Noční děs: Pláč, výkřiky a zděšená tvář. I když se zdá, že tvůj blízký zažívá nepopsatelné hrůzy, nesmíš ho probudit

I když má osoba trpící nočním děsem nejednou otevřené oči, ve skutečnosti stále spí. Nevnímá tedy okolí a neslyší na své jméno. Po skončení této epizody se člověk náhle uklidní, usne a na noční „dovádění“ či samotný extrémně děsivý sen, který prožíval, si ráno většinou vůbec nevzpomíná.

Noční děs v populaci

Touto specifickou poruchou spánku trpí převážně děti v předškolním věku a výjimečně i mladiství či dospělí. U dětí jde o podíl 1-6 % (závisí na konkrétní studii) a v dospělosti se noční děsy projeví u 2,2 % případů. Většinou jde o lidi, kteří noční děsy zažívali již v dětském věku, a v pubertě či dospělosti je znovu vyvolaly různé stresující situace, nedostatek spánku a jiné „spouštěče“.

U dětí může noční des nastartovat fantazie či sledování nevhodných programů, která dětská mysl neumí vhodně zpracovat. Za nočním děsem ale může v dětství i dospělosti stát i genetika (pokud se v rodině vyskytují jiné parasomnie – zejména v případě rodičů či sourozenců), nadměrná únava, spánek mimo domov, zvýšená teplota, migrény, alkohol, některé léky a jiné.

Opakování epizod nočních děsů je velmi individuální. Projevovat se mohou jednou za několik měsíců či týdnů, ale také několik nocí po sobě či dokonce vícekrát za jednu noc, uvádí portál MedCrave s odkazem na knihu Diagnostic and statistical manual of mental disorders. 

Z epizody nočního děsu nesmíme člověka budit

Pokud se u někoho projeví noční děs, je třeba prostě počkat, až skončí. V případě, že má osoba trpící nočním děsem tendenci vstát z postele, je důležité, abychom na ni dohlíželi, protože si může ublížit. Ze stejného důvodu je třeba zajistit i okna. Také je vhodné nenechávat v pokoji žádné nebezpečné předměty, kterými by mohl člověk s nočním děsem zranit sebe či někoho jiného.

Podle odborníků nic nezkazíme, pokud se k spící osobě mírně přitulíme a tichými slovy se ji snažíme uklidnit. V žádném případě se ale nedoporučuje během této epizody na člověka zvyšovat hlas nebo se ho pokoušet násilně probudit.

Tímto způsobem by se průběh nočního děsu mohl pouze zhoršit. Dětský specialista doktor Marian de Jager také upozorňuje, že spící osoba s nočním děsem může po náhlém probuzení druhého člověka výjimečně napadnout.

Jednání osoby během nočního děsu či krátce po něm tedy může vzácně způsobit vážná či dokonce smrtelná zranění, uvádí portál Sleep Education. Příkladem je i 60letý Brian Thomas, který během nočního děsu zaútočil na svou manželku a uškrtil ji.

Noční děs ale většinou není rizikový a kauzu Briana Thomase můžeme vnímat jako výjimku potvrzující pravidlo. Americké neziskové lékařské centrum Mayo Clinic však v některých případech doporučuje vyhledat pomoc lékaře a nevyčkávat, až noční děs sám od sebe odezní.

Jde o situace, kdyby se noční děsy stávaly stále častějšími, pravidelně by narušovaly spánkový režim v rodině, vedly by k riziku ohrožení někoho v domě, k nadměrné ospalosti během dne nebo by pokračovaly i v teenagerském a dospělém věku.

V těchto případech mohou lékaři pacientovi předepsat léky či zvolit vhodnou formu terapie. Přístup je ale individuální a některým jedincům může zcela postačovat, pokud například změní své nevhodné spánkové návyky.

Noční můra není noční děs

Noční děs a noční můra patří mezi parasomnie, které jsou názvem velmi podobné, ale značně se liší. Noční děs u lidí podle SleepFoundation vzniká během takzvaného non-REM spánku, během prvních 3 až 4 hodin po usnutí, zatímco noční můry lidé zažívají během REM fáze.

Po nočním děsu se osoba ráno cítí klidně, protože o ničem neví, na své úzkostné výkřiky a hrozivý sen si nevzpomíná, nebo si vybaví jen minimálně útržky – to může být i případ Briana Thomase, který věděl, že ve snu někoho škrtil.

Průběh noční můry po probuzení ale naopak umíme častokrát detailně popsat a zároveň cítíme na sobě tíhu, která v nás setrvává po špatném snu. Stejná či podobná noční můra se přitom může opakovat i vícekrát.

Zatímco při nočním děsu člověk velmi křičí, kope a vypadá zděšeně, během noční můry může spící člověk klidně ležet. Většinou tedy nedá najevo, že se mu zdá něco špatného. Pokud již také někdy vykřikne nebo se začne hýbat, jde o nesrovnatelně slabší reakci oproti tomu, jak by se choval během nočního děsu.