Média každý den informují, lidstvo sleduje, co se bude dít dál. Už několik dní se řeší nový koronavirus, který se rozšířil z tržiště se zvířaty ve Wu-chanu, hlavním městě provincie Chu-pej a nejlidnatějším městě ve střední Číně. Viry jsou největšími zabijáky, proti kterým se dost často člověk nemůže bránit žádnými léky, proto nyní na čínských sociálních sítích trendují obrázky s tím, jaká alespoň preventivní opatření by měl rezident rizikové oblasti podniknout.
Velkou roli hraje cestování, zpočátku také neznalost existence tohoto viru a možnosti ochrany. Což některé sdělovací prostředky ukázaly, že se to ve městě Wu-chan děje. Před dvěma dny, na základě doporučení WHO (Světová zdravotnická organice, pozn.red.), čínská strana skutečně přijala opatření. A to taková, že uzavřela transport, čímž se tedy dramaticky snižuje pravděpodobnost šíření infekce, i když byl její import do několika zemí již zaznamenaný, a to včetně Spojených států.
Nicméně většina států, kam létají přímé lety z tohoto města, začala používat skenování lidí na letištích. Minimálně kvůli teplotě, čímž mohou vyselektovat rizikové jedince. Zatím není žádná informace o dalším šíření infekce v zemích, kam byl virus importovaný.
Omezením cestování se tedy drasticky snížila možnost nákazy mimo Čínu. Otázkou je, jestli čínské úřady skutečně zachovají tyto restrikce i po zahájení lunárního Nového roku, který začíná v sobotu. Pro Číňany je to obrovský svátek, odhaduje se, že se bude hýbat až 500 milionů obyvatel.
Celosvětově to jsou prý až dvě miliardy.
Jistě, může to být i více. Nejrizikovější jsou místa, kde je velká čínská komunita a očekává se tam návštěva příbuzných. Každopádně, virus se ocitl i v jiných provinciích Číny. To znamená, že pokud se skenují na letištích pasažéři z města, kde vznikla primární epidemie, tak vyvstává otázka, jestli také pokrývají skenováním lety z dalších destinací.
Asi se dá těžko odhadnout, kam se to bude celé ubírat. Nicméně si myslím, že k opatřením došlo velice rychle, jsou poměrně restriktivní, informovanost je po celé planetě obrovská a, co je taky velice důležité, je, že díky novým technikám již máme diagnostický test, který okamžitě potvrdí nebo vyloučí nákazu.
Takže si myslíte, že restrikce, které podnikly čínské úřady, co se týče uzavření městské hromadné, vlakové a letecké dopravy ve Wu-chanu a jiných městech, budou dostatečnými opatřeními k tomu, aby se nákaza nerozšířila?
Nevím, jestli to bude stačit. Otázkou zůstává, jestli se nákaza bude šířit, jak rychle se bude šířit v jiných lokalitách, a jestli dojde k opatřením i na všech těch dalších místech. Opatření, která se podnikají proti importu viru, jsou dobrá. Přesto u tohoto typu viru nemůžete nikdy vyloučit, že k jeho šíření dojde, jelikož se nedá vyloučit, že nakažený pasažér při průchodu letištěm nemá příznaky a vyvine je později.
Já si myslím, že v současné době, na základě nynějších znalostí, jsou opatření nejen dostatečná, ale maximální možná. Večer by měl také znovu zasedat poradní orgán WHO, který v případě potřeby doporučí další opatření.
Může rozšíření viru usnadnit i stres, který nyní působí na obyvatele Wu-chanu?
To nevím, to si nemyslím. Myslím si, že je to spíše otázka kontaktu. Tedy pokud se lidé srocují, ať už někde čekají, v dopravních prostředcích, nebo se prostě chodí informovat někam, kde je větší nával lidí, tak tato kontaktní místa zvyšují riziko nákazy.
Je prokázáno, že například u MERS koronaviru jsou ohroženější lidé, kteří jsou chronicky nemocní. Průběh onemocnění tak může být u nich závažnější. Přidružená onemocnění jako třeba kardiovaskulární nebo chronické respirační onemocnění, mohou vést k oslabení organismu, a u viru MERS bylo prokázáno, že zvyšují riziko úmrtí. Imunitně oslabení lidé jsou vždycky virovým onemocněním více ohroženi.
