Nová dobrodružství Woodyho a Buzze jsou opět úžasné.
Když mělo v roce 1995 premiéru první Toy Story, byla to obrovská událost. Svět kinematografie zažil další ze svých revolucí (první celovečerní CGI projekt) a v neposlední řadě šlo rovněž o vynikající film.
Od té doby se toho hodně změnilo. Počítačem vytvořené pohádky načisto vytlačily klasickou animaci, z neznámé firmičky Pixar se stal gigant a mimo jiné vznikla dvě vynikající pokračování zlomového díla.
Vypadalo to, že trilogie je ukončena, ale vedení Disney ví, že peníze nesmrdí, takže k nám přichází čtvrtý díl populární série. Podařilo se mu výjimečné kvality udržet, nebo jde o tradiční kaši?
Naši hrdinové žijí více méně spokojeně se svou novou majitelkou Bonnie. Netuší však, že s příchodem další hračky je čeká nové dobrodružství a několik těžkých rozhodnutí.
Toy Story 4 je... chvilka napětí... opět velkou parádou. Po technické, filmařské i „zážitkové“ stránce. V Pixaru prostě vědí, jak namíchat koktejl plný humoru, akce a dojemných scén. I když v poslední době občas nedokáží okouzlit úplně, zde se jim to opět podařilo v nejlepších tradicích jejich nejpovedenějších kousků.
Počáteční dojem zbytečnosti pokračování v dokonale uzavřeném příběhu se postupně vytrácí a tvůrci si tě jemnými cestičkami dostávají na svou stranu. Uvědomují si totiž, že i když točí pohádku, tak své publikum mají i mezi diváky, kteří stáli před téměř čtvrtstoletím u zrodu legendy a řeší se zde (mimořádně umně do děje zakomponované) dospělácké problémy.
Podobně jako u výborných třetích Aut je tak špičková zábava pro mladé publikum pouze cestou k vyjádření myšlenek o odpovědnosti k potomkům a smíření se s jejich dospíváním.
Funguje to výborně a při množství scén si vzpomeneš na své rodiče nebo (pokud jsi starší) na výchovu vlastních dětí. Už dávno jsem neviděl takto univerzálně podaný rodinný film. To, o co se rozpačitě snažili druzí Úžasňákovi, zde funguje mnohem lépe.
Staří známí jsou stále výbornými charaktery (akorát zamrzí odsunutí Buzze na vedlejší kolej) a nové se velmi vydařily. Zejména záporák má skvělé motivace a je „nejlidštější“ postavou příběhu a v závěru přináší krásnou katarzi.
Film má v sobě množství hravosti, zábavy, gradace i dojímavosti. Citlivé povahy si budou muset dávat pozor, aby nezatopily kino slzami (vlastní zkušenost). Pokud sis totiž myslel, že konec trojky se nedá v emočním dopadu překonat, budeš (ne)mile překvapen.
Co se řemeslné stránky týče, tak zde není vůbec co řešit. Machři z Pixaru se opět technologicky posunuli a na plátno je radost se dívat. Vše šlape jako švýcarské hodinky a občas máš pocit, že se skutečně díváš na oživlé hračky.
Pojďme se po této vlně nadšení podívat na problematičtější aspekty, které mi brání dát plné hodnocení. V první řadě zde chybí něco, co jsme nikdy neviděli. To je sice u čtvrté části série pochopitelné, ale i trojka dokázala přijít se scénou ve spalovně, která v určité míře redefinovala, kolik adrenalinu dětský divák snese.
Podobně nezapomenutelný a originální moment zde chybí. Jak jsem zmiňoval výše, zpočátku je třeba se do filmu dostat a přebít pocit, že jsme tento projekt nepotřebovali vidět. Nadšení z objevování nového světa, jako u Inside Out nebo Coco, se logicky nedostaví.
Vztah s Bonnie nefunguje tak dokonale jako ten s Andym. Mnoho oblíbených hraček má v podstatě pouze větší cameo a vůbec nezasáhnou do děje. A poslední vadou na kráse je možná zbytečně otevřený (i když stodesetprocentně dojímavý konec). Trochu tak trpí dramatický oblouk. Nevěřím totiž, že nás nečeká další díl. To jsou však pouze kosmetické vady na kráse, které se daly očekávat.
Toy Story 4 není žádnou revolucí, ale to, co od něj očekáváš, funguje téměř dokonale. Baví, dojímá, poučí a ani chvilku nenudí. To není taková samozřejmost, jak by se při současné tvorbě mohlo zdát.
Jde o jeden z nejlepších filmů tohoto roku bez ohledu na žánr a to po matné kampani málokdo čekal. Mých devět bodů z deseti jsem před projekcí vůbec nečekal a doufám, že budeš podobně nadšený i ty.