Masových vrahů pořád přibývá, tvrdí doktor Andrej Drbohlav.
V rozhovoru jsme probírali, jak se mu pracuje s agresivními pacienty, kolik z nich se můžeš stát vrahy a v čem všem se odlišuje sériový vrah od masového vraha. Ptali jsme se také na to, zda může být sériový vrah napraven a v jakých případech by doktor Drbohlav souhlasil u zločinců s trestem smrti.
Vyprávěl nám také o tom, proč po masových útocích vznikají takzvaní napodobitelé a jakým způsobem se vrahové inspirovali seriálem Dexter.
Ta bolest, kterou v dětství pachatelé prožívali. To, jak se k nim chovají jejich rodiny. To je pro mě nejvíce alarmující a neustále mě to překvapuje.
- Zda se Andrej Drbohlav pravidelně setkává s dětmi, které by mohly v budoucnu vraždit
- Proč si rodiny odsouzených vrahů začnou více všímat svých příbuzných až ve vězení
- Jak seriál Dexter inspiroval lidi k vraždám
- Proč mnoho sériových vrahů policie nikdy nechytí
- Zda by měl člověk, který si představuje vraždění, vyhledat odbornou pomoc
S jakým druhem pacientů jako etoped pracujete?
Věnuji se zejména lidem s poruchami chování, emocí a osobnosti. Základem práce s mou klientelou jsou zejména agresivní poruchy a psychopatické rysy. Stále více se setkávám především s mladými lidmi, kteří se vyvíjejí směrem k psychopatické osobnosti.
Situace, kdy na mě pacient zaútočí, přijdou tehdy, když se odlišné chování nepodařilo zachytit včas, případně útok přišel zcela nečekaně.
Bývají k vám takoví pacienti agresivní?
Musím říct, že toto je přirozená součást mé práce. Moji klienti jsou impulzivnější a prchlivější. Setkávám se proto s různou formou verbální agresivity, vydírání a poměrně velkou šancí na fyzické napadení. Je třeba ale říci, že ne všichni tito jedinci jsou agresivní z důvodu, že jsou vnitřně zlí. Mnozí používají agresivitu jako neobratný způsob toho, jak vyjádřit svou nejistotu a nedůvěru v okolí, citové nenaplnění ze strany blízkých, nebo tím zakrývají nějaké trauma.
Napadli vás někdy fyzicky?
Verbální agresivita bývá taková první vlna. Tím dávají najevo například to, že se jim o nějakém tématu nelíbí mluvit. A pak nemají už daleko ani k fyzické agresivitě. Takže na vaši otázku mohu říci ano, pochopitelně, zažívám to často.
Jak se při útocích pacientů chráníte?
Pokouším se jim hlavně předcházet. Jinak řečeno u pacientů čtu jejich řeč těla a snažím se mít pod kontrolou komunikaci. Abych včas dokázal přerušit tok komunikace v momentě, kdy vidím, že v pacientovi roste napětí.
U řady klientů, se kterými se setkávám, by v případě přerušení terapie mohlo dojít pravděpodobně k situaci, kdy se z nich stanou vrazi.
Jak přesně dokážete vyčíst z řeči těla agresivní postoj pacienta?
Z řeči těla mohu pozorovat, jak se mění jeho posturika, respektive to, jakým směrem je jeho tělo vůči mně natočené. Zároveň sleduji proxemiku, a tedy vzdálenost od mé osoby. Je třeba také dávat pozor na to, jak se mění jeho gestikulace, mimika, dýchání, pohyb očí a podobně. Čili ty situace, kdy na mě pacient zaútočí, přijdou tehdy, když se odlišné chování nepodařilo zachytit včas, případně útok přišel zcela nečekaně.
Když vidím, že ten útok přichází, je třeba pacienta přesměrovat k jinému tématu. V praxi při tom využíváme i různé aktivní cvičení, jako například boxovací pytle. Dále relaxační metody, hypnoterapeutické metody a jiné. Nejprve je třeba pacienta uklidnit, abychom se později mohli k rozhovoru v klidu navrátit. Stává se ale i to, že klienti kromě svých problémů ještě užívají drogy. A není to vůbec neobvyklé.
Dá se s pacientem pod vlivem drog pracovat?
Když je jasné, že je osoba v takzvaném „rauši“, ihned přerušíme terapii. Ale ne vždy se dá hned poznat, že je člověk pod vlivem nějaké omamné látky, která ještě více umocňuje jeho impulzy a reakce.