A ptal jste se na lék. Lék neexistuje. Neexistuje ani na předchozí koronaviry SARS a MERS. Na řadu virů totiž není žádný lék.
Místem nákazy je pravděpodobně tržiště. Jakým způsobem se v takovém prostředí přenese zvířecí vir na člověka?
Stalo se to v případě SARS viru (těžký akutní respirační syndrom, také původně z Číny, pozn. red.), u MERS viru (způsobuje závažná lidská onemocnění plic a ledvin, známý vysokou úmrtností, ale pomalým šířením, pozn. red.) a je to případ i Ptačí chřipky.
Obvykle dochází k tomu, že lidé, kteří prodávají živá zvířata nebo produkty ze zvířat, tak u nich kontaktem dochází k nákaze. Šáhnou na zvíře, posléze se dostane nákaza například do úst, a stejně tak to je u lidí, kteří na tom trhu chodí a prohlíží si zboží. Toto je zřejmě nejčastější způsob přenosu.
Pak je tedy druhý typ – přenos člověk-člověk, zřejmě při bližším kontaktu. To znamená, že ta nákaza nemusí být nutně přenosná na dlouhé vzdálenosti, ale třeba do dvou metrů. Čili pokud se lidé dostanou poblíž masivně infikovaného. Záleží také na virové náloži, jestli k tomu přenosu dojde, a jestli přenos bude efektivní.
Média informovala o tom, že na virus z města Wu-chan není lék. Můžeme se mu tedy nějak bránit?
Typický způsob obrany je to, co vidíte v médiích. Roušky jsou nejúčinnější, to bylo prokázáno i u SARSu. Daleko méně ošetřujícího personálu se tehdy infikovalo, když je velmi striktně používali. Samozřejmě existují roušky, které jsou velmi běžné. Papírové, které jsou na povrchu ošetřeny, mají vyloženě antivirový a antibakteriální povrch. Čili i když si roušku sundáváte, tak byste se neměl infikovat tím, co na ní ulpělo. Rozhodně jsou na místě.
Pak hygiena. A pokud nemusíte chodit mezi davy lidí, do kina, divadel, tak tím vždycky snižujete pravděpodobnost infekce. Co nejméně cestovat veřejnou dopravou je taky dobrá věc. To platí i u chřipky a všech respiračně přenosných virů. Takže nejen teď, ale i v době jiných hrozících epidemií je dobré toto dodržovat.
A ptal jste se na lék. Lék neexistuje. Neexistuje ani na předchozí koronaviry SARS a MERS. Na řadu virů totiž není žádný lék. V předchozích případech, u SARSu a MERSu, se zkoušely různé existující protivirové preparáty. Zkoušelo se například podání plazmy odebrané z pacientů, kteří infekci úspěšně překonali. Samozřejmě v těch kritických situacích, kdy pacienti umírají, se zkouší všechno. V některých případech mohl preparát poskytnout jakousi výhodu, že průběh nemoci byl pak mírnější, ale žádný z těchto preparátů není pro danou nákazu specifický. Neexistuje specifická léčba žádného z těchto virů.
Typický způsob obrany je to, co vidíte v médiích. Roušky jsou nejúčinnější, pak hygiena. Vyhýbat se davům a necestovat veřejnou dopravou.
A jak se tedy SARS a MERS povedlo dostat pod kontrolu?
SARS se v podstatě dostal pod kontrolu tím, že se zjistilo, že to je nákaza lehce přenositelná vzduchem. Podařilo se lokalizovat jak infikované, tak jejich potenciální kontakty, udělala se epidemiologická opatření, kde se potenciálně infikovaní, po předpokládanou dobu, kdy může propuknout infekce, dají do karantény, a pokud u nich za tu dobu příznaky nenastanou, tak jsou prohlášeni za zdravé. Omezením kontaktů tedy došlo k zastavení pandemie SARSu. Nemoc měla také „výhodu”, že navzdory tomu, jak lehce se šířila, tak úmrtnost byla nízká.
Co se týká druhého koronaviru, tak ten se přenášel vyloženě kontaktem s velbloudy, takže byl lokalizován v místě, kde se chovají. Nejčastěji se infekce vyskytovala v Saúdské Arábii, kam se velbloudi také importují ze Západní Afriky.
