Dětská mozková obrna ho nezastavila.
Diagnóza dětská mozková obrna položí mnohé rodiče na kolena. Lékaři po sérii testů zjistí, že život dítěte bude navždy poznamenán a nebude se moci jen tak zařadit do běžného života, což je jeden z nejhorších možných scénářů, jaké si jakýkoliv rodič dokáže představit. Podobné momenty zažívali před čtyřiceti lety i rodiče chlápka jménem Steve Alexy. Když byly Stevovi pouhé tři roky, podezíraví rodiče ho vzali do nemocnice, kde mu lékaři diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu a rodičům řekli, že se o něj budou muset po celý život starat. Ani si nedokážeme představit, jaká to musela pro rodiče být rána, ale svého syna se nikdy nevzdali, nikdy v něj nepřestali věřit a jak se dozvíš v následujících řádcích, lépe udělat nemohli.
Steve to v životě neměl jednoduché. Mozková obrna mu způsobovala potíže během dětství, dospívání a jinak tomu nebylo ani v dospělosti, jenže dnes už 43letý chlapík měl v sobě více odhodlání a nebojácnosti než většina z nás. Se svou diagnózou se naučil žít a zhruba před pěti lety objevil novou životní radost. Seznámil se s osobním trenérem Chrisem Lovelettem a zanedlouho už pravidelně navštěvoval posilovnu, kde spolu tito dva trávili dlouhé hodiny a dostávali Stevea do formy. Zpočátku zkoušeli pouze jednoduchý a méně náročný trénink, přece jen bylo nutné brát ohled na Stevův stav, ale po pár měsících už zabírali skoro jako rovnocenní partneři a Steve se zamiloval. Bavili se nad tím, že kdyby ho některá činka nebo cvik zlomili, hned vedle je nemocnice, takže by to do ní ani neměl daleko. Posilovna mu dala nový smysl života a když na sobě navzdory všemu začal postupně pozorovat výsledky, jeho tělo se měnilo a zpevňovalo, přišla myšlenka vyzkoušet si kulturistiku i soutěžně. Jednoho dne v roce 2013 se opět vydal do posilovny za Chrisem, jenže tentokrát jejich trénink neskončil běžným rozloučením. Steve se Chrisovi přiznal s tím, že by chtěl kulturistiku dělat profesionálně a účastnit se soutěží, což trenérovi vykouzlilo úsměv na tváři a řekl mu, že pokud touží soutěžit, tak bude soutěžit.
Ctižádostivý chlapík následoval své sny a postupem času se dostával z jedné soutěže na druhou. Bylo mu od začátku jasné, že okamžitě nemůže čekat nejlepší umístění, a tak den co den poctivě trénoval a nakonec to přineslo kýžené ovoce. Steve už v kulturistické kariéře vyhrál několik soutěží, získal všechny druhy medailí a po zklamáních přišly úspěchy, které okořenila nečekaná sláva z posledních týdnů. Na internet se dostalo video od jeho kulturistické kolegyně Suzy Newmanové obsahující Steveovo vystoupení na soutěži v americkém městě Norfolk. Suzy už před pár lety nevěřila vlastním očím, když viděla, jak Steve vypadá a co všechno dokáže i přes svou diagnózu a pod video přidala pár motivačních vět. Výmluvy zdravého člověka podle ní nemají žádnou váhu, když se do skvělé formy dokázal dostat Steve přes obtíže a problémy, které zažívají lidé s mozkovou obrnou. Jelikož Suzy Stevea poznala už dávno, mohla posoudit, jak moc se za ta léta posunul dopředu a nejlépe jeho motivaci a vytrvalost asi vystihuje věta „Steve sice má mozkovou obrnu, ale mozková obrna nemá jeho.“
I díky nepřetržité podpoře od rodičů, okolí a zejména trenéra Chrise se Steve mohl vypracovat na kulturistu vyhrávajícího soutěže. Jeho matka mu celý život vyprávěla, aby neposlouchal lidi říkající, že něco nedokáže, protože je zdravotně znevýhodněn. Poslechl matčina slova a nenechal si život ovládat diagnózou, která již statisíce lidí zlomila a způsobila jim, že jí podřídili vlastní jednání a koneckonců celý život. A jak skončí příběh Stevea? Ani zdaleka se nechystá se zálibou v kulturistice přestat, ba právě naopak, plánuje své tělo trénovat nadále a postupně se stát známým po celém světě. Nechce však slávu dosáhnout kvůli tomu, aby se sám cítil lépe, ale touží motivovat zdravotně postižené lidi z každého koutu naší planety, protože život nabízí tolik různých možností pro každého bez jakékoliv výjimky a je pouze na nás samotných, zda se jich chytíme.
