Randění se v důsledku pandemie mění. Ani uvolněná opatření to už nezvrátí

Randění se přesunulo do online prostoru před rokem, když přišel první lockdown. Už tehdy jsem sledovala, jak se vyvíjejí profily na Tinderu a v čem se mění flirtovací řeči. Rozsypal se tam pytel s „originálními“ vtipy o společné karanténě a porušování pravidel.

Jeden ze sympatických mužů mě pozval na rande s ujištěním, že všechno bude v pořádku. „Budeme mít roušky a nebudeme se líbat,“ napsal napůl vážně, napůl v žertu. Museli jsme vymýšlet, kdy se setkáme (mezi jednou a pátou ráno), kam půjdeme a jak sladíme opatření, testy, práci a jiné povinnosti se zákazem vycházení.

Avšak funguje nám to dodnes, protože jsme velmi rychle opustili online platformu a vyměnili ji za skutečnost. Když se nyní uvnitř uvolněných opatření setkávám s kámošema, které jsem dlouho neviděla, nebo mluvím s kolegy i osobně, zjišťuji, že si mnozí na online poznávání se zvykli. Až natolik, že považují za „creepy“ oslovit někoho osobně – prý se to už nedělá a je to divné. Nehrnou se vždy ani na to první rande.

Pandemie měla samozřejmě vliv i na již existující vztahy. Ty, které měly potíže už před ní, mají nyní hlubokou propast, kterou musí překlenout. Je zapotřebí začít pracovat i na sobě, nejen přímo na vztahu.

„Seznamování se je sociální a komunikační dovednost. U jedinců, kteří i tak mají problém se sebevědomím, nevěří si, mají úzkosti z toho, že by měli někoho oslovit, se tyto věci prohloubily,“ řekla pro Refresher párová terapeutka Radoslava Olajos. Jedním dechem dodala, že věří tomu, že „příroda si vždy poradí“. Se zamilováním nám totiž pomáhají hormony, které odbourávají nesmělost, která by nám v seznamování se bránila.

Generace ztracených romantiků

Já byla prakticky po celou dobu ve vztahu, a proto jsem se terapeutky ptala, co s ní řeší zadání lidé v době pandemie, co je nejvíce trápí. Nejčastěji její pomoc vyhledávají lidé ve věku 30 až 50 let a podle jejích slov každý druhý pár řeší právě to, že jeden z partnerů je citově uzavřen.

Je to následek opakovaného zraňování nebo zjištění, že ten druhý partner nesplňuje očekávání. Mohou za to také traumata z dětství a příklady, které nám dávali rodiče či jiní dospěláci ještě v dětství.

Doporučeno

Vůči smrti jsme otupěli. Po pandemii nebude nic, jako dříve 21. května 2021 9:38

Problémy mají zejména muži, kteří se neumí pochlapit – stále jsou jako děti. Odkládají vážné vztahy, protože na to "ještě mají čas" (mužům se to snadno říká, ženské biologické hodiny vidíme tikat každý měsíc). Chtějí si užívat, možná něčeho v životě dosáhnout, ale upřednostňují sex a žertování před citovými závazky. Neumí to nebo se toho bojí?