Lil Pump je novodobý Elvis Presley. Proč je rock 'n' roll pro staré a nahradila ho rapová drzost?

Lil Elvis a jeho hudební autenticita

SoundCloud, rok 2016. „Chtěl jsem jít do školy, ale pak jsem si vzal xan, yeah,“ rapuje v refrénu své stejnojmenné krátké skladby raper Lil Pump. Později, na začátku roku 2018, sice přísahá, že už si ho nevezme, ale ještě téhož roku vydá slavnou skladbu ESSKETIT, ve které se s dalším užíváním xanaxu nadále chlubí. Jenom o tom to však není.

V šíleném videoklipu vypadá výstředně, má pestré dredy, tetování na obličeji, zbytečně drahé oblečení. Jeho fanoušci a veškeré emoce s nimi spojené se z elvisovsky zaplněných hledišť přesunuly na displeje telefonů. Tam ho obdivují, nenávidí, vyjadřují svůj názor.

Změnila se platforma, ale hudební vydavatelé stejně jako před 65 lety i dnes vědí, že je důležité jak rozpoutání emocí, autenticity, tak společenské „vzpoury“. A samozřejmě přitažlivý obličejík, který to bude všechno reprezentovat.

Lil Pump se narodil do úplně jiného světa než Elvis, v roce 2000. Podobně jako on však pochází z nižší střední třídy a nutno podotknout, nebyl příliš snaživým studentem. Bavil ho už odmalička rap. Od třinácti začal dělat beaty, inspiraci nacházel v drogách a lidech jako je Chief Keef nebo jeho kamarád Smokepurpp. Školu nahradilo nahrávací studio.

I když chtěl být původně producent, v roce 2016 zkusil své freestylové rapy nahrát na server SoundCloud. Jeho energie posluchače chytla. Pump se začal objevovat v různých memes, na sociálních sítích trolloval, koho jen mohl, jeho šílené rýmy lidé přepisovali na své sociální sítě – ať už obdivně, nebo zhnuseně.

Každá jeho další nahraná píseň měla stále více reakcí a milionové poslechy. Svým extravagantním vystupováním zaujal.

Na začátku 2017 pak vydal světoznámé D Rose, které získalo 65 milionů zhlédnutí. Takový počet už může generovat peníze. Lil Pump je pozván na Rolling Loud Festival a časem dostává smlouvu od Warner Bros. Records.

Když pak téhož roku vydává Gucci Gang, je jisté, že je stane velkým hitmakerem a rapovou ikononou. Na „Billboard Hot 100“ dosáhl třetího místa. Pokud se ohlédneme na Elvisovu kariéru, i on byl ten, kdo se žánrově hodil do škatulky současné hudby.

Lil Pump sám přitom ve velkém otevřeně konzumuje drogy a má velmi rozporuplný postoj k ženám, které velmi často střídá, nejradši si však užívá ve strip klubech, kde rozhazuje penězi a všechno tohle natáčí na Instagram Story. Nic netají. 

Je to úpadek? Možná. Je otázka, do jaké míry jde o flexování, které má co společného s posunutím společenských norem. O jaké emoční pustině to však svědčí, těžko říct. A jak to dopadne – netroufám si tvrdit. 

A i když Lil Pump zřejmě nikdy nevyprodá Madison Square Garden, nezáleží na tom. Jeho Gucci Gang zná každé TikTokové dítě, odnože pokřiku „esketit“ slýcháme dodnes i na českých ulicích. Stejně jako kdysi, obdivují fanynky Pumpovu přitažlivost a divokost a chlapci si mezitím zaplétají barevné dredy a snaží se nezodpovědným polykáním pilulí xanaxu zapomenout na vyprázdněnou hořkost svého mládí. Podobně jako jejich idol.

Co se stalo, že rock 'n' roll tak zapšknul?

Hudební průmysl se zrychlil a rap s ním umí udržet tempo. Zachovává si přitom rock 'n' rollovou drzost, živelnost, extravaganci i výrazné tváře, které boří zaběhlé stereotypy. Tam, kde galantní pánové narození na konci 19. století kibicovali v 50. letech mládež za výstřední chování, se nad dnešní hudbou rozohňují právě rock'n'rolové ročníky. A rozhodně nejen ty.

