Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Protesty proti vojenské diktatuře v Myanmaru jsou krvavé. Tento týden zastřelili vojáci přes sto lidí.
Země písečných pláží, vzácných buddhistických chrámů a krvavých protestů. V oblíbené turistické destinaci došlo v noci 1. února k vojenskému převratu. Z demokratického Myanmaru se stala vojenská diktatura.
Vojenští generálové nařídili zatčení barmské premiérky Aun Schan Su Ťij, dalších členů vládnoucí demokratické strany a stovek aktivistů. Aby se nešířily informace mezi obyvateli, vypnuli v celé zemi internet.
Situace se vyostřuje. V sobotu 27. března podle BBCzastřelili v ulicích Myanmaru více než sto lidí včetně dětí. Médiatento den označila za nejsmrtelnější od vojenského převratu v zemi. Od vypuknutí převratu celkově zahynulo už přes 500 lidí.
„Chtějí v nás vyvolat strach,“ vysvětluje studentka Yoon z Myanmaru. Kvůli vojenskému puči zůstává v holandském exilu. „To je jejich jediná strategie.“
Zdroj: Getty Images/Stringer
Yoon se v Nizozemsku věnuje podpoře barmských demonstrantů. Spolu s dalšími aktivisty organizuje protesty před zahraničními ambasádami. Pokud by se vrátila domů, pravděpodobně by ji zatkli rovnou na letišti. „Je možné, že bych byla politickým vězněm. Za pořádání protestů by mě mohli mučit.“
Rodina Yoon prožívá vojenský převrat na vlastní kůži. Yoon si s nimi volá každou noc, aby se ujistila, že jsou v pořádku. V telefonu někdy slyší střelbu.
V tomto článku si přečteš:
Co by se stalo, kdyby se Yoon vrátila do Myanmaru.
Jak se žije v nizozemském exilu, když ve tvé zemi zuří vojenská diktatura.
Jak přežili rodiče Yoon protest.
Proč demonstranti bojují proti vojenské diktatuře v Myanmaru.
Zdroj: Yoon
Donucena žít v exilu
Yoon je usměvavá mladá dívka, ze které navzdory všemu vyzařuje klid. Kvůli svému vyznání patří v buddhistickém Myanmaru k diskriminované menšině muslimů.
„Nemohla bych pracovat ve státní správě ani v žádných oficiálních funkcích,“ vysvětluje. „Muslimy na takových pozicích nechtějí,“ říká pro Refresher.
Yoon se plánovala po studiu interkulturní komunikace v Groningenu vrátit do Myanmaru a zaměstnat se v neziskové organizaci, která spolupracuje s policií na zlepšení vnitrostátních systémů.
Jako jedna z mnoha mladých Barmánců ale musí po vojenském převratu zůstat v exilu. Hledá si práci, aby finančně zajistila sebe i své rodiče. Bojuje za svou zemi ze zahraničí a čeká, až se politická situace nezlepší.
„Pokud bych se vrátila, zatkli by mě rovnou na letišti. Je možné, že bych byla politickým vězněm. Za pořádání protestů by mě mohli mučit,“ vysvětluje se smutkem v hlase.
Osudná noc pro Myanmar
Prvního února spaly Yoonina matka se sestrou v Rangúnu klidným hlubokým spánkem. V noci jim najednou zazvonil telefon. Z Holandska volala Yoon se zprávou o převratu.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemknutí?
Co by se stalo, kdyby se Yoon vrátila do Myanmaru.
Jak se žije v nizozemském exilu, když ve tvé zemi zuří vojenská diktatura.
„S přítelem jsme shodou okolností zahlédli zprávu o tom, jak vojáci v Myanmaru zadrželi premiérku a aktivisty,“ popisuje Yoon osudnou únorovou noc. „Okamžitě jsem volala mámě. Moje rodina v Myanmaru vůbec netušila, co se děje.“
Yoonin otec byl v tom momentě na letišti na druhé straně města. Vypnutí internetu v zemi ztížilo rodině komunikaci.
