Měl bys vidět nejnovější film Martina Scorseseho?
The Irishman je srdcovým projektem Martina Scorseseho a Roberta De Nira. Snažili se ho natočit přes 10 let, až jim na to finance konečně poskytl Netflix. Nikdo by přeci nevysolil více než 150 milionů dolarů na téměř čtyřhodinové gangsterské drama. Netflixu se ale můžeme klanět, protože jinak bychom toto mistrovské dílo neviděli. Dokonce se jim všem podařilo přesvědčit Joa Pesciho, aby se vrátil po letech před kamery. Předtím ale 50x odmítl De Nira se slovy: „Go f**k yourself”.
Nakonec se ale nechal zatáhnout do projektu I Heard You Paint Houses natočeném podle stejnojmenné knihy od Charlese Brandta. V ní vypráví o mafiánském nájemném vrahovi Frankovi „The Irishmanovi“ Sheeranovi (Robert De Niro), člověku, který má velmi zajímavé informace o zmizení a smrti vůdce odborů Jimmyho Hoffa. Frank se z šoféra ochotného krást stal jedním z nejspolehlivějších lidí Russella Bufalina (Joe Pesci) a později i pravou rukou prezidenta největších odborů v zemi, Jimmyho Hoffa (Al Pacino).
Není důležité, nakolik jsou události zobrazené ve snímku skutečné a kolik z nich se událo stejně. Martin, tvůrci a herci od začátku tvrdí, že nenatáčejí biografii ani dokument o skutečných událostech, spíše svůj vlastní příběh podle knihy. S tím jim pomáhal Steven Zaillian (Schindlerův seznam) se svým vynikajícím scénářem. Těžko říct, kolik let na něm pracoval, ale může na něj být skutečně hrdý. I přesto, že má gangsterka 3 a půl hodiny, nikdy nedrhne a nikdy nenudí.
Je ale pravda, že bych si ji uměl představit i o něco kratší. Scorsese se pokusil zachytit proces stárnutí se vším s tím spojeným. Sledujeme mafiány, politiky i běžné lidi, ale středem tohoto konceptu je Frank Sheeran a jeho příběh. Jeho život, jeho rodina a jeho poslední roky na této planetě. Scorsese v prvních dvou až dvou a půl hodinách podává svůj klasický mafiánský film s pohlcujícím voice-overem a perfektně natočenými scénami. Dokázal bych si ale představit, kdyby přidal na napětí. Člověk nemusí tyto lidi vůbec znát, ale i tak mu je jasné, že se o ně nemusí obávat a že se nic nečekaného nestane.
Moc to ale Scorsesemu nevyčítám, protože se zaměřil na úplně jiné elementy. Po zmíněných 2 a půl hodinách totiž začne běžet do cíle tak trochu netradičním způsobem. Jak Pesci, tak i ostatní herci prostě nechtěli natočit jen další mafiánský film. A proto se začínáme dívat na stárnoucího Sheerana obklopeného nemocnými přáteli, silnými nepřáteli (v podobě americké justice) a rodinou, která na něj zanevřela.
Irishman je ve své podstatě filmem o člověku, který si v procesu stárnutí začíná uvědomovat své velké životní chyby. De Nirův Sheeran je odmítá nahlas vyslovit a nedokáže přijmout ani vinu či lítost, ale jeho herecký rejstřík mu bez problémů dovoluje tyto emoce prodat jinými způsoby. Společně s ním vnímáme lítost, hněv, smutek a hluboký pocit zklamání nad sebou samým. Příběh zrady, nekonečného zabíjení a strachu zejména na konci vyvolá hluboké emoce. Bez zacházení do spoilerů ti mohu říci, že budeš sentimentální.
Scorsese a celý herecký ansámbl v tobě dokáží vyvolat lítost nad osudy a rozhodnutími těchto lidí, aniž by se příběhově snažil o jejich vykoupení. Irishman vypráví výjimečně lidský příběh o lidech z mafie a o tom, co jim na konci zůstalo, pokud to šílené období přežili.
Scorsese by tento film nedokázal natočit tímto způsobem, nebýt herců, kterými se dokázal obklopit. Irishman je legendou už jen díky tomu, že se na plátně znovu setkali De Niro, Al Pacino a Pesci. Tito pánové vzbuzují respekt, pozornost a úžas vždy, když se objeví na plátně v seriózní roli, no a když jsou pohromadě, připadáš si, že sníš.
