Policista a vrah: Ve vězení kreslil mučení žen a popisoval jejich vraždy. Připisují mu přes 30 obětí

Ve 12 letech začal experimentovat se sadomasochizmem a svazováním. Psychiatrovi prozradil, že ho vzrušuje, když se přiváže ke stromu, ubližuje si a masturbuje. První sexuální zkušenost s dívkou zažil již jako 14letý. Jeho přítelkyně jménem Cindy po něm požadovala, aby předstíral, že ji znásilňuje. Jejich vztah plný hraného sexuálního násilí skončil zhruba po 3 letech. 

Chtěl být knězem nebo učitelem

Na střední škole patřil mezi méně výrazné studenty a v kolektivu ničím nevynikal – snad jen svým sympatickým vzhledem, kterým učaroval mladé Sondře London. Zatímco se z G. J. Schaefera stal v dospělosti obávaný vrah, Sondra je dnes známá jako spisovatelka, která se věnuje právě tématu bestiálních sériových vrahů.

O desítky let později se jejich cesty po odsouzení G. J. Schaefera znovu setkaly. Sondra si tehdy uvědomila, že s ní Gerard během vztahu zažíval vlny hněvu. Nemuselo tedy chybět mnoho a i ona se mohla stát jednou z jeho obětí. Na fotografii ze střední školy přitom působí jako ideální pár.

I když nebyl Gerard Schaefer žádným poctivým člověkem, zvažoval, že se stane knězem. Podle Catherine Cole a Cynthie Young, které jsou autorkami knihy True Crime: Florida: The State's Most Notorious Criminal Cases (viz strana 50), jej však na školu nepřijali. Později chtěl zkusit práci učitele, ale ani v tomto ohledu neuspěl.

Kroky 25letého Gerarda J. Schaefera nakonec vedly k policejnímu sboru. V něm se vypracoval na pozici zástupce šerifa ve floridské oblasti Martin County. V tomto období začal využívat svého postavení k únosům a zabíjení žen.

Mezi lety 1968 až 1973 se stihl dvakrát oženit. Obě manželství mu však vydržela jen krátce. První z manželek jako důvod rozvodu uvedla jeho nepřiměřenou krutost, tvrdí R. J. Parker v knize Serial Killer Groupies (viz strana 137). 

Šerifovi se musel přiznat, že unesl dvě teenagerky

V červenci roku 1972 si Gerard Schaefer zavařil na problém. Během pracovní doby se rozhodl odvézt dvě stopařky – 17letou Nancy Trotter a 18letou Paulu Sue Wells. Na druhý den obě dívky unesl do lesa, kde je přivázal ke stromům a začal jim vyhrožovat smrtí či prodejem na prostituci.

Dívkám uvázal lano kolem krku a postavil je na vyvýšené místo. Stačil jeden nesprávný pohyb a oběsily by se. Od vystrašených mladých žen nakonec odešel s příslibem, že se vrátí a jednu z nich zabije. Tvrdil, že se mají zatím dohodnout, která z nich to bude.

Dívky tedy nechal v lese svázané a plánoval se k nim vrátit. Neočekával však, že se jim podaří rozvázat a uprchnout. Gerard Schaefer tušil, že má průšvih. Dívky totiž věděly, kdo je a kde pracuje. Ihned proto zavolal šerifovi Robertu Crowderovi a snažil se mu celou událost racionálně objasnit. Jeho verze však nezněla příliš uvěřitelně.

„Řekl mi, že na něj budu velmi rozzlobený, protože udělal něco pořádně hloupého,“ vzpomíná si na jeho slova v dokumentu Killer Cops šerif Crowder. Svému šéfovi lhal, že dívky unesl, aby jim ukázal nebezpečí, které jim potenciálně hrozí při stopování. Šerif mu však v žádném případě nevěřil. Schaefer přišel o práci a obvinili ho z napadení a únosu.

Ukájel se nad vyřezanými orgány

Díky kauci se mu podařilo v září 1972 dostat z vazby. Dva měsíce nato se setkal se 17letou Susan Place a 16letou Georgií Jessup – s oběťmi, které jsme zmínili v úvodu článku. Dívky unesl, svázal v lese, znásilnil a brutálně zavraždil.

Detaily vrcholu díla zkázy tohoto brutálního sadisty popisuje ve své knize Psychologie sériových vrahů Andrej Drbohlav. Schaefer podle něj vyřezával orgány žen, nad kterými masturboval (orgánový fetišismus). Oběti na konci ponížil tím, že jim do pohlavního orgánu vložil různé předměty – kameny, větve ze stromů či listí. Na závěr si z místa činu sebral od obětí něco na památku – svou trofej.

Jeden ze šperků dívek daroval své tehdejší ženě. Ještě v prosinci 1972 uzavřel dohodu o vině a trestu, díky které ho v případu únosu předešlé dvojice dívek odsoudili pouze na rok vězení. Když policie v dubnu 1973 objevila těla Susan a Georgie, Schaefer řekl manželce, aby šperk zahodila, což v ní vzbudilo pochopitelné podezření.

Podobnost mezi tímto případem a předešlým únosem (v obou případech šlo o v lese svázané ženy) vyšetřovatele přivedla k prohlídce domu jeho mámy, ve kterém ukrýval trofeje.