Je zajímavé, že lidé, kteří v Africe přijdou s infekcí do styku, povětšinou, dle všech ukazatelů, neonemocní. Takže zřejmě je to predispozice daná tím, že jsou na tuto infekcí velbloudů, kteří se tam přirozeně vyskytují, zvyklí, jelikož s ní přicházejí do styku už od útlého věku. Onemocnění se nevyvine, naopak lidé si vytváří obranné protilátky. Zatímco v oblasti Saúdské Arábie dochází poslední roky ke zvýšenému importu zvířat, lidé tu odolnost pravděpodobně nemají. Nákaza se ale každopádně nešíří tak jednoduše jako SARS.
Španělé také kdysi dávno přivezli pravé neštovice do Ameriky, kde se jimi nakazili původní obyvatelé, a na následky této nemoci vymřeli. Neměli proti němu totiž žádné protilátky.
Pokud se nemýlím, tak SARS měl asi 8000 nakažených, z nichž 800 lidí viru podlehlo.
Asi tak, byla tam asi 10 % úmrtnost.
A jakým způsobem se ti nakažení vyléčili?
V takových situacích se léčí takzvaně symptomaticky. Podle toho, jaké měli příznaky, tak se léčili nespecificky. Pacientům se například dávala antibiotika jako prevence proti doprovázejícím bakteriálním infekcím, které by mohly komplikovat stav pacienta. No a pak, když měli třeba teplotu, tak se léčili antipyretiky, komplikovanější případy plicní ventilací.
Jak dlouho může trvat vyvinout účinné protilátky?
Kdybych vám tak mohla ukázat tabulku, kterou ukazuji studentům… Existují vakcíny, které se vyvíjejí několik desítek let, a nikdy se nevyvinuly. Což je obvykle dáno charakteristikou infekčního agens.
Extrémní případ s pozitivním vývojem, který je ale velmi specifický, je vakcína proti Ebole, která byla uvolněna pro použití velice rychle. Prý to bylo nejrychlejší uvolnění vakcíny v historii WHO. Je to dáno tím, že se podává lokálně v místech epidemií, kde je úmrtnost na infekci obrovská. Takže ji uvolnili ve chvíli, kdy prokázali, že člověk po ní vyvine protilátky, a že nemá vedlejší účinky.
Běžně vakcíny procházejí čtyřmi fázemi vývoje, trvá to roky a stojí to mnoho peněz. Čili když akademická instituce vyvine vakcínu, tak ji ve většině případů předává následně firmám, jelikož nemá finance na to, aby mohla zaplatit zkoušky, které jsou potřeba pro získání oficiálního povolení pro použití dané vakcíny.
Vakcína proti Ebole byla výjimečná, protože se podávala pro výjimečně nebezpečné onemocnění, a je pravdou, že díky novým postupům v molekulární biologii a biotechnologii je dnes možné vyvinout vakcíny velice rychle. Pak je otázka, jestli by odpovědné instituce, pokud by došlo k plošnému rozšíření a vysoké úmrtnosti, uvolnily vakcínu taky takhle rychle.
U Eboly ji použili po 5 letech jako uvolněnou vakcínu, předtím, po dvou letech, přímo během epidemií provedli klinickou zkoušku. Dnes může být ten vývoj velice rychlý, jelikož jsou v laboratořích metodiky v podstatě připravené. Takže věřím, že během půl roku by zvládli připravit první prototyp. Záleží ale na rozsahu vyžadovaného testování vakcíny.
I virus SARS se poprvé objevil v Číně. Mají tam nějaké zvláštní prostředí, které virům vyhovuje?
U SARSu byl původ v netopýrech, kteří infikují dalšího mezihostitele. SARS byl v tomto případě zachycen například v cibetkách. Mezihostitel je nutný proto, aby se virus přizpůsobil. Aby proběhly změny, které následně umožní přenos na člověka. A spíš bych řekla, že než výskyt specifického zvířete, to budou spíš životní návyky. Čili konzumace širokého spektra zvířat. V Číně, když půjdete na trh, tak najdete úplně všechno. To si člověk ani nedokáže představit, že se to dá jíst.
