Šílenec z videopůjčovny tentokrát vzdává hold Hollywoodu 60. let.
Jeden z nejočekávanějších filmů roku konečně dorazil i do českých kin (ačkoli téměř 3 týdny po premiéře v USA) a jeho název zní Tenkrát v Hollywoodu. Autorem není nikdo jiný než legendární Quentin Tarantino, tvůrce takových pecek jako Pulp Fiction, Hanebný pancharti nebo Nespoutaný Django.
Ve svém 9. celovečeráku chtěl diváky přenést v čase, konkrétně do roku 1969 v Los Angeles, kde nám odhaluje zákoutí filmového průmyslu. Vydařil se Tarantinovi jeho počin s pořadovým číslem 9, nebo jde o černou skvrnu na nablýskané filmografii úchyla z videopůjčovny?
Už po půlhodině filmu jsem si uvědomil, že diváci se zřejmě budou dělit na dva tábory: první, který oslavuje tento film a užívá si každý drobný detail, který Tarantino přinesl na plátno, a druhý, který nechápe, o co jde, proč nám to režisér ukazuje a koho to vlastně může zajímat.
Příběh nás zavede do L.A. v roce 1969, tedy období, kdy právě zuřila válka ve Vietnamu, hippies byli na každém kroku a město se ztrácelo v marihuanovém oparu. Uprostřed toho všeho nám je představena dvojice hollywoodského herce a jeho kamaráda/kaskadéra/pomocníka/šoféra/opraváře, jmenovitě Rick Dalton (Leonardo DiCaprio) a Cliff Booth (Brad Pitt).
Rick se proslavil zejména ztvárňováním záporáků v béčkových westernech či akčních filmech. Po jeho boku má neustále věrného přítele a kaskadéra v jednom, Cliffa Bootha. Rickovi však chodí pouze nabídky na menší role a v každé z nich hraje v podstatě tutéž postavu. Doba se však mění a on má problém přizpůsobit se novým trendům.
Jako každý herec, i on touží po pozlátku a prestiži. Jednoho dne spatří, že jeho novými sousedy jsou hollywoodské superstar, herečka Sharon Tate (Margot Robbie) a její manžel, režisér Roman Polanski (Rafal Zawierucha). Ti představují vše, co Rick nemá, respektive čím není. Mezitím už ale kují pikle členové Rodiny, tedy přívrženci psychopata Charlese Mansona. A ve městě, jakým je Los Angeles, na sebe každý dříve či později narazí.
Tolik k ději, prozrazovat cokoliv navíc by bylo kontraproduktivní. Film by se dal označit za poctu starému Hollywoodu. Je plný odkazů a skrytých významů či vtipů, které divák možná zná a pousměje se nad nimi. To, že netuší, kdo byl Yul Brenner, John Sturges či Sergio Corbucci, mu nemusí překážet, ale může tě i vytočit. Vše záleží na tom, jak moc tě zajímá kinematografie a její zákulisí v 60. letech.
Quentin o DiCapriovi a Pittovi prohlásil, že jde o nejlepší hereckou dvojku od dob Roberta Redforda a Paula Newmana, a snažit se mu to vyvrátit by byla chyba. Dvojici to na plátně zatraceně sekne a pohled na ně nepřestává bavit ani v jediné scéně. Pitt dokonce dostal lepší postavu, než jakou má DiCaprio (něco na styl Charlese Bronsona), ačkoli před zhlédnutím filmu jsem očekával přesný opak.