Našli tam fotografie z mučení, zuby (patřící několika nezvěstným ženám), kosti obětí či jejich osobní věci. Policie také objevila zápisky, ve kterých popisoval vraždy. Mezi jeho sbírkou se nacházely i šperky Leigh Hainline Bonadies, vrahovy sousedky, kterou špehoval ještě jako teenager a podezříval ji, že se záměrně převléká v okně.

L. H. Bonadies svému manželovi v roce 1969 oznámila, že jede na krátký výlet do Miami a od té doby ji nikdo neviděl. V roce 1978 našla policie její prostřelenou lebku. Množství indicií nasvědčovalo tomu, že ji zabil právě G. J. Schaefer, což se ale nepodařilo prokázat. Později se se Schaeferem ve vězení setkala jeho bývala přítelkyně Sondra London, autorka věnující se sériovým vrahům. Když se ho ptala, co se s jeho sousedkou vlastně stalo, odpověděl posměšně: „Když vyj**áváš s býkem, dostaneš rohem“.

Počet obětí: 2, 34 nebo 120?

Vrah a zároveň zástupce šerifa G. J. Schaefer se častokrát nacházel na místě činu a vyšetřoval několik vražd, které jsou připisovány právě jemu. Mezi lety 1972 až 1973 se v této lokalitě odehrálo zhruba 30 vražd, které vedly do slepé uličky. Soud však v říjnu 1973 poslal Gerarda Johna Schaefera do vězení jen za 2 z nich. I tak ale dostal doživotí.

Schaefer ani ve vězení nepřestával myslet na zabíjení. Pravidelně o něm psal, vyžíval se v odporných detailech a kreslil si obrázky umučených žen (viz níže). Oficiálně tvrdil, že šlo jde o fikci. V roce 1989 však „začal zpívat“. Ozvala se mu totiž jeho láska ze střední školy Sondra London a vytáhla z něj přiznání, které by před vyšetřovateli nikdy neřekl.

Sondra London nakonec o Schaeferovi napsala dvě knihy – Killer Fiction a Beyond Killer Fiction. V nich zveřejnila mimo jiné dopisy, které jí sériový vrah zaslal. V nich se přiznal dohromady ke 34 konkrétním vraždám. Jak však sám uvedl, na všechny oběti si ani nevzpomínal a mohlo jich být údajně od 80 do 120.

Tvrdil, že tímto počtem vražd udělal dokonce dojem i na Teda Bundyho, jednoho z nejznámějších sériových vrahů USA. S ním se poznal ve vězení. Podle dopisů začal G. J. Schaefer vraždit ve svých 19 letech (1965). „Jsem pravděpodobně přinejmenším jeden z nejlepších sériových vrahů tohoto století,“ chlubil se Sondře London v jednom z dopisů.

Tvrdil, že vraždil ženy všemi možnými způsoby – škrcením, střelbou, pobodání, odříznutím hlavy, utopením, stažením z kůže, umlácením baseballovou pálkou či ukřižováním. „Jedna k**va se utopila ve vlastních zvratcích, zatímco sledovala, jak jsem rozpáral její přítelkyni,“ pyšnil se. Díky jeho novým přiznáním vyšetřovatelé otevřeli několik případů vražd, které mohl mít na svědomí právě Schaefer.

Chvástání v dopisech mu nevadilo, ale když Sondra vyšla s pravdou ven a veřejně ho nazvala sériovým vrahem, rozzlobil se. Bývalou přítelkyni chtěl zažalovat a dokonce jí vyhrožoval, že na její dceru pošle kriminálníky, kteří ji znásilní. Oficiálně se snažil všechno popřít.

Doporučeno

6letou dívku zvedl do vzduchu a hodil o stůl. 12letý chlapec při „hře na wrestling“ zabil svou kamarádku 16. listopadu 2020 v 11:04

Mnozí znalci se však v případě Gerarda Johna Schaefera shodli, že stál za smrtí desítek žen. Britský kriminolog Colin Wilson ho označil za jednoho z nejodpornějších sériových vrahů 20. století. Detektiv Dave Kelly, který na případech Schaefera pracoval, je pevně přesvědčen, že zavraždil množství lidí a zabíjet začal už jako teenager. Myslí si, že první vraždu spáchal mezi 12. až 14. rokem života. 

Ve vězení se spřátelil se sériovými vrahy, jeden z trestanců ho nakonec ubodal

V True Crime: Florida autorky uvádějí, že se podle výpovědí spoluvězňů Schaefer choval povýšeně. Cítil se, že je více než ostatní. Považovali ho za „nafoukaného a panovačného“. Našel si však i pár kamarádů, kteří byli ze „stejného těsta“. Ve vězení se stal dobrým přítelem sériového vraha Ottise Toolea. V knihovně se však setkával i se sériovým vrahem Tedem Bundym či Dannym Rollingem.

V roce 1995, když měl Schaefer 49 let, ho vrah jménem Vincent Faustino Rivera v jeho vězeňské cele ubodal k smrti. V knize True Crime: Florida se uvádí, že ho bodl do oblasti obličeje a krku přibližně 40krát.

Motivem vraždy mělo být údajně to, že Schaefera považovali za vězeňského „práskače“. Zmiňují se však i teorie o obyčejné hádce kvůli rozlité kávě. Vyšetřovatelé tak přišli o šanci, že by jim G. J. Schaefer mohl někdy v budoucnu pomoci objasnit desítky nevyřešených vražd a zmizení žen, které se spojovaly právě s jeho osobou.