Také způsob zpracování masa na tržišti, je ne vždycky proveden v ochranném oděvu, rouškách, rukavicích. Pravděpodobnost nákazy je proto vyšší. Stejně to je i s ptačí chřipkou. Každopádně inkriminovaný trh uzavřeli, dezinfikovali a odebrali vzorky, které budou vyšetřovat. Snad se dozvíme, ve které živočišné potravě ten virus našli, ale já jsem zatím oficiální zprávu neviděla.
Jaká opatření budou přijata, aby se virus šířil dál?
Pokud by se šíření viru stupňovalo, tak by WHO mohla nařídit, respektive doporučit, vyloženou izolaci lidí v městech s nakaženými. Já si ale úplně nejsem jistá, kam mohou v opatřeních postoupit. WHO má takzvaný pohotovostní výbor, který je ustanoven pro dané infekční agens, a ten se schází každý den a rozhoduje na základě nových informací, co dál. Mohou samozřejmě vládě něco doporučit, ale nemohou nic zcela nařídit.
A z vašeho odborného pohledu?
Asi by se musely zakázat akce, kde se hromadí lidé. Zavřela by se kina, divadla, nekonaly by se koncerty. Zřejmě by se zvýšila dostupnost hygienických prostředků, měly by být plošně rozdávány roušky. Obyvatelé by pak měli být plošně informováni, takže i u nás.
Běžně se teď objevují zprávy na stránkách Státního zdravotního ústavu, ministerstvo zdravotnictví zatím nevydalo žádné pokyny. Naposledy bylo takové nařízení vydáno, když v roce 2010 hrozila pandemie chřipky. To je typ nařízení, který vychází z pandemického plánu a reguluje například i činnost zdravotnických zařízení, aby byly dostatečné kapacity pro příjem pacientů a vyšetřování klinických materiálů.
Velká neznámá a velký problém je vždy otázka bezpříznakových infekcí a infekčnosti takových jedinců. Protože jedinec se můžete nakazit a dokonce i šířit virus ještě předtím, než má jakékoliv klinické příznaky.
V případě, že bude vyhlášena pohotovost, tak by byl vyhlášen screening i u nás na letištích. Byli by tam zdravotničtí pracovníci, kteří by zpovídali lidi, kteří by přijížděli z kritických oblastí. Ptali by se jich, odkud jedou, zdali přišli do styku s někým, kdo byl nemocný či jestli navštívili tržiště apod. Jestli se cítili v minulých dnech nějak nemocní. V případě vyhodnocení rizika by takovým jedincům odebírali krev, vyšetřovali by přítomnost viru.
Pokud by vzniklo podezření, jakože se to u nás už stalo, že jsme měli pacienty s podezřením na SARS i MERS, tak na to existuje celý postup. Pacienti jsou vyšetřováni a případně izolováni na speciálním oddělení v Nemocnici na Bulovce. Zde existuje vycvičený personál na takové situace. Mají pokoje, které jsou upravené vzduchotechnikou tak, aby se nákaza nešířila. Takže tam by byl pacient hospitalizován, u tohoto viru, po předpokládanou inkubační dobu 14 dní. Pokud by nákaza do klinických příznaků nepropukla, byl by pacient propuštěn.
Což je vždy velká neznámá, je otázka bezpříznakových infekcí a infekčnosti takových jedinců. To je vždycky problém. Protože jedinec se můžete nakazit a dokonce i šířit virus ještě předtím, než má jakékoliv klinické příznaky. Jak to je u tohoto viru, zatím nevíme. Ale u řady virů to tak bývá. U některých infekcí nemusíte nikdy vyvinout klinické příznaky, a ten virus můžete šířit po relativně dlouhou dobu. To je důvod, proč tady ty viry pořád jsou a šíří se.
Kdybych u sebe zpozoroval příznaky, jaký by měl být můj další postup?
V případě klasických příznaků, jako například chřipkových, by měl člověk především zůstat doma. Pokud by se ty příznaky stupňovaly, tak je třeba přijít do zdravotnického zařízení a říct, že máte respirační příznaky, které se zhoršují. Ale pokud nemáte za sebou nějaké cestování v rizikových oblastech, což by znamenalo odteď do budoucna, nebo jste se nesetkal s nemocným člověkem z rizikové oblasti, tak není důvod panikařit. Lepší je zůstat doma, chovat se tak, jako by byl člověk klasicky nemocný, dokud příznaky nevymizí.
