Barbora Fialová prozradila, jak se stala tváří u Gucciho, co si myslí o kontroverzním záříjovém vydání časopisu Vogue nebo také jaká úskalí skýtá modeling.
Barbora Fialová začala s modelingem teprve před dvěma lety, kdy se zúčastnila soutěže Pure Model 2018. Ačkoliv nevyhrála, samotná účast v soutěži ji mnohé naučila, otevřela jí dveře do světa modelingu a pomohla jí odstartovat hvězdnou kariéru. Krátce nato se stala tváří pro celosvětovou kampaň módní italské značky Gucci a její fotky se již šestkrát objevily v luxusním magazínu Vogue.
Báro, přibliž našim čtenářům svůj příběh. Jak ses dostala k modelingu?
K modelingu jsem se dostala tak, že mě oslovila scoutka na Instagramu a jen pár dní poté jsem šla na svůj první casting. Vybrali mě vlastně hned, dvě hodiny po něm mi volali, že mě berou a tři měsíce nato odstartovala soutěž Pure Model 2018, kam jsem se přihlásila. No a tak to všechno začalo.
Tvoje kariéra stále vzkvétá. V září ses dokonce objevila v editorialu měsíčníku Vogue. Vidíš nějaký rozdíl v přístupu u zahraničních prací a zakázek v Česku?
Je to neuvěřitelný rozdíl. Ať už po finanční stránce, tak to výsledné focení je také diametrálně odlišné. V Česku se občas stane, že nám klienti nezajistí ani kafe, oběd, nic, a já si pak musím během focení skočit do nějaké kavárny a za svoje peníze si něco koupit. To by se v zahraničí nikdy nestalo, jsou větší profesionálové. Tam ani neexistuje placení formou barteru, jako u nás v Česku a já to moc nepodporuju.
Za ten průser může spíš vedení, které necitlivě zpracovalo tohle téma.
Zmíněné vydání se stalo velmi kontroverzním. Tématem zářijového Vogue měla být naděje a titulka hlásá heslo we should all be activist. Číslo věnované udržitelné módě a aktivismu bohužel postrádá slibovanou individuálnost a diverzitu. Co si o tom myslíš?
Já jsem se koukala i na ten rozhovor s módním návrhářem Jiřím Kalfařem, jak o tom mluvil pro DVTV, a souhlasím skoro se vším, co řekl. Jediné, s čím nesouhlasím, je to, že by za to měly být lynčovány modelky. Za ten průser může spíš vedení, které necitlivě zpracovalo tohle téma. Asi si na tom nedalo záležet, to číslo celkově moc nedávalo smysl. Když jsem listovala tím časopisem, neviděla jsem tam žádnou smysluplnou myšlenku. To, že žena oblečená od hlavy až k patě má také právo být aktivistka? To je úplně zbytečná informace. Co má čtenář s takovou informací dělat?
Ale fotky mi přijdou skvělé, Michal Pudelka je úžasný fotograf, to bez debaty. Jen to téma je takové nešťastné. Navíc já mám chatu tři kilometry od toho lesa, kde se fotilo, a sama moc dobře vím, že půlka toho lesa se opravdu musela vykácet kvůli napadení kůrovcem. Takže zpracování tématu je nesmysl, ale fotky jsou parádní. My modelky s tím opravdu nemáme nic společného, dovezli nás na místo, připravili vše pro focení, dali nám do ruky cedule a šlo se fotit. Jasně, ty cedule we should all be acitivist mě docela trkly do hlavy, mohla jsme se ozvat, ale ani mě v tu chvíli nenapadlo, že ta možnost tady je.
