Papež, Havel, 11. září, vlna tsunami, tragédie u Smolensku. Co je státní smutek a proč ho dostal Karel Gott? Podívali jsme se do české historie na to, jak byly v minulosti drženy.
Blíží se půlnoc, příchod dne státního smutku a grandiózní rozloučení na pražském Žofíně čítá své poslední příchozí. S Karlem Gottem se tu rozloučilo na 50 tisíc lidí, přijeli z celé republiky i ze zahraničí a čekali na to několikahodinové fronty.
Loučí se se symbolem něčeho, co tu přece vždycky bylo; symbolem pevného bodu v životě, který vždy s elegantním odstupem a typicky rozjasněným úsměvem shlížel na masu fanoušků a zpíval písně, které všichni znali.
Ať už bylo politické rozložení na území Československa a následně Česka jakékoli, ať už země zažívala nejrůznější přírodní katastrofy, vyhrávala i prohrávala důležité sportovní zápasy, řešila nejrůznější společenské kauzy, problémy nebo užívala úspěchů, byl tu on. Pěl z rádia či televize své písně a jeho klidný hlas vnášel lidem do domácností klid – tam, kde byl božský Kája, bylo všechno na několik minut v naprostém pořádku.
Jenže teď tu najednou není a republika truchlí. Státní smutek je událost, která se v dějinách Česka objevila jen párkrát. A i když přímý státní pohřeb Gottova rodina odmítla, bude nutné pietu v určité formě dodržovat – na státních institucích musí vyvěsit vlajky na půl žerdi, do konce roku 2016 dokonce nesměly být v Česku provozovány loterie a hazardní hry, kasina a herny byly uzavřeny.
Naposledy to bylo po smrti někdejšího prezidenta Václava Havla v roce 2011. Pojďme ale ještě o kus dál, do 14. září 2001, kdy se svět teprve oklepával z teroristického traumatu, jenž se udál o tři dny dříve.
Státní smutek v České republice
- 14. září 2001 – památka na oběti teroristických útoků 11. září 2001;
- 5. ledna 2005 – uctění 150 tisíc obětí zemětřesení v jihovýchodní Asii;
- 8. dubna 2005 – pohřeb papeže Jana Pavla II.;
- 17.–18. dubna 2010 – uctění obětí pádu letadla Tu-154 u Smolensku;
- 21.–23. prosince 2011 – památka na prezidenta Václava Havla;
- 12. října 2019 – pohřeb zpěváka Karla Gotta.
Pár dní po 11. září přestala jezdit MHD
Když 11. září 2001 doslova v přímém přenosu došlo k teroristickému útoku na New York, svět se zastavil. Najednou nebylo potřeba nic nového dělat, nikam se vyvíjet, bylo potřeba vyřešit ten obrovský chaos šířící se v manhattanských ulicích do celého světa.
Teorií, jak by vypadal svět, kdyby se nestalo 11. září, je příliš mnoho na to, abychom se tu jimi zabývali, spíš je zajímavý úhel pohledu, jak „významná“ událost – i přesto její negativnost – to byla a kolika lidí se okamžitě dotkla. I zemí Evropy, které byly od New Yorku tisíce kilometrů daleko.
A zatímco v USA probíhaly masivní záchranné práce, které nikdy v historii neměly obdoby, Česko se tři dny od smutné události se připojilo k zemím Evropské unie, které v tento den vyhlásily den státního smutku. Státní vlajky spustily na půl žerdi a zábavní akce, které by snižovaly důstojnost piety, jejich organizátoři zrušili.
Byl věnován památce několika tisíců obětí teroristického útoku. Podle Českého rozhlasu se smutek se dotýkal běžného života – ve městech v celé EU se v pravé poledne na tři minuty se v poledne zastavil život a všechna města České republiky se zahalila do ticha.
Smutek symbolizovaly sirény a kostelní zvony, které se rozezvučely na počest tragicky zesnulých, a do podvědomí se dostával celosvětový nepřítel, které měl celou situaci na svědomí – Usáma bin Ládin.
V Praze odpálila čestná stráž smuteční salvu. Tehdejší český prezident Václav Havel smutek samozřejmě také uctil, připojil se k němu u hrobu Tomáše Garrigua Masaryka při příležitosti výročí jeho úmrtí. Na některých místech nejezdila MHD, Český rozhlas vysílal poprvé v historii naprosté ticho, komerční stanice zahrály píseň Imagine od Johna Lennona. Svět pravděpodobně nebyl semknutější – proti zlu se musí jedině solidaritou a dobrem.
