Nejvíce fyzické aktivity vydáváme jako šestiletí, ne v pubertě.
V období dospívání se těla mladých jedinců rychle vyvíjejí, hormony se bouří a lidé touží po nových zážitcích. Přebytek energie se často vybíjí u sportů a jiných aktivit a logicky by právě toto období mělo být tím nejaktivnějším z celé životní cesty člověka. Ale není.
Nedávný výzkum přišel s takovými závěry, že to stojí za samostatný článek. Zapojilo se do něj až 12 529 Američanů ve věku 6 až 85 let. Každý z nich měl po dobu sedmi dní nasazený akcelerometr, zařízení měřící pohyb a zrychlení, díky čemuž se mohlo sledovat, kolik pohybu subjekty vydávají. Široká věková škála navíc nabízí možnost sledovat změnu v intenzitě a frekvenci pohybových aktivit během celého života. Pojďme se však vrhnout na výsledky.
Prvním faktem je, že fyzická aktivita dosahuje u člověka vrcholových hodnot právě v období, kdy má šest let. Hyperaktivní děti ve školkách jsou toho důkazem. Jeden z výzkumníků konstatoval, že ještě před začátkem studie si představovali množství fyzické aktivity během různého věku v podobě klesající křivky. Tedy čím jsi starší, tím méně se pohybuješ. To se potvrdilo, ale v mnohem extrémnější smyslu. Křivka totiž rapidním způsobem klesá již koncem základní školy. 19letí lidé žili stejně sedavým životním stylem jako 60letí.
To pořádně zarazilo i výzkumníky. Někteří starší lidé mají většinou zdravotní problémy, kvůli kterým se nemohou hýbat příliš aktivně, ale proč se to děje mladým lidem v devatenácti? Jeden z vědců na tuto otázku nabídl hypotézu. Problémem může být škola, díky které většina dětí jednoduše sedí, s výjimkou několikaminutových přestávek. Při výzkumu koreluje časné vstávání (a tedy začátek školy v 7:15 či 8:00) se spánkovou deprivací. Ale může za to opravdu škola? Nuže, podle našeho skromného názoru ne, i když pochopitelně může jít o jeden z faktorů. Pokud by ale lidé chodili spát ve 21:00 a vstávali v 6:30 (berme v úvahu ranní hygienu, možná snídaně), vyjde nám krásných a dostačujících 9,5 hodin spánku. Tato hypotéza ve výzkumu se nám až tak nezamlouvá, protože, buďme k sobě upřímní, kdo chodí spát ve 21:00? Nicméně, této teorii přece jen něco nahrává do karet, a to výsledek studie, že školáci byli nejaktivnější mezi čtrnáctou a osmnáctou hodinou dne, tedy jednoduše, když škola skončila.
Prostřední řádek zobrazuje, jak fyzická aktivita v dětství prudce upadá. Pak se navýší jen o malé množství.
Další z možností upadající fyzické aktivity může být způsob, jakým mladí lidé nakládají se svým volným časem. Tato hypotéza se nám líbí už mnohem více. V dnešní době již nejsou v popředí aktivity před domem s kámošema, ale spíše online aktivity s kamarády, ať už jde o hry nebo sociální sítě. Hodně času před počítačem či televizorem nemusí být velmi prospěšné a podle studie se ty nejhorší případy pohybují až v úrovni sedm až devět hodin denně. Překvapujícím momentem v grafech je však období kolem dvacátého roku života. Jde totiž o jediný moment, kdy se lidé začínají znovu hýbat a jeden z výzkumníků to připisuje mnohým sociálním faktorům.
Lidem začne záležet na tom, jak vypadají, nebo si najdou práci při které chtějí i sportovat. Přichází jakési uvědomění a spolu s ním i zodpovědnost. Ve věku 35 let však vše začíná znovu upadat, což se však shoduje s odhady i předchozími studiemi. Výsledky jsou poměrně jasné. Možná je třeba zmínit i to, že u jiných národností mohou být výsledky odlišné, ale obecně je trend víceméně velmi podobný. Rovněž by bylo zajímavé vidět výzkum z dlouhodobého hlediska. Tak či onak, mladí lidé mívají pohybu stále méně a je jen na nás, abychom s tím něco udělali. Navíc fyzická neaktivita přispívá k nárůstu úmrtí až okolo 6 % a je spojována s metabolickým syndromem, rakovinou, mnoha kardiovaskulárními problémy, a to je jen malá část negativních aspektů toho, že lidé se prostě nehýbou.
