Je čas znovu vybudovat Ameriku. Jaká je nejočekávanější hra roku Death Stranding?
Na začátku byla exploze. A pak… přišla další. Nebyl to však jen kráter, co po sobě zanechala. Celá Amerika je v troskách. Lidské vazby jsou rozervány a ti, co měli štěstí, přežívají ve světě, kde z měst a států zbyla pustina. Kde déšť přetáčí čas dopředu všemu, čeho se dotkne. A kde se rozdíl mezi životem a smrtí ztrácí jako stopy v písku, které spláchne voda. Možná už mezi nimi ani žádný rozdíl není.
Tohle je Death Stranding. Nejnovější dílo Hidea Kodžimy, jedné z nejuznávanějších osobností herního průmyslu za posledních 20 let. Japonský tvůrce si získal srdce milionů fanoušků díky věhlasné Metal Gear sérii, která se stala průkopníkem stealth žánru. Po odtrhnutí od vydavatelské společnosti Konami však se svým studiem Kojima Productions začal pracovat na novince, která po několika letech vývoje dorazí na pulty obchodů už příští týden.
Jak to tedy dopadlo? Dostál Hideo Kodžima vysokým očekáváním a vytvořil svůj nový magnum opus, anebo se potvrdilo známé české přísloví o mistru tesařovi?
Všechny screenshoty pocházejí z vlastního hraní
Koukat, ale nesahat
Tvojí postavou je Sam Porter – trochu zapšklý kurýr trpící afenfosmofobií, tedy strachem z doteků. Tomu vzhled i hlas propůjčil americký herec Norman Reedus, kterého proslavila zejména role v postapokalyptickém seriálu Živí mrtví (The Walking Dead). A paradoxně je to zrovna člověk, který se bojí fyzického kontaktu s druhými, na koho padne zodpovědnost propojit všechny zbývající obyvatele Spojených států od východního pobřeží až na západ.
Jeho úkolem je plnit objednávky a se zásilkami na zádech cestovat napříč Amerikou od jednoho Uzlového města k druhému, od základny k základně, od člověka k člověku, aby je následně propojil do takzvané chirální sítě. Ta přeživším umožňuje mezi sebou komunikovat, sdílet data a materiály. Jen tak je možné vybudovat zpátky Ameriku a dát lidstvu šanci na přežití před blížící se pohromou. Krok za krokem, den za dnem, uzel za uzlem.
Norman Reedus však zdaleka není jedinou hereckou hvězdou, kterou během tohoto putování uvidíš. Těmi je totiž hra nabitá až k prasknutí. Za zmínku stojí půvabná Léa Seydoux (Fragile), Margaret Qualley (Mama), Tommie Earl Jenkins (Die-Hardman), Lindsay Wagner (prezidentka USA) a legendární Troy Baker (Higgs), který je jedním z vůbec nejvyhledávanějších herců a dabérů v oblasti videoher. Tou největší třešničkou na dortu je pak dánský herec Mads Mikkelsen (Cliff), který dokonale ztvárnil jednoho z hlavních záporáků.
Ansámbl dále dotváří i duo filmových režisérů Guillermo del Toro (Deadman) a Nicolas Winding Refn (Heartman), kteří poskytli svůj vzhled, ale hlas už dodali profesionální dabéři.
Právě díky jejich výkonům není příběh jen tajemným dobrodružstvím, ale i emocionální jízdou, která tě chvíli bude nutit přemýšlet, jindy trochu děsit a potom zase dojímat. Hlavně tě ale ani chvíli nebude nudit.
Prozrazovat příliš o jednotlivých postavách, jejich vývoji nebo o tom, jakou roli v ději hrají, by nebylo vůči čtenáři zrovna ohleduplné. Jedním z hlavních kouzel hry je totiž postupné rozplétání klubka záhad, kterými je příběh opředen. Kdo v pozadí všeho dění tahá za nitky? Co způsobilo takzvaný Příliv smrti, který do světa živých vyvrhl temné bytosti z druhé strany? A proč byl vybrán zrovna Sam, aby propojil Ameriku do jedné velké sítě? Odpovědi jsou chvílemi na dosah ruky, ale přece pořád tak daleko. V závěru ale do sebe vše s příjemným kliknutím zapadne.
