Rozloučení s Karlem Gottem v pátek probíhalo poklidně.
V Praze probíhá veřejné rozloučení s Karlem Gottem, který skonal 1. října ve věku 80 let. Držiteli 42 Zlatých slavíků se na Žofín přijely poklonit desítky tisíc lidí. Několik stovek metrů dlouhá fronta se přes den několikrát táhla od Slovanského ostrova až za most Legií. Veřejná pieta probíhala v poklidu a bez větších excesů, k čemuž přispěla i výborná organizace policejních, zdravotnických i hasičských sborů.
Že půjde o velkou akci se vědělo už od momentu, kdy se zpráva o veřejném rozloučení dostala mezi lidi. Očekávalo se, že do Prahy přijede za zesnulým mistrem nejméně 100 tisíc lidí a premiér Babiš dokonce občany od cesty do hlavního města odrazoval a vyzýval je k uctění památky vlastním způsobem. Nakonec se před rakví Zlatého slavíka protočí podle magistrátu 25 až 30 tisíc lidí.
Někteří se ale na místě srocovali už den předem. První fanoušci Karla Gotta čekali před Žofínem už ve čtvrtek od 17. hodiny. A přestože přespávání na veřejných místech v Praze není povoleno, policie byla v tomto případě benevolentní. Pár minut před šestou hodinou ranní přivezla na Žofín pohřební služba rakev se zpěvákem. Dvě hodiny nato se otevřely brány paláce a dovnitř byli vpuštěni první lidé.
Celé akci předcházely důkladné přípravy. České dráhy navýšily kapacitu vybraných spojů o 2 tisíce míst, doplňující vozy přidal i soukromý dopravce RegioJet. Na místě je přítomen krizový manažer, přibyly tři záchranářské posádky a na zdravotní stav fanoušků dohlíží 25 dobrovolníků Českého červeného kříže. Magistrát v okolí očekávané fronty nechal nainstalovat 24 mobilních toalet a další umístil na Slovanský ostrov. Na bezpečnost dohlíží 100 policistů a 30 strážníků.
Kvůli očekávanému náporu lidí se nakonec Pražský magistrát dohodl s městskou částí Praha 5 a nechal zřídit další pietní místo u Letohrádku Kinských v jižní části Kinského zahrady na Smíchově. K němu se trousí spíše jednotky lidí.
Já jsem k paláci Žofín vyrazil kolem jedenácté hodiny ráno. V té době fronta sahala téměř až ke konci mostu Legií. Ve věžičce mostu měla dvojice žen plné ruce práce s přípravou káv pro davy lidí, kteří příhodně stáli ve frontě linoucí se kolem jejich provozovny. Lidé se ale mohli zahřát teplým nápojem i zdarma. Usměvaví a ochotní pracovníci Českého červeného kříže chodili s termoskami kolem fronty a na přání lidem nalévali teplý čaj. Přišel vhod.
Ve frontě se už během několika minut rozproudila konverzace mezi lidmi kteří se sice neznali, přijeli z různých koutů země, ale spojoval je smutek nad ztrátou milovaného umělce. Kvůli časné hodině byla většina lidí ve frontě z Prahy, ale kolem mě byla slyšet i Němčina či Polština. „Musel jsem si vyměnit směny, abych to stihl,“ prozradil pán příteli na telefonu, kterého přesvědčoval, že má přijít. „Tak hrozné to není, docela to ubíhá,“ popsal dynamiku fronty.
„Já jsem tady byl na učení na konci 70. let,“ pustil se do konverzace padesátník v maskáčové bundě a tričku s vlkem. „Tehdá měl pohřeb Ludvík Svoboda a byl na lafetě, ani tehdy tu nebylo tolik lidí,“ konstatoval. „Na Bertramku jsem vyrazil hned v den, kdy se to oznámilo. Moje paní tam byla až den potom a svíčky byly už u třetího baráku.“ Na jeho slova zareagovala starší paní v kožené bundě a se slunečními brýlemi: „On byl jeden z nejlepších. Takového už nebudeme nikdy mít.“ Dostalo se jí všeobecného souhlasu.
