Pozadí 10 historických fotografií: Nejvyšší voják Hitlerovy armády nebo rodiče oplakávající smrt dítěte

Podle La Times je zřejmě na fotografii bývala učitelka Edith Shain, které bylo v té době 27 let a pracovala jako sestřička u zubaře. Na ulici vyšla krátce po tom, co se lidé dozvěděli o vítězství nad Japonskem. Její totožnost měl později potvrdit i fotograf Alfred Eisenstaedt.

„Dokážete si představit, jak se lidé cítili. Byli zkrátka nadšení. Někdo mě chytil a políbil. Dovolila jsem mu to, protože bojoval za svou zemi. Když jsem ho políbila, zavřela jsem oči. Nikdy jsem mu neviděla do obličeje,“ tvrdila Edith Shain. Následně se měl o podobný kousek snažit další muž z armády, a tak raději rychle opustila Times Square.

I když fotograf Eisenstaedt věřil, že byla na jeho fotografii právě Edith, mnozí lidé její tvrzení popírali a o pozici na fotografii se hlásily i jiné ženy. Podobně se za námořníka na fotce vydávalo mnoho mužů. Určit jeho pravou identitu ale nedokážeme.

Rodiče, kterým moře „vzalo“ dítě (1954)

Tragedy by the Sea – tak zní název fotografie Johna Gaunta, kterému se úplnou náhodou podařilo zachytit pravděpodobně nejhrozivější momenty ze života Johna McDonalda a jeho manželky Mary. Momenty, během kterých si uvědomili, že se jejich 19měsíční syn utopil v moři, píše LA Times.

Fotograf John Gaunt ráno 2. dubna 1954 nedaleko svého domu zaslechl, jak někdo křičí, že se na nedaleké pláži cosi děje. Jelikož ucítil příležitost na kvalitní autentický záběr, ihned se postavil na nohy a utíkal. Paradoxem je, že tragické úmrtí malého chlapce se stalo pro Gaunta vrcholem jeho kariéry. Za svou fotografii totiž v roce 1955 získal Pulitzerovu cenu.

I když mu fotografie přinesla slávu, samotný záběr prý snášel poměrně těžko. Neznal sice rodinu oběti, ale bydlel v jejich blízkosti, a tak měli společné známé. V daném čase navíc u něj doma seděla jeho 3letá dcera, a tak se uměl do tragické situace rodičů velmi snadno vžít.

Když herečce Sophii Loren „utekli oči“ (1957)

Pokud lidově řečeno „nežiješ v jeskyni“, tuto fotografii z roku 1957 jsi musel vidět skutečně mnohokrát. Herečka Sophia Loren na ní specifickým způsobem nahlíží do výstřihu Jayne Mansfield.

Vypadá to tak, jako kdyby ji soudila za její příliš velký výstřih, který fantazii muže nedává téměř žádný prostor (a protože Mansfield neměla podprsenku, v jednom ze záběrů opravdu ukázala víc, než se patří). Na jiných fotografiích se však již Sophia usmívá a po opovrhujícím pohledu není stopy.

Doporučeno

Winston Churchill byl rasista. A zároveň i velký muž 12. června 2020 v 20:13

Fotografii pořídili na slavnostní večeři studia Paramount Pictures, na níž se nacházely všechny tehdejší hollywoodské hvězdy. Jayne Mansfield přišla na párty jako poslední a sedla si vedle Sophie, která zůstala v údivu. Jak si na tento moment vzpomíná?

„Dívám se na její bradavky, protože se obávám, že skončí na mém talíři. V mé tváři můžete vidět strach. Jsem tak vystrašená, že vše v jejích šatech najednou vybuchne a rozletí se po celém stole,“ popisovala své pocity z legendární fotografie pro Entertainment Weekly. Za její kariéru k ní přišli různí fanoušci, kteří chtěli tuto známou fotografii podepsat, ale Sophia je pokaždé odmítla.

Komunismus nedal některým lidem na výběr (1961)

Otec 4letého Michaela Findera se v roce 1961 rozhodl, že nechce, aby jeho rodina žila ve východním Berlíně v sevření komunistické ideologie. Malého chlapce proto pustil ze 4. patra obytné budovy na Bernauer Straße (hraniční ulice mezi východním a západním Berlínem, na níž postavili Berlínskou zeď) do sítě, kterou pod budovou drželi hasiči. Z okna ještě před Michaelem vyskočila jeho matka. Jako poslední šel otec.

Podle portálu Rare Historical Photos se o stejný způsob útěku pokusilo tolik lidí, že sovětští vojáci museli lidem na dané ulici zazdít okna nebo je rovnou vystěhovat. Následně paneláky zbourali a místo nich postavili Berlínskou zeď.

Uprchlíci si později našli jiné a častokrát velmi riskantní způsoby, jak se dostat na západ. Mnohé z nich však skončily neúspěchem, jinak řečeno zastřelením. Berlínskou zeď postavenou 13. srpna 1961 nakonec zbourali 9. listopadu 1989.

Kyselina v bazénu za porušení pravidla „whites only“ (1964)

Majiteli motelu Jamesi Brockovi natolik vadilo, že se v jeho bazénu koupou Afroameričané, že se rozhodl do vody nalít vysoce žíravou kyselinu solnou. Díky velkému rozdílu mezi poměrem kyseliny a vody v bazénu se však nikomu nic nestalo. Na fotografii z roku 1964 však můžeš vidět prvotní zděšené reakce dvou mladých žen.

