Byli jsme na pivní burze. Totéž pivo můžeš pít za 125 korun, ale i za 13 korun (Reportáž)

Vedle obrazovky v baru se nachází upozornění, aby zákazníci nedávali svá piva na obrazovku. Ta sice vypadala pevná, ale pravidelné bouchání sklenicemi by dozajista nemusela přežít, o čemž svědčil i kousek ulomeného skla v jejím levém rohu. Někdo se při popíjení asi trochu „utrhl z řetězu“.

Práce s aplikací je intuitivní a dětsky jednoduchá. Po kliknutí na vybrané pivo se ti o něm zobrazí krátká informace a zároveň možnost objednání. Pokud podnik není zrovna přeplněný spoustou zákazníků, je vysoce pravděpodobné, že několik sekund po kliknutí na objednávku začne barman čepovat pivo. Jelikož jsme si sedli nedaleko od výčepu, viděli jsme, jak se ihned po odeslání objednávky pustil rovnou do práce.

Výhodou je, že nemusíš vyčkávat na obsluhu. Zákazník tedy ušetří svůj drahocenný čas, kdy by musel se stékající slinou čekat na pivo, a obsluha bude mít o trochu méně unavené nohy. Jelikož kromě nás v baru sedělo do 10 lidí a prostory byly relativně prázdné, na pivo jsme nikdy nečekali více než jednu až dvě minuty.

Seznam piv, která sis objednal, máš stále po ruce

Na začátek jsme chtěli dát šanci nejdražšímu pivu, kterým byl tehdy Lucky Bastard Thirsty Thirteen 13° Red Ale. Cenovka na monitoru při jeho názvu ukazovala 55,94 Kč. Podle popisu šlo o svrchně kvašené a výrazně chmelené pivo s intenzivní hořkostí a s obsahem alkoholu 5,7 %. Po naší objednávce se cena piva ihned zvýšila o 3,29 Kč. Fantastickou vychytávkou aplikace Pivní burzy je zároveň to, že nám v pravém horním rohu ukázala „pivní útratu“.

Díky ní s jistotou víš, co jsi pil, kdy jsi to pil a kolik budeš celkově platit. Nemůže se tedy stát, že ti zaměstnanec podniku nechtěně připočte pivo z vedlejšího stolu. Sečtení částky je výhodné pro zákazníky, kteří za večer vypijí velké množství piv a na konci večera si už vlastně nepamatují, kolik jich bylo, a natož netuší, které značky pili.

Jistě, v takových případech se dá průběžně zapisovat si piva do mobilu, ale aplikace na objednávání to zkrátka všechno zjednodušuje. Na závěr večera pak pouze přijdeš k baru, řekneš číslo obrazovky, ze které sis objednával, a je to vyřešené.

Žíznivá třináctka (Thirsty Thirteen 13°) zaváněla chmelovým aroma a byla velmi lehká a osvěžující. Na plnou pěnu jsme se dívali s velkou radostí a dalo se poznat, že zaměstnanec čepující pivo své řemeslo velmi dobře zná. Uvítali bychom však, kdyby Thirsty Thirteen byla o trochu hořčí.

Jako druhé pivo jsme si objednali, naopak, to nejlevnější – Černou Horu Ležák 12°. Ten mezitím zdražil z 35,18 na 35,60 Kč, což je zanedbatelné navýšení. Po naší koupi se jeho cena zvýšila o 2,82 Kč. Tento spodně kvašený ležák byl chuťově méně výrazný než Thirsty Thirteen, ale zato nás potěšila jeho výrazná hořkost. Pěna byla opět skvělá.

Když ti u piva začne kručet v žaludku, v podniku Pivní burza si můžeš klidně objednat z výběru více jídel. Na své si přijdou i milovníci tvrdého alkoholu v případě, že by si chtěli pivní zážitek zpestřit nějakou „zápražkou“. Kromě klasiky v podobě rumů, whisky, hrušky či višně jsme v nabídce našli dokonce destilát ze salátové okurky. Není však právě nejlevnější. Necelý panák (0,4 l) stál přibližně 100 korun.

Místo, které musí navštívit každý pivař

Pivní burzu celkově hodnotíme velmi pozitivně, a pokud s takovým podnikem nemáš žádnou zkušenost, určitě mu dej šanci. V rámci Česka a Slovenska jde o originální projekt, který si v „pivní zemi“ zaslouží podporu. Dvojnásobně teď, když je vidět, do jakého stavu dostala gastronomii pandemie.

Sledování klesajících a stoupajících cen piva je napoprvé docela zábava, a pokud se ti díky tomu podaří i cosi ušetřit, určitě budeš mít radost. Nabídka piv je pestrá a způsob objednávání zaručuje, že vytoužený zlatý mok se k tobě dostane většinou skutečně rychle.

Malou nevýhodou je skutečnost, že pokud si objednáváš pivo na dálku a obsluha ti ho pouze přinese a odejde pryč, zákazník ztrácí kontakt se zaměstnanci baru. Pro někoho to může být plus a je možné, že právě proto si Pivní burzu zamilují všichni introverti.

Klasické otázky, zda si „dáš ještě jedno“, a následujícího „small talku“ s obsluhou se zde tak snadno jako v běžném baru nedočkáš. Na druhé straně to může být výhoda, pokud už máš dost. Vyhneš se totiž obsluze, která tě přesvědčí, aby sis ještě dal, a tím i těžkému ránu s bolestmi hlavy, kdy lituješ, že jsi souhlasil.