V úterý odjel první vlak do Chorvatska, někteří si sbalili více roušek než ponožek

Měli přehled o počtech nakažených, jinak se na první pohled zdálo, že „korona“ u nás už ani není

Na nástupišti postupně přibývali lidé. Kolem 21:05 jich tam stály už desítky. Nechyběly ani televizní kamery. Vlak mezitím nabral zpoždění, a tak jsme měli o dvacet minut více času na rozhovory. Do oka nám padla velká skupina mladých lidí. Část z nich nedávno odmaturovala, další už studovali na výšce.

„My se nebojíme, ale naši měli před dovolenou v zahraničí respekt,“ řekla mladá slečna. Dovolenou jeli strávit ve městě Pula a jeden z chlapců měl celkem přehled i o počtu nakažených. „Na celé Istrii jsou sice desítky tisíc turistů, ale v Pule je jen několik případů nákazy a jsou to Chorvaté.“

Skupina byla veselá a zejména se těšila na zasloužený odpočinek. Celkově je cesta tam i zpět stála 64 € a za takovou cenu to prostě nemohli odmítnout. „Nezbývá nám než doufat, že se nestaneme nepřáteli státu, až se vrátíme,“ zasmála se další slečna z party. Měli s sebou sbalených několik roušek i dezinfekci a chtěli dodržovat odstupy.

Do karantény ale po návratu dobrovolně nepůjdou. „Já jsem už byla ve státní karanténě poté, co jsem se vrátila z Ameriky,“ vysvětlila nám další dívka. „Už se tam nevrátím,“ dodala rázně. Parta ji odměnila hurónským smíchem.

Celková atmosféra na nástupišti připomínala společné cesty vlakem na festival. Lidé si povídali ve skupinkách, často zněl smích a při otázce o strachu většinou jen zakroutili hlavou. Přestože měli na krku roušky, vypadalo to, že pandemie u nás již pominula. Místo ní lidi chytila cestovatelská horečka a zjevně se nemohli dočkat toho, až si konečně lehnou na pláž.

Koronavirus? To je jen marketingový tah

Někteří cestující ale uvolněný postoj posunuli ještě o trochu dál. Dvě usměvavé ženy, na pohled čtyřicátnice, nám ochotně řekly, co si o celé pandemii myslí. „Mám pochybnosti o druhé vlně. Kdo ví, zda jsou vůbec ti noví nakažení reální. Média to hodně nafukují, až do extrémů. Celé je to velmi dobrý marketingový tah,“ shrnula jedna z nich. Podobným konspiračním teoriím už na jaře věřili někteří lidé, přestože je odborníci opakovaně vyvracejí.

Nemysleli si, že je nebezpečné vycestovat, obě měly s sebou i roušky, které jsou nadále u nás v budovách a v MHD povinné. Ženy cestovaly na čtyřdenní výlet do Chorvatska, podobně jako ostatní, i ony si chtěly konečně někam vyrazit po čtyřech měsících doma. „Pohybujeme se v oblasti cestovního ruchu a máme toulavé boty, takže ani chvíli jsme nepřemýšleli nad tím, zda pojedeme, nebo ne.“

Nakonec jsme si povídali i s Markem, který ve vlaku pracuje jako pomocný stevard. Přistupoval v Bratislavě, přestože vlak vyrazil z Prahy. „Zejména když budou v noci spát, tak budu procházet vagony a kontrolovat, zda je vše v pořádku,“ vysvětlil nám. Strach z nákazy neřešil, jelikož je jeho práce starat se o cestující.

„Toto není můj první medializovaný vlak, protože jsem byl i v tom RegioJetu, ze kterého záchranáři odvezli člověka s podezřením na koronavirus,“ prozradil. K případu došlo už začátkem března, krátce předtím, než byly mezistátní vlaky zcela zrušeny. Marek místo roušky používal šátek. „Na palubě máme roušky i do zásoby, protože my je musíme mít.“ V Chorvatsku se podle jeho slov zdrží jen osm hodin, a pak pojede zpět domů dalším spojem RegioJetu. 

Vlak nakonec s dvacetiminutovým zpožděním dorazil a lidé vesele nastupovali. Čekala je více než deset hodin dlouhá cesta a zejména ti, kteří si nepřiplatili za lůžka, to neměli jednoduché. Jak nám ale někteří na nástupišti řekli: „Raději jet levně a vlakem, nemuset nic řešit, než si tu trasu odřídit.“

A cestovali opravdu všichni: mladí i staří, sami i ve skupinkách. Nechyběla paní ve středních letech, která jela na dovolenou se svou mámou, či velká (a hlučná) parta teenagerů, která si jela užít poslední léto před „dospěláckým“ životem.

Vlak nakonec do Rijeky podle iDnes.cz dorazil s hodinovým zpožděním. Noční jízda se neobešla bez typických příběhů: Nechyběla vůně marihuany či láhve s alkoholem, z reproduktorů se šířila prý undergroundová hudba a lidé si i brzy nad ránem dopřáli kávičku, koláče za deset korun či poslední dávky sushi.