Následovala řada historek, jak se s Karlem Gottem viděli na koncertu v malém městě, jak na něj reagovaly jejich děti nebo jak dobrosrdečně se k nim choval, když jej požádali o autogram. O Gottovi padala jen vlídná slova. Ale když přišlo na novináře, kterých na místě byla celá řada, dostavila se odmítavá reakce. „Ti novináři jen kur**j lidi těma zku***nejma pomluvama,“ prohlásil pán v modré bundě a rázně odmítl nabídku na rozhovor pro studenty publicistiky.
Ne každý s ním ale souhlasil. Všudypřítomní novináři si odchytili hned několik lidí, kteří jim ochotně povyprávěli, co pro ně Karel Gott znamenal. Obecně ve frontě panovala pozitivní nálada. Všichni čekali, že budou mít štěstí, pokud se na ně vůbec dostane řada, ale k Žofínu se nakonec nově příchozí dostali už po hodině čekání. „To až odpoledne po práci bude nával,“ prozradil policista stojící na druhém konci mostu Legií.
Jak jsem se s davem blížil k Žofínu, slyšel jsem stále zřetelněji Gottovy písně, které vycházely z útrob paláce. Když došlo na společnou píseň Zlatého slavíka s jeho 13letou dcerou Charlotte, stočila se konverzace směrem ke zpěvákovým dětem. „Je mi té holičky líto,“ povzdechla si paní se psem na vodítku. „Myslím, že na to jeho dcery byly připravené. Má vnučka je jen o měsíc mladší než Charlottka a chápala by to,“ odvětil jí postarší pán v šedé bundě. Než mu stačila žena oponovat, kdosi před nás předstoupil a hned schytal výtku, že předbíhá. Nakonec se ukázalo, že si šel jen odskočit.
Přes délku fronty a řadu možností, jak předběhnout, toho ale nikdo za celou dobu mého stání ve frontě, nevyužil. „To by bylo velmi neuctivé, při takové příležitosti předbíhat,“ uznala paní se psem. Zbytek čekání přerušil už jen policejní vrtulník moniturující situaci a sanitka, která přijel před Žofín pro jednoho z fanoušků. Před vstupem do paláce Žofín už začala atmosféra houstnout, lidé si uvědomili, proč jsou tady a se sklopenými hlavami vyrazili po schodech k rakvi.
Před ní se v půlhodinových intervalech střídalo osm vojáků čestné stráže. Rakev byla obložena věnci, květinami a kolem ní stály bílé hořící svíce. Krom vlajky bylo vedle rakve vystaveno i Gottovo vyznamenání za zásluhy I. stupně, které před deseti lety obdržel od prezidenta Václava Klause. Každý truchlící dostal zhruba deset vteřin na to, aby se poklonil mistrově památce. Ti, kteří před rakví otáleli, byly slušně upozorněni, že musí uvolnit místo dalším. Na místě bylo zakázáno si pořizovat selfie.
U vchodu čekala velká fotografie Karla Gotta a na nádvoří paláce čekaly kondolenční knihy, u nichž stály zástupy fanoušků zpěváka. Pieta za zesnulého Zlatého slavíka proběhla v klidu a organizovaně.
Nenarušilo ji ani hnutí Extinction Rebellion, které v průběhu veřejného rozloučení uspořádalo blokádu dopravy, aby upozornilo na klimatickou krizi. „Respektujeme význam Karla Gotta pro tuto zemi. Víme, že mnoho lidí nese jeho odchod těžce. Chápeme, že naše akce v den jeho pohřbu může působit nevhodně. Naše aktivity ale nemůžeme přerušit,“ uvedli v prohlášení.
Brno, Dominikánské náměstí
Rozlučka s Gottem neprobíhala ale jen v Praze, uskutečnila se i Brně na Dominikánském náměstí, kde lidé zapalovali svíčky. Pieta se uskutečnila i v Karlových Varech nebo Sokolově.
Zádušní mše za Karla Gotta se odehraje v sobotu 12. října 2019 a veřejnost ji bude moci sledovat prostřednictvím velkoplošné obrazovky na III. nádvoří Pražského hradu.
