Programátorka Ivana: Většina lidí si představuje programátora jako neupraveného kluka. Já jim do této normy nesedím (Rozhovor)

Zatím jsem v žádné práci neměla kolegyni programátorku, takže se celou dobu pohybuji v čistě mužském kolektivu. Samozřejmě, mám i kolegyně, akorát na jiných pozicích. Má to své výhody i nevýhody, určitě bych ale byla ráda za kolegyni programátorku.

Čím podle tebe ženy obohacují IT svět?

IT technologie využíváme všichni, a proto si myslím, že je důležité, aby i ženy byly součástí jejich tvorby. Věřím, že budou tím pádem i pro ně více přístupné. Také dokáží obohatit IT jiným přístupem, než jaký mají muži. Podívat se na věci z jiného úhlu umožňuje lépe řešit problémy, kterých má toto odvětví hromadu.

Musí mít podle tebe člověk na programování nějaké speciální vlohy?

Myslím, že všechno se dá naučit. Pro někoho to může být lehčí, pro někoho zase těžší. Určitě je třeba naučit se logickému myšlení a jak řešit komplexnější problémy. Také je důležité umět filtrovat informace a dokázat najít kvalitní zdroje. Naučit se alespoň číst anglicky je extrémně důležité.

Pokud bych se chtěla naučit programovat a nemám s tím žádné zkušenosti, jakou cestu bych měla zvolit? 

Na začátek je dobré udělat si určitý přehled, pár kurzů v tomto určitě pomůže. Důležité je porozumět, jak zhruba funguje počítač, alespoň základy. Programování je možné se nejlépe naučit praxí, proto jakmile už máš nějaké základy v jazyce, který se učíš, najdi si kamaráda a zkuste naprogramovat něco spolu.

Nejčastější chyby, co vidím u lidí, kteří se chtějí naučit programovat jsou: Vyhradí si na to málo času; lepí dohromady kód, kterému nerozumí; píší kód jen proto, aby to fungovalo; a nezajímají se o tzv. „best practices“, které jim pak způsobují zbytečné chyby v programech nebo jinak stěžují programování.

Pracuješ i na jiných projektech?

Je pro mě velmi důležité se stále vzdělávat, proto mám více probíhajících projektů. Naposledy jsem dokončila s kamarádkou svítící kulisy do filmu – já jsem ta technická a ona umělecká část, takže jsme super duo. Dále máme už déle rozdělané svítící boty. Také momentálně pracuji na jedné aplikaci.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

Normálně vstávám mezi sedmou a osmou, udělám, co je třeba, a pohraju si s kočkou, ať mě pak neotravuje (smích). Kolem deváté sednu za počítač a začínám pracovat, pokud mi ta černá kaňka právě nesedí před monitorem nebo nepíše kolegovi zprávu tím, že mi sedí na klávesnici.

Hodně času pracuji z domova. Do města chodím většinou kolem oběda, a pokud je to nutné, zastavím se v kanceláři DECENTu, poklábosit s klukama a buď jdu domů, nebo tam dělám do večera. V ideálním světě bych měla večer volný čas, ale v mém případě spíše většinou pracuji na mých ostatních projektech, podle toho, kolik jich právě mám.

Čemu se věnuješ ve volném čase?

Práci (smích). Miluji tanec, jezdím často tančit do Riverpark Dance School, dále hudbu, například dobré techno v Subclubu (RIP), Stand up Paddleboard, windsurfing, focení, zvířata a ráda cestuji.

5 aplikací, bez kterých si nedokážeš představit život?

Momentálně Remember the milk, Calendar, Telegram, Taxify, Mapy – Waze nebo Google maps.

Android, nebo iPhone?

Android, Xiaomi Mi 8 Pro. Ale notebook mám Mac, takže takové kombo.

Mnoho mladých a šikovných lidí odchází pracovat či studovat do zahraničí. Přemýšlela jsi někdy nad odchodem, nebo vidíš svou budoucnost na Slovensku?

Miluji cestování. Moje oblíbené destinace jsou Asie – Korea a Japonsko, ale i Evropa – Rumunsko, Portugalsko, Belgie. Zároveň miluji Slovensko a jsem velmi vděčná, že jsem se narodila právě zde. Bratislava není metropole, ale ani vesnice, je tak akorát. Vídeň je za rohem a poskytuje mnoho možností navíc.

Je smutné, že tolik lidí odchází do zahraničí, protože to tu nemají rádi. Vidím v tom smysl, pokud chtějí pracovat v niche oboru, který zde není dostatečně rozvinutý nebo si chtějí rozšířit obzory. Jenže mnohdy jen nedokáží vystoupit ze své komfortní zóny a jít za možnostmi, které se před nimi tím pádem skrývají. Zahraničí často opěvují jako řešení všech jejich problémů, přitom to tak vůbec není.

Chci zkusit jít na určitý čas do zahraničí, nabrat nové zkušenosti a vrátit se zpět na Slovensko. Zatím to vypadá na Soul nebo Berlín. Měla jsem plány studovat v Japonsku, protože jsem se japonštinu učila pět let, ale přijde mi to tam extrémně striktní a Japonci jsou známí tím, že si tam nevybírají ani den dovolené.