Zjišťovali jsme, jak se vyrábějí tenisky z PET lahví, kolik jich je třeba na jeden pár a zda opravdu pomáhají přírodě

Converse totiž spolupracuje s londýnskou recyklační firmou First Mile, od které odebírá odpad v podobě plastových lahví, vyrábí z něj látku a následně šíje samotné Conversky.

Další zpracování PET materiálu je možné ve formě recyklace, kde se technologicky zpracuje na recyklát, který lze dále využít jako surovinu. PET je jeden z nejlépe recyklovatelných druhů plastu. Je možné ho recyklovat 4-5krát.

Článek z roku 2017, který publikoval National Geographic, hovoří o tom, že na světě je více než 6 miliard tun plastového odpadu. Prázdné PET láhve se najdou v každé domácnosti, ale některé značky se rozhodly sbírat odpad doslova z opačného konce světa. Francouzská značka Veja tak například recykluje plastové lahve z ulic Rio de Janeira a Sao Paula, ze kterých následně vyrábí materiál jménem B-Mesh. Ten se sice nepoužívá na všech modelech z jejich nabídky, ale značka Veja se díky němu dostala mezi špičku recyklovaných tenisek.

Ještě dále se však se sběrem plastových lahví rozhodla zajít značka adidas, která, jak už určitě dávno víš, díky spolupráci s hnutím Parley nemusí na vybraných sériích tenisek používat nové plasty. Materiál totiž sbírá z pláží a pobřeží ještě předtím, než se dostane hluboko do oceánů a v této snaze již pokračuje od roku 2015.

Jak se z lahví stane látka?

Základem recyklace plastových lahví je přeměna plastu na vlákno, resp. látku. Tento proces se rovněž může lišit v závislosti na výrobci nebo účelu, s jakým recykluje. Obecně se PET lahve rozemelou, roztaví a vytvoří se z nich malá zrníčka plastu. Ta se pak nasypou, zahřejí a protlačí přes stroje, z nichž vychází tenké vlákno.

Recyklaci stěžují etikety a různé přísady, jako například barviva. Etiketa, která je z PVC materiálu a je jí potažena celá láhev, narušuje proces tak jako přidávané látky a barviva. Tím pádem se snižuje výsledná kvalita recyklátu.

Vlákno z recyklovaných PET lahví je ve srovnání s běžným bavlněným vláknem mnohem pevnější, ale i tak se z něj dá uplést pružná látka, která je v podstatě finálním produktem celé recyklace. Přístupů k jejímu využití je však mnoho. Některé značky z vláken vyrobí celý svršek tenisek, jiné využívají zrníčka rozemletého plastu na výrobu podrážek a ostatní využijí recyklované PET lahve jako příměs k jiným materiálům.

Recyklace je technologický proces, na který potřebujeme energii a jiné suroviny, jako například vodu. Proto má svůj dopad na životní prostředí a využívání přírodních zdrojů. Při recyklaci vyrábíme produkt s nižší kvalitou, než byl primární produkt, a to platí zejména v případě plastů.

Kolik lahví je potřebných na výrobu jednoho páru tenisek?

Tím, že každá značka používá příměs recyklovaných PET lahví v jiném poměru, není možné přesně určit, kolik lahví je potřebných k výrobě jednoho páru tenisek. Výrobci se však rádi pyšní čísly a spolupráce adidas x Parley, ze které se již za uplynulé 3 roky prodalo téměř 20 milionů párů tenisek, tak na jeden pár spotřebuje přibližně 11 PET lahví. V případě francouzské značky Veja, která z lahví vyrábí materiál B-mesh, se zase na jeden pár tenisek spotřebují v průměru 3 láhve.

Co s nošenými teniskami z recyklovaných lahví?

Využívání recyklovaného polyesteru je správným krokem ke snižování naší závislosti na surových materiálech vyrobených z ropy, ale je zde menší háček. Plasty jsou totiž samy o sobě toxickým materiálem, a i když se recyklují, jednou prostě skončí na skládce nebo ve spalovně.

Je důležité si uvědomit, že podle toho, jakou kvalitu recyklátu očekáváme a na co ho chceme použít, se liší i volba technologií recyklace. V případě recyklace PET láhve na PET láhev jde o vysoce kvalitní a speciální technologii, která se však v současnosti využívá jen ojediněle. V tomto případě je láhev z recyklátu vhodná i pro další zpracování, protože kvalita recyklovaného PET materiálu je podobná kvalitě primární suroviny.

Dokud se nevyřeší otázka cirkulární ekonomiky v rámci recyklace polyesterových textilií a materiálů, tenisky vyrobené z PET láhví v podstatě jen odkládají problém s recyklací plastů na později. Zákazníci by k nim měli přistupovat stejně, jako k jakémukoli jinému druhu odpadu, a snažit se je tak „hodit do správného kontejneru“, ale v konečném důsledku by se o jejich osud měli zajímat především samotní výrobci.

Ti totiž musí vytvořit potřebnou infrastrukturu na to, aby se recyklované tenisky mohly po nošení opět recyklovat, resp. využít na výrobu nových produktů. V opačném případě by totiž mohl nastat scénář, že ulice a moře, vyčištěné od plastových lahví, by se mohly opět zaplnit teniskami z recyklovaného plastu.

Pokud máme produkt, jako např. tenisky z recyklátu, které už nejde dále zpracovat ve formě recyklace, podle hierarchie nakládání s odpady by se měly spálit a spalováním vytvořit energii, kterou dodáme do sítě.