„Letiště úplně zavřeli. Otec tam musel čekat celé hodiny. Nevěděli jsme, co se děje, zejména v důsledku nefunkčnosti internetu,“ vysvětluje Yoon. „Nikdo nečekal, že by v roce 2021 vypnuli internet v celé zemi.“
Krvavá historie se opakuje
Myanmarská armáda touží po moci dlouhodobě. Krátce po získání nezávislosti na Británii vzápětí na 50 let ztratila svobodu ve vojenské diktatuře.
Během vládnutí věznili premiérku Myanmaru Aun Schan Su Ťij v domácím vězení. Když se v roce 2008 dostala na svobodu, armáda povolila, že po dlouhých desetiletích mohou být volby.
Ty Su Ťij následně vyhrála a země směřovala k demokracii, přestože generálové si stále drželi svůj vliv ve vedení státu. Myanmar i během její vlády doprovázelo obrovské množství problémů, svět s hrůzou sledoval útlak a vraždění muslimské menšiny Rohingů. Armáda jim vypalovala vesnice, znásilňovala a vraždila dokonce i děti.
Su Ťij se k těmto útokům nijak nevyjádřila. Norský Nobelův institut chtěl proto barmské premiérce odebrat Nobelovu cenu za mír, ale s ohledem na pravidla se jim tento akt nepodařilo provést.
Napětí začalo gradovat, když vyhrála premiérka Su Ťij volby znovu — v listopadu 2020. militaristický tábor se je pokoušel zdiskreditovat. Když to generálům podáním stížnosti k ústavnímu soudu nevyšlo, prosadili věci násilím.
Prvního února vojáci nařídili zatčení premiérky, členy její vládní strany i politických aktivistů. V osudnou noc zároveň zavřeli téměř všechny banky a vypnuli internet v zemi.
Barmánci od osudné noci demonstrují za svobodu premiérky a své země. Policie je začala rozhánět střelbou.
„V ulicích střílejí demonstranty, protože v nás chtějí vyvolat strach,“ vysvětluje Yoon. „To je jejich jediná strategie.“
Jednou z nejmladších obětí vojenského puče je teprve sedmiletá Khin Myo Chit, kterou zastřelili, když utíkala do náruče svého otce.
I Yoonina rodina se v únoru zúčastnila protestů proti vojenské diktatuře. Když začala policie střílet do demonstrantů, podařilo se jim uprchnout.
„Policisté běželi těsně za mými rodiči. Mohli je zastřelit nebo zatknout, ale naštěstí to neudělali,“ říká Yoon rozrušeně. Od té doby se její rodina neodvážila jít znovu na protest.
Zdroj: Getty Images /Hkun Lat
Dvě revoluce
Dá se říci, že rodiče Yoon jsou na protestech výjimkou. Účastní se jich totiž zejména mladí lidé. „Mladá generace cítí potřebu jít do ulic a bojovat za demokracii v naší zemi,“ říká Yoon hrdě. „Většina rodičů však nechce pustit své děti na demonstrace, protože je tam střílejí.“
Podle 28leté Yoon zažívají Barmánci v jejím věku dvě revoluce — jednu v ulicích, druhou doma s rodiči. „Mladá generace se sjednotila, a to bez ohledu na vyznání. Bojuje za společný cíl,“ vysvětluje Yoon.
Zdroj: Getty Images/Hkun Lat
Mileniálům ale stěžuje boj proti vojenské juntě nefunkčnost mobilního internetu. Předtím totiž o politice komunikovali zejména ve facebookových skupinách. Nyní musí na komunikaci o protestech používat telegraf nebo plakáty, které lepí na domy.
„V sousedství jsou dokonce špehové, kteří udávají lidí, když vidí, že roznášejí zprávy nebo organizují shromáždění. Jejich vinou zatýkají mnoho lidí,“ dodává Yoon.
