní se jim sexuální orientace jen kvůli tomu, že je vychovávají dvě ženy. To je naprosto absurdní. Nelíbí se mi ani Aliance za rodinu, kde tvrdili, že rodina je jen muž, žena a děti. Já bych takovým lidem ráda osobně vysvětlila, zda jsme či nejsme rodina. Nelíbí se mi, když si takoví lidé myslí, že mají pravomoc rozhodovat o tom, kdo je nebo kdo není rodičem.
Přestože nejsem zapsána na rodném listě svých dětí a nemáme společnou krevní skupinu, neznamená to, že nejsem jejich matka. To mě dokáže opravdu rozhněvat. Děti mají i takoví lidé, kteří jsou rozvedení a nikdo jim neříká, zda jsou nebo nejsou pravá rodina. Pak jsou tací, kteří děti týrají, opustí je, nestarají se o ně a ani za ně neplatí. Nebo gambleři, alkoholici, drogově závislí, jsou všichni tito lidé více rodiči než já pouze kvůli společné krvi?
Proto nikdo nemá právo říkat, jestli jsem, nebo nejsem matka. Takže všem z Aliance za rodinu může být jedno, s kým spím, stejně jako i mně je jedno, s kým oni spí. Nerozumím, odkud se takové názory vůbec šíří a proč mají takovou intenzivní potřebu nás řešit.