Sam není sám
Důležitost mezilidského spojení je ústřední myšlenkou celé hry. To už ostatně Kodžima avizoval v jednom z dřívějších rozhovorů. Dle jeho slov v dnešním světě sílí tendence stavět ploty a zdi, které lidi a národy jeden od druhého oddělují. Death Stranding se proto snaží o pravý opak – sbližovat lidi a budovat mezi nimi mosty. A to jak metaforicky, tak i doslova.
Tato myšlenka je totiž vetkána přímo do samotné hratelnosti a stojí na ní i zdejší unikátní forma kooperace s ostatními hráči. Přestože totiž své zásilky na zádech musíš nést sám, sám je musíš doručit na požadované místo a sám si musíš poradit v soubojích, téměř nikdy vlastně tak úplně sám nejsi. Tedy pokud hraješ online. Pomáhat ti totiž budou stavby a objekty druhých hráčů, které jsou sdíleny mezi jejich světy a tím tvým.
Díky lanu, které za sebou zanechal některý z hráčů, se tak snadno dostaneš ze skály dolů, aniž bys riskoval poškození nákladu. Přepravu si můžeš usnadnit třeba i motorkou nebo autem, jež někdo nechal u cesty stát jen tak opuštěné – možná právě proto, aby ti pomohl.
A naopak, pokud něco vytvoříš ty, může to usnadnit práci ostatním. Je přitom jedno, zda se jedná jen o obyčejný žebřík položený přes řeku, generátor uprostřed hor na nabíjení vozidel, lanový skluz, který tě v pár vteřinách vyveze na vrchol hory, nebo most postavený mezi dvěma útesy. Každou stavbou můžeš někde někomu pomoct. Abys však měl ke stavbám ostatních přístup, musíš být v oblasti pokryté chirální sítí, proto je důležité ji neustále rozšiřovat a navazovat nová spojenectví.
Ve sdílené schránce si můžete také navzájem darovat materiály na stavby nebo jakékoliv kusy výbavy. Přestože tedy žádného cizího hráče ve hře nikdy fyzicky nepotkáš, můžou ti i tak výrazně pomoct. Spolu s ostatními můžete taky přispívat na výstavbu silnic a věz, že jen málo věcí se vyrovná pocitu jízdy po asfaltce, kterou jsi vybudoval společnými silami s dalšími hráči. To je to, co dělá Death Stranding tolik unikátní hrou.
Více u srdce hřeje snad už jen pohled na toho mrňouse, kterého Sam nosí v přenosném inkubátoru neustále u sebe. Přestože se v praxi jedná jen o „nástroj“, který slouží ke konkrétnímu účelu a po konci služby má být „vyřazen“, nelze si jej nezamilovat.
Po stopách Kafky a Freuda
Těmto prckům se říká PP (Propojené Plody). Zvláštní jsou tím, že nepatří ani do světa živých, ani do světa mrtvých. Jejich místo je přímo uprostřed obou světů. Avšak ani náš hrdina není jen tak obyčejný smrtelník. Sam je totiž takzvaný „navrátilec“, který se v případě smrti vrátí zpět mezi živé. Ovládá navíc také schopnosti DOOMS, díky kterým dokáže vycítit přítomnost monster z říše mrtvých. Těm se zase říká VV.
Díky propojení se svým PP se může Sam lépe orientovat v tom, kde se pouhým okem nepozorovatelné bytosti VV nacházejí. Jejich pozice ti pomáhá určit odradek na Samově rameni, který se otáčí za nejbližší VV a indikuje její vzdálenost. Po vyslání elektronického signálu hráči ukáže i jejich obrysy.
Termín „odradek“ mimochodem pochází z pera spisovatele Franze Kafky, který jej vytvořil na základě jedné z teorií slavného psychologa Sigmunda Freuda. Ve hře se jedná o zařízení, které představuje „spojení mezi naším světem a druhou stranou, mezi živými a mrtvými, mezi lidmi a PP“. Zajímavé, že?
