23. listopadu 2019 si připomínáme 28. výročí hrozivého masakru leopoldovských dozorců.
7 vězňů toužících po svobodě zvažovalo, jak si zkrátit své tresty. Amnestie tehdejšího prezidenta České a Slovenské federativní republiky (ČSFR) Václava Havla se na ně nevztahovala a trestanci nemínili za mřížemi strávit ani o den déle, než bylo nutné. Cestou na svobodu 23. listopadu 1991 zavraždili pět dozorců.
Pietní vzpomínka na zavražděné dozorce z roce 2006
Závan svobody byl cennější než životy dozorců
„K příčinám, které naznačovaly, že se něco takového může vůbec stát, patřily částečně i události spojené se sametovou revolucí, kdy se zejména v souvislosti s politickými vězni otevřely otázky poměrů ve vězeňství.
Diskuse k danému tématu byla dokonce za účasti vězňů na Štědrý večer 1989 hlavním programem v STV. Nezdravě se zvedlo sebevědomí vězňů důvodně odsouzených za násilně těžké zločiny a stoupala jejich agresivita,“ řekla pro náš portál tehdejší dohlížející prokurátorka Katarína Javorčíková, která se zúčastnila i ohledání místa činu.
„Ohledání bylo zároveň rekonstrukcí toho, jak k vraždám došlo. Byla jsem otřesena brutalitou a bezcitností těchto skutků. Podle mého názoru to byl promyšlený a dobře připravovaný čin skupiny vězňů, kteří byli rozhodnutí utéct za cenu jakýchkoli ztrát a život dozorců u nich neměl žádnou cenu,“ prohlásila.
Vězni z Leopoldova měli mačety a sekery. Při zásahu svlékli trestance do naha
31. října 2019 v 12:11
Někteří vězni si měli odsedět poslední roky, byli však netrpěliví
Sedm vězňů připravovalo společný plán, jehož konečným cílem některých z nich měla být Austrálie. Ve skutečnosti se ale kvůli chaotickému jednání na svobodě a výjimečně aktivnímu nasazení policistů nedostali ani za hranice České republiky. Stačilo 20 hodin a bylo po všem.
Útěk přitom společně plánovali od října 1991, tedy téměř 2 měsíce. 23. listopadu 1991 se spustil jejich ďábelský plán, za kterým stál údajně vůdce skupiny Tibor Polgári a jeho šest spoluvězňů. Nutno podotknout, že Polgári si ve vězení podle Teraz.sk od roku 1984 odpykával 9letý trest odnětí svobody za vydírání.
To znamená, že v době útěku mu z trestu zůstávaly zhruba 2 roky. Racionálně smýšlející jedinec by si zřejmě kratší část svého trestu odseděl, než aby měl riskovat prodloužení pobytu za mřížemi a také neustále skrývání se před rukou zákona. Polgárimu však, zjevně, chyběla trpělivost. Ale podle všeho nejen jemu.
Kromě tehdy 30letého Polgáriho se na útěku podílel 20letý Dalibor Bajger (trest 11 let), 30letý Ondrej Harvan (23 let za dvojnásobnou vraždu), 25letý Vladimír Duda (8 let za krádeže), 26letý Bartolomej Botoš (10 let za násilnou trestnou činnost), 21letý Václav Fedák (4 roky) a 22letý loupežník Miloš Uriga (7 let za loupež).
„Ze sedmi uprchlíků jsem během mého působení na funkci ředitele věznice znal pouze odsouzeného Polgáriho. Po vyhlášení amnestie 1. ledna 1990 do 5. ledna ledna 1990 takzvaný Akční výbor odsouzených v NVÚ Leopoldov určil odsouzeného Polgáriho a dalšího trestance, který byl odsouzen za trestný čin vraždy, aby mi zajišťovaly ochranu během mého pohybu po ústavu.
Při každém vstupu do ústavu mi zajišťovali ochranu. Během pohybu po ústavu se odsouzený Polgári choval slušně nejen ke mně, ale také k odsouzeným v ubytovnách,“ vyjádřil se k osobě Polgáriho pro Refresher bývalý ředitel leopoldovské věznice Oto Lobodáš, který v době útěku vězňů působil jako vedoucí vnitřního oddělení Útvaru Vězeňské SR a věznici Hrnčiarovce nad Parnou.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak se v Leopoldově před útěkem vězňů nedodržovala pravidla;
- jak se podle Lobodáše dalo zabránit útěku vězňů;
- popis masakru pohledem vyšetřovatele vražd dozorců;
- jak probíhal souboj vězně a hlídače, kterého napadl nožem;
- jak dopadla přestřelka nedaleko Piešťan, kde policisté postřelili jednoho z vězňů do břicha;
- O životě zločince Ondreje Harvana, který se svěřil bývalému vyšetřovateli, a po verdiktu soudu spáchal sebevraždu.
