Kvůli snímku museli vyvinout zcela nové kamery s novými technologiemi.
Nejnovější trhák Martina Scorseseho s názvem The Irishman si za pár dní od svého vydání dokázal získat množství fanoušků. Společně s Robertem De Nirem, který ztvárnil hlavní postavu, se film snažili natočit přes 10 let, až jim na to finance poskytl Netflix. Rozpočet na 3,5hodinové gangsterské drama totiž činil přibližně 140 milionů dolarů.
Jeden z největších faktorů, kvůli kterým byl film tak drahý, byla hlavně technologie omlazování herců skrz CGI, přičemž největšími změnami si prošla De Nirova postava – Frank Sheeran. Jak informuje portál Collider, v kinematografickém průmyslu nastává jakási revoluce v souvislosti s technologiemi, které odstraňují stárnutí.
Tuto relativně rodící se technologii využívají i další letošní filmy, jako Avengers: Endgame či Gemini Man. Díky tomu může mít herec na plátně takový věk, jaký si jen režisér umíní. Postprodukce si s touto technologií skutečně vyhrála, na základě čehož můžeme vidět během filmu The Irishman různé klíčové momenty s postavami v různých věkových obdobích.
V rozhovoru pro Variety se Pablo Helman, jeden z hlavních členů filmového štábu, který měl na starosti právě vizuální efekty (VFX) a je také pracovníkem známého trikového studia ILM (Industrial Light & Magic) rozpovídal o tom, jak jednotlivé scény s omlazováním či naopak stárnutím herců vznikaly.
V první řadě je nutné zdůraznit, že na tváři herce nebylo umísťovány žádné speciální označování, masky či použití zeleného plátna. Režisér Scorsese od samého počátku Helmanovi zdůrazňoval, že De Nirovi se na obličej rozhodně nic lepit nebude, a také nebude nosit žádné speciální kostýmy kvůli efektům.
„Řekl jsem, že to není problém, vždyť proto pracujeme v ILM, a to už dlouhých 24 let. Máte dovoleno sedět u stolu a přistoupit s požadavky. Byla to pro mě velká výzva,“ tvrdí Helman. Ten pracoval v jeden moment se třemi kamerami současně, aby provedl testování technologie na De Nirovi.
Vývoj softwaru na odstranění stárnutí prý trval dva roky. Šlo o velkou výzvu, protože Helman nemohl použít značky na obličej, jak se to běžně při speciálních efektech dělá. Jeho jedinou možností prý bylo osvětlení a textura. Dokonce museli vyvinout a vytvořit i zcela nové kamery s novými technologiemi. Postprodukce prý trvala 9 měsíců.
„Museli jsme navrhnout nový kamerový systém se třemi kamerami. Implementovali jsme infračervenou technologii do kamery vedle režiséra. Občas jsem měl pocit, že dělám na několika filmech současně,“ vysvětluje Helman. Pro potřeby scén prý udělali 1 750 záběrů.