Jednou z nich byla tehdy jen 17letá Mimi Jones, aktivistka bojující za práva Afroameričanů v období Martina Luthera Kinga, Jr. „Přímo před mou tváří voda probublávala jako sopka,“ zavzpomínala pro Boston Globe v roce 2017 na tento děsivý moment.

V době pořízení fotografie v USA stále platila segregace bílých občanů od Afroameričanů. Do zmíněného bazénu mohli vstoupit jen hosté bílé barvy pleti (pravidlo „whites only“). Ti však mezi sebe na protest pozvali i Afroameričany.

Událost měla dosah až na Bílý dům. O situaci se dozvěděl prezident Lyndon B. Johnson, který o věci telefonoval se svým poradcem. Krátce na to senát schválil Zákon o občanských právech z roku 1964, který se mimo jiné zabýval diskriminací na základě barvy pleti či pohlaví.

Narkobaron Pablo Escobar v USA (1981)

Když si zadáš do Google jméno Pablo Escobar, vyskočí ti fotografie, na kterých jezdí s dalšími gangstery na motorce, sedí v baru nebo se usmívá na fotografii po zadržení policií. Záběr z roku 1981 je však značně odlišný. Vidíme na něm obávaného narkobarona, který si užívá společné chvíle se svým synem Juanem Pablem Escobarem (pro minulost svého otce si změnil jméno na Sebastian Marroquin).

Doporučeno

Černobylská elektrárna vybuchla přesně před 34 lety, v jejím okolí je stále živo. Můžeš si dokonce adoptovat štěně (Rozhovor) 26. dubna 2020 v 13:08

Oba přitom pózují před Bílým domem, sídlem prezidenta USA. Později Pablo svou rodinu během dovolené vzal i do Disneylandu. Paradoxem je, že jedním z největších strachů Pabla Escobara se na konci jeho zločinné kariéry stala možnost, že by ho Kolumbie vydala do rukou Američanů, píše Brittanica.

Navzdory snahám amerických agentů a kolumbijské vlády Pablo Escobar setrval na své rodné půdě. Díky tomu si mohl trest odnětí svobody odpykávat ve slavném vězení La Catedral, které si sám postavil. V něm s ním žili a také ho hlídali vlastní lidé. Ti měli k dispozici všechny luxusní výdobytky, na jaké jen pomysleli. I jeho sláva však měla svůj začátek i konec. V prosinci roku 1993 ho při policejní akci zastřelili.

Legenda boxu a hrdina, který zastavil sebevraha (1981)

Ve stejném roce, v němž Pablo Escobar navštívil USA, skončil slavný boxer Muhammad Ali se svou boxerskou kariérou. V tomto období se začal více věnovat náboženským a charitativním aktivitám. Fotografovi Borisi Yarovi se podařilo zachytit pokus o sebevraždu jistého mladého muže jménem Joe (zřejmě šlo jen o mediální přezdívku na ochranu jeho totožnosti). Joea od tohoto definitivního rozhodnutí odradil samotný Muhammad Ali, informuje portál Face2Face Africa.

Podle policie si Joe myslel, že se stále nachází ve Vietnamu a útočí na něj nepřítel (později se však ukázalo, že mu je pouze 21 let, a tedy nemohl sloužit ve Vietnamu). Pokud by se na místě neobjevil Ali, je vysoce pravděpodobné, že by seskok z 9. patra životem ztrápený muž nepřežil.

Joe měl štěstí, že se mezi lidmi pro pozorování jeho řádění nacházel i Howard Bingham, přítel Muhammada Aliho. Ten boxera bydlícího nedaleko od daného místa rychle přivolal. Ali do přibližně 4 minut dorazil na místo a Joeovi zachránil život. Boxer Joeův pokus o sebevraždu později vysvětloval tím, že mladý muž trpěl depresemi, nemohl si najít práci a pravidelně pociťoval opovržení od své rodiny.

Žena, která za 106 let zažila spoustu konfliktů (1990)

Pád Sovětského svazu mimo jiné spustil i vojenský konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Země už neměl kdo „držet na uzdě“. Na fotografii z roku 1990 můžeme podle portálu Rare Historical Photos vidět 106letou Arménku, která má v rukou pušku AKM. Chtěla s ní prý bránit svůj domov před možnými vetřelci.

Důvodem konfliktu se počátkem 90. let stal Náhorní Karabach nacházející se v Ázerbájdžánu. Jeho drtivou většinu obyvatel tvoří Arméni. Boje mezi Ázerbájdžánem a Arménií o Náhorní Karabach stály obě země zhruba 30 000 životů. Stará paní přitom žila v blízkosti města Goris, které se nachází nedaleko Náhorního Karabachu. Z toho důvodu musela být zřejmě celou dobu ve střehu.

Stařenka si za svůj život prošla i jinými historickými válečnými událostmi. Když jí bylo zhruba 10 let, Armény v letech 1894 až 1896 vraždili během Hamidiánských masakrů. Za její život Arméni bojovali s Gruzií, Tureckem nebo se zmíněným Ázerbájdžánem.