Setkáváte se běžně s dětmi, u kterých jste usoudil, že by mohly být v budoucnu potenciálními vrahy?
Je skvělé, že jste v otázce použil slovo vrah bez přídavného jména sériový či masový. Tam je to o něco složitější. Ale to, že by můj klient mohl být vrah minimálně jedné oběti, nebo lépe řečeno, že by své impulzy nemusel v budoucnu ovládnout, a mohl by udělat něco velmi špatného, tak s tím se setkávám u řady klientů.
Důvodů je hodně. Nejednou složitě ovládají své chování, nedokáží se uklidnit, pocházejí z agresivního prostředí, nemají podpůrnou rodinu, bývají mnohdy týraní, zneužívaní či zanedbávaní. Pokud si v mládí zažili fyzickou agresi, mají tendenci ji v budoucnu opakovat.
Ale samozřejmě to není tak, že bych si na papír napsal poznámku typu „toto je příští vrah“. Takto se na pacienta odborník dívat rozhodně nemůže. Ale u řady klientů, se kterými se setkávám, by v případě přerušení terapie, mohlo dojít pravděpodobně k situaci, kdy se z nich stanou vrazi.
Na co by si měl dát rodič při chování svých dětí pozor, respektive co jim může naznačit, že má jejich dítě sklony k násilí a potenciálně se z něj může stát vrah?
Kdybych měl vyjmenovat vše, povídali bychom si do večera. V principu je ale třeba dávat pozor na to, aby se rodičům jejich dítě nevzdálilo, aby s ním komunikovali srozumitelně a aby věděli, co prožívá, co ho trápí, co ho rozveselilo, co se mu na chování druhých líbí či nelíbí a podobně. Základem je pravidelná komunikace s vlastními dětmi.
Zároveň by své negativní stránky neměli ukazovat tak, aby byly pro dítě napodobitelné. Ve velmi obecné rovině je tedy třeba vytvářet a udržovat blízký vztah, pocity bezpečí a rozbíjet u dětí „drobné démony“, a to dříve, než se s nimi uzavřou do svého nitra.
Vaše práce musí být psychicky náročná, jak ten tlak ve volném čase „ventilujete“?
Moje práce, a jakákoliv práce, která se dotýká lidské duše, je velmi toxická, nebezpečná a pro psychiku unavující. Není vůbec vzácné, když člověk v takových oborech snadno vyhoří. S kolegy si o tom povídáme a každý z nás má odlišné metody. Já osobně utíkám do prostoru vlastní kreativity – mám ateliér, ve kterém maluji. Kromě toho se snažím dělat hudbu či sportovat.
Je důležité všechny ty toxické emoce nějak dostávat pryč. Protože v případech, se kterými se setkávám, nejde ani tak o to, že ti jedinci jsou agresivní. To je pouze takový vnějšek. Podstatné je to, že mnozí z nich jsou případy bolavých a temných duší. A poslech takových těžkých životních příběhů je pro lidskou duši velmi toxický. Každý, kdo pracuje s lidskou duší, musí přemýšlet hlavně nad tou svou, protože jinak to člověka rychle zválcuje.
Stává se, že vrazi tohoto typu dostávají desítky a stovky milostných dopisů a nejednou se ve vězení ožení či dokonce zplodí dítě.
Při své práci se důkladně věnujete i analýze profilu sériového vraha. Může být sériový vrah v rukou odborníků napraven, nebo takovou možnost vylučujete?
Záleží na tom, o jakém stádiu sériového vraha mluvíme. Sérioví vrazi jsou jedinci, kteří mají vývojovou linii poměrně dlouhou a zpravidla začíná již v raném dětství. Pokud byste se ptali, zda může pomoci včasný terapeutický zásah – ideálně od dětství – u jedinců, kteří mají řadu predispozic k tomu, aby se z nich stali sérioví vrazi, tak odpovím ano. V tuto možnost chci odborně věřit a dává to smysl i mé práci, abych se svými klienty pracoval.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak si vrazi v Americe vydělávají i z vězení
- Kdy by Andrej Drbohlav souhlasil u vrahů s trestem smrti
- Zda můžeme u vraha bez svědomí říci, že „za to nemůže“
- Proč masových vrahů přibývá
- Proč sérioví vrazi v dětství častokrát zabíjejí zvířata
- Které případy považuje doktor Drbohlav za nejpozoruhodnější