Joe Pesci nikdy neměl skončit s herectvím. Tím, čím dokáže přispět do vyprávění příběhu a jednotlivých scén, tím se dnes už asi nemůže pochlubit nikdo. Kontroluje scény, chemii mezi postavami a dokáže prodat jakýkoliv proces pokroku příběhu. Je to stará škola, herec narozený pro podobné postavy v gangsterských filmech. O nic méně nebudu chválit ani Al Pacina. Ten mě v posledních letech již dlouho neposadil na zadek (což se dá říci i o De Nirovi), ale v konečném důsledku je to všechno o režisérovi.
Scorsese z nich dokáže dostat přesně to, co před desítkami let. Se stejnou energií, talentem a zapálením, které se z obrazovky přenášejí na diváka. Al Pacino je geniální, no a pak tu máme De Nira. Opět jednou dokázal vytvořit zcela jinou postavu, zcela uvěřitelného, uvnitř zranitelného, navenek nebojácného vojáka, selhávajícího otce a manžela... mafiána.
Frankův přerod napříč několika dekádami zachytil bravurně. De Niro stvořil Franka Sheerana v další role, která mi zcela mění obraz, v jakém herce vnímám i v civilní sféře. Geniální práce s tělem, mimikou a hlasem. De Niro dal do tohoto filmu úplně všechno a je to cítit z každé scény, v níž se objeví. Phoenix si za Jokera Oscara zaslouží, ale toto je herecký rok Irishmana a konkrétně De Nira.
Mnozí se obávali, že jeho výkonu uškodí digitální efekty omlazování. Nemusíš se ale bát. Obzvláště scény se zestárlým Sheeranem jsou precizně zpracované. Jistě, v řadě scén budeš vnímat, že si se vzezřením postav hráli VFX artisti, ale vzhledem k délce filmu a faktu, že se to týká většiny filmu, si na to rychle zvykneš. Navíc jde o mistrovské dílo. Snímek byl v postprodukci od března 2018 a je to vidět. Postavy vidíme v různých věkových úrovních, od třicátníků po důchodce, kteří se už nemohou ani hýbat. Jen máloco ti udeří do očí, tedy... tedy kromě očí.
Scorsese snímek údajně odložil, aby mohli počítačoví géniové více zapracovat na očích. Právě ty měly režiséra vyrušovat a nebyl s nimi spokojen. Výsledný efekt je místy stejný. V pár scénách De Nirovi oči doslova září, ale vzhledem k náročnost projektu nebudu digitální omlazování nijak kritizovat, ba naopak. Zčásti jde o revoluční proces, který je třeba ocenit a vyzdvihovat. Nebýt jej, Irishman by nikdy nemohl vzniknout.
A to by byla škoda, protože funguje v každém aspektu. Scorsese má patent na postupně stupňované gangsterské snímky se sympatickými postavami a starými italskými tradicemi. Užíváš si každou minutu strávenou v jeho světě, práci s kamerou (obzvláště při záchvatech hněvu Jimmyho Hoffa), soundtrack či střih.
Dvorní Scorseseho střihačka Thelma Schoonmaker se zase jednou vyznamenala. Společně s Martym dokázali udržet divákovu pozornost během 3 a půl hodinové dramatu, což je samo o sobě hodné nominace na Oscara.
The Irishman v sobě ukrývá více než jen další geniální mafiánský film ze staré školy. Je příběhem o zestárlém zabijákovi, který promrhal svůj život děláním špatných rozhodnutí. Zobrazuje křehkost života a křehkost člověka, ať je jakýmkoli tvrďákem. Rozebírat to hlouběji by ti pokazilo zážitek, a tak si film musíš pustit sám.
Nezalekni se dlouhé stopáže. Je sice pravda, že Scorseseho záměr by stejně dobře vypálil i s kratším filmem, ale osobně jsem si užíval každou jednu scénu, přičemž poslední hodina na mě hluboce zapůsobila jak po herecké tak po emotivní stránce. Rozhodně nejde o nejlepší film Martina Scorseseho a mafiánský opus magnum jménem The Goodfellas zůstává i nadále nepřekonaný.
The Irishman je ale z úplně jiného soudku. Je filmem zkušenějším a životem obroušenějších filmových legend vypráví příběh, který možná pro více z nás navždy změní pohled na tradiční gangsterské kousky. Stále se ale nedokáži rozhodnout, zda mu mám udělit devět nebo devět a půl bodu z deseti. Nakonec se však přikloním k tomu vyššímu číslu.