Režim vypnul zemi
Od chvíle, kdy během noci vojenského převratu nařídili generálové vypnutí mobilního internetu a zavřeli pobočky bank, jsou Barmánci odkázáni na domácí wifi modemy. Ty však podle Yoon nefungují příliš dobře.
„Když volám s rodiči, často mi vypadávají. Telefonujeme každou noc, abych se ujistila, že jsou v pořádku. Říkají mi, co nového se dělo přes den. Někdy v telefonu slyším střelbu,“ dodává.
Její rodiče a mladší sestra jsou zatím v pořádku, ale nedá se říci, že by byli v bezpečí.
„V momentě, kdy by se něco stalo, jsou připraveni utéct,“ říká Yoon rozhodně.
Tím „něčím“ myslí Yoon například příchod vojáků k nim domů. Takový scénář nelze vyloučit, protože její rodiče se účastnili protestů a Yoon organizuje v Holandsku protesty proti vojenskému režimu.
Její rodiče si už preventivně sbalili zavazadla s léky a doklady, kdyby museli utéct do uprchlického tábora na hranicích.
Yoon doufala, že v tomto čase si bude užívat nádherné léto v Rangúnu. Chtěla se zaměstnat ve stejné neziskové organizaci, kde předtím jako překladatelka pomáhala policistům se speciálními workshopy z Evropské unie.
„Učili jsme je i to, jak kontrolovat dav. Netrénovali jsme je ale k tomu, aby nyní na ulicích zabíjeli lidi,“ říká Yoon smutně.
Na stranu armády se při puči přidala i policie. Mnozí policisté však utekli ze stanic a skrývají se na hranici s Indií. „Všichni nejsou zlí lidé,“ dodává.
Přestože v době vojenského převratu Yoon překonala koronavirus a stále se z něj zotavuje, pravidelně v Nizozemsku organizuje protesty proti vojenské diktatuře.
„Od vojenského puče jsme zorganizovali už osm nebo devět protestů po celé zemi. Stáli jsme před čínskou nebo ruskou ambasádou.“ Vzhledem k pandemii demonstranti pravidelně organizují i hromadné protesty přes Zoom
Zdroj: Yoon
Domů se ovšem tak brzy nevrátí. Jako jedna z mnoha zůstane v exilu vzhledem k násilí, které by ji doma čekalo. „Bude to trvat pravděpodobně ještě pár měsíců. Doufáme, že nám pomohou zahraniční země,“ říká Yoon.
Zdroj: Getty Images/Stringer
Pro Yoon je nejhorším pocitem to, že její rodině mohou kdykoliv ublížit. Celou situaci psychicky zvládá díky své terapeutce, se kterou má pravidelné sezení od noci převratu.
„Ne každý má přístup k psychoterapeutovi. Je smutné, že mnoho lidí v Myanmaru nemá tuto možnost. Dlouho jsme měli s kamarády speciální skupinu na Facebooku, kde jsme si navzájem sdíleli informace o bezplatných psychoterapeutických službách.“
Ticho vystřídala střelba
V ulicích Myanmaru zavládlo poslední týden ticho. Demonstranti se totiž snažili zmást policii tichým protestem.
„Chtěli jsme jim dát najevo, že jsou nám ukradení. Ulice byly prázdné, všude bylo ticho, dokud znovu neslyšeli náš hlas,“ vysvětluje Yoon.
V sobotu 27. února však ticho vystřídal hluk zbraní, křik a pláč. Na přibližně 40 protestech po celé zemi zastřelili vojáci a policisté více než sto lidí. Mezi zraněnými a mrtvými jsou i děti.
Ředitel myanmarské lidskoprávní organizace Kyaw Win BBCřekl, že myanmarští vojáci nemají žádné limity či zásady. „Toto není policejní zásah, to je masakr,“ dodal.
Podle více zahraničníchzdrojů včera Británie svolala mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN, aby se diskutovalo o dění v této zemi.
