O snímek Possessor se postaral Brandon Cronenberg, syn známého režiséra Davida Cronenberga (A History of Violence, Eastern Promises, The Fly). Podle IMDb Brandon dosud natočil pouze jeden celovečerní film Antiviral a několik krátkometrážních projektů. Určitě tedy nemá za sebou historii, která by přilákala spousty diváků.

Novinka Possessor sice není žádným žánrovým průlomem, ale už nyní zaujala řadu festivalových diváků a kritiků. Doposud si z trojice festivalů odnesla 2 nominace a 2 výhry.

Velkým úspěchem je zejména nominace na slavném filmovém festivalu v Sundance, na němž byl Possessor nominován na Velkou cenu poroty za nejlepší světový hraný film. Námět vycházející z očipování lidí pro ovládnutí jejich mysli není ničím výjimečný, ale Cronenberg ho pojal skutečně specificky.

Hned v úvodních minutách snímku může diváka zaujmout ztrhaný pohled Andrey Riseborough, která místy připomíná oscarovou Tildu Swinton. Riseborough hraje postavu vražedné agentky opravdu výtečně. Na její mimice a slovních projevech je velmi dobře vidět, jak se po práci v těle jiného člověka stále více vzdaluje vlastní realitě, ve které žije.

Tak, jak si nacvičuje slova svých dalších cílů, si musí nacvičovat i věty, které pronese doma. Obyčejné vyjádření citů ke svým blízkým se pro ni stává čímsi velmi náročným. Častokrát proto působí jako robot bez emocí, kterému navlékli lidskou kůži.

Výbornou práci kromě hlavní herečky Andrey Riseborough odvedl i Christopher Abbott zosobňující její „loutku“ Colina. A zatímco Riseborough hrála pouze jednu roli, Abbott ztvárňoval dva lidi v jednom těle, kteří se navzájem bili a místy dokonce překrývali, což tvůrci znázornili explicitní erotickou scénou.

Čti také

Studio Disney na něm prodělalo 200 milionů dolarů. John Carter měl být obrovským hitem a nastartovat novou sci-fi sériiStudio Disney na něm prodělalo 200 milionů dolarů. John Carter měl být obrovským hitem a nastartovat novou sci-fi sérii

Abbot si skvěle poradil v různých polohách, v nichž musel ukázat zmatenost, radost, vášeň, hněv či syrovou agresi vraha, respektive vražedkyně skrývající se za jeho tváří.

Tempo snímku je výrazně pomalé a i když upoutávka slibuje pořádnou nálož brutality, dávkuje ji po menších množstvích, a tak určitě nečekej žádnou neutuchající krvavou akci. Milovníci sci-fi budou moci mlaskat blahem při prohlídce futuristických technologií, fanoušci thrilleru pocítí značné napětí a hororové nadšence potěší několik děsivých a vizuálně odpudivých scén.

Režisér Cronenberg ale při všem jmenovaném nejde na diváka zpříma. Na některé otázky mu dává odpovědi až v průběhu děje a na jiné záměrně neodpovídá vůbec. Pozorný divák si však v určitých momentech začne všímat, jak se psychika hlavní hrdinky mění a proč se v těle své „loutky“, ale také v realitě, chová místy poměrně iracionálně.

Film je tak trochu experimentem a jednotlivé momenty ti nemusí sednout. U některých jsem, přiznám se, kroutil hlavou. Jindy jsem se ale přistihl, jak uznale přikyvuji hlavou.

Čti také

Recenze: Při sledování Borata 2 jsem smíchy spadl ze židle. Ultimátní komedie zesměšňuje USA v neuvěřitelných scénáchRecenze: Při sledování Borata 2 jsem smíchy spadl ze židle. Ultimátní komedie zesměšňuje USA v neuvěřitelných scénách

Possessor není snadno stravitelným filmem a část lidí může kvůli tempu a nejistotě ve vývoji postupem času nudit. Těmto pocitům zcela rozumím, protože mi také vadilo, když se děj místy příliš vlekl.

Formou zpracování není určen pro široké publikum, ale svou cílovou skupinu si (nejen) pro značné artové zpracování jednoznačně najde. A přesto, že se nepovažuji za cílovku, Posessor mi sedl. Zaujal mě zejména svou mrazivou vizí budoucnosti, přívětivým vizuálem a dobrým výběrem herců, a proto mu uděluji 7/10. Pokud si ho chceš užít, pusť ho, když se budeš chtít nejen vyděsit, ale hlavně zamyslet.