Přitom právě tyto žánry jsou si velice podobné.

O něčem podobném mluvil i Kanye West. Ten v roce 2013 pro BBC Radio 1 prohlásil, že „rap je nový rock 'n' roll“ a samozřejmě zvedl ze židle nejednoho fanouška tradičního přístupu k muzice. Sáhnout na nedotknutelný žánr a tím pádem i na nedotknutelného krále tohoto žánru, to bývá neveselé.

„Ti noví interpreti už nikdy nebudou jako ti staří. Dřív to byli umělci, ne počmárání klauni,“ stěžuje si mnoho komentujících na síti. Je poměrně jednoduché jim to vysvětlit. Hudba by neměla být definována tím, jestli někdo má absolutní sluch, pozná noty nebo umí na nějaký nástroj.

Neměla by být určováno podle toho, jestli interpret zvládne vyzpívat vysoké melodie nebo zahrát těžkou píseň. Jde o vyjádření poselství, vibeu, nálady. Hudebníci upouští od uctívání surového talentu hudebníků spíše k estetice a k atmosféře.

Dokáží vyrobit hit klidně ve svém pokoji a předat něco ze svého pohledu na svět. Když se z rock ’n’ rollu později vytratila touha po rebelii a stala se z něj nažehlená prkenná plytkost starých lidí, kteří do něj již nevložili nic nového, nahradil ho rock. Jenže i rockstars začaly mít problém autenticky vyprávět příběhy a přenášet nálady. Jednoduše protože je nenahradil nikdo mladý, kdo by do toho dal něco navíc.

Teď tuto roli plní rap jakožto silný hlas ulice, který dokáže všechny styly velmi umně tvarovat tak, jak potřebuje a experimentovat s nimi. Navíc si při své jednoduchosti zachovává autenticitu, která je pro mladý hudební žánr jedním z nejdůležitějších prvků.

Umělecký svět má cyklickou povahu. Oba žánry začínaly u mladých lidí, kteří jak v 50. letech, tak v roce 2019 mají a měli rádi inovaci, vzpouru, módu, nejnovější trendy. Něco, s čím se může mládež ztotožnit.

Právě to představují silné subkultury. Tuto úlohu teď převzal právě rap. Doba se však posunula, dnes je experiment s pomádou na vlasy již něco vyzkoušeného, ne tak provokativního jako podivné ornamenty na obličeji zvěčněné tetováním.

Rock 'n' roll, ani žádná jiná hudba není mrtvá, jen není relevantní. Dnes si rock pustí běžný otec od rodiny cestou do práce, nikoli mladý člověk, drzý a toužící stát na okraji.

Elvis je mrtvý. Jeho přístup k hudbě, ke kultuře a šoubyznysu však přežívá. Reinkarnoval se do nových raperů se všemi kladnými i zápornými podobami. Podobně jako dnes kritizují někteří současní umělci rapový svět, kritizovali na začátku i Elvise Presleyho. Zastal se ho i soulový zpěvák Jackie Wilson. „Mnoho lidí obviňuje Elvise z toho, že krade hudbu černých mužů, když popravdě téměř každý černošský interpret kopíruje manýry právě od něj.“

V současnosti čerpá mnoho bělošských umělců z černošské kultury. Cyklus se opakuje. Nikdo už to neřeší s takovou horlivostí, protože se společnost jednoduše posunula a mnohem více sjednotila.

Lil Nas X v dnešní době udělá jakožto raper country píseň Old Town Road a posluchači to berou jako naprosto normální součást rapovo-popové scény. Už je jedno, jakou má kdo barvu a stejně tak je jedno, jak co zní. Současný rap totiž posunul žánrové hranice.

Nejen Lil Pump, ale i interpreti jako Young Thug, Kanye West, Kendrick Lamar, Lil Nas X nebo třeba Travis Scott ovlivňují to, co mladí dnes poslouchají, tvoří, jak se oblékají nebo jakým způsobem přemýšlí. Roli v tom hraje rapová autenticita, rock ’n’ rolová zběsilost a punková dravost.

Rap momentálně inspiruje celý svět a je otázka, jaký další žánr, který bude podobně flexibilní, ho jednou nahradí.