Vyšetřovatelé byli v koncích a podezírali Picassa. Od krádeže Mony Lisy uplynulo 110 let, přečti si příběh loupeže století

Titulky novin vyšetřování nepřidávají. „Monu Lisu hlídáme jako oko v hlavě vždy kromě pondělka,“ zní jeden z nich. Objevují se karikatury, spekulace i posměch. Louvre čelí ostré kritice, protože vedení muzea evidentně nedokázalo uchránit jeden z největších tamních klenotů. 

Jediné, co po obrazu kromě hřebu zbylo, je otisk pachatelova prstu. Žádné další stopy. Policie se dostává do slepé uličky a snaží se najít viníka. Netuší, že Mona Lisa je ještě stále v Paříži, necelých 40 kilometrů od místa činu. A nadále bloumají tmou pod svícnem a hledají viníka i tam, kde by ho snad nikdo nehledal.

Byl to Picasso!

Podezřelé osoby se nacházejí i mezi těmi nejslavnějšími umělci. Policie obviňuje kubistického malíře Pabla Picassa a avantgardního básníka Apollinaira. V tu chvíli to vyšetřovatelům dává dokonalý smysl, protože oba dva figurovali v dřívější krádeži starodávných sošek. Jejich alibi je ale neprůstřelné a důkazy neexistují, a tak plátno případu zůstává nadále prázdné. 

Kapičkou barvy jej zašpiní chvíle, kdy se policie dozví, že se má obraz prodávat na černém trhu, na který plánují zavítat jako znalci umění, kteří si chtějí rozšířit svou sbírku. Případ je tak blízko svému konci, až se od něj nakonec na míle vzdálí. V momentě, kdy policejní plán uteče do novin a celá operace padá.

Vyšetřují se další podezřelí, ale s otiskem prstu si v tehdejší době policie nevystačí. Neměla ani popis pachatele ani lepší představu o čase, kdy si dílo z muzea ztratilo. Po neúspěšných pokusech se Paříž s dílem definitivně loučí a smiřuje se s tím, že na zeď bude jako jizva zdobit jenom rezavý hřebík. 

Mona Lisa mezitím celou dobu odpočívá ve Vincenzově kufru s dvojitým dnem. 

Dopis od Leonarda

O dva roky později se italskému obchodníkovi s uměním a starožitnostmi Alfredu Gerimu ve schránce zjevil tajuplný dopis. Stálo v něm jednoduché sdělení. Mona Lisa je na prodej za 500 000 lir (to dnes představuje přibližně 1,5 milionu eur). Anonym se podepsal jednoduše Leonardo a jediné, co chtěl, bylo, aby se obraz dostal do florentské obrazárny Galleria degli Uffizi. Měl se tak dostat zpět domů.

S autorem dopisu, kterým nebyl nikdo jiný než Vincenzo, se Alfred spolu s ředitelem galerie sešel a společně si zboží převzali, aby otestovali, zda se skutečně jedná o významný kus umění. Když se pravost potvrdila, dala galerie Vincenzu „Leonardovi“ Peruggiovi vědět, že obchod platí. Mají se sejít v ulici Via dei Panzani a vlasteneckého zloděje vyplatit. Místo nich ale na místo přichází policie. 

Byla to služba Itálii, bránil se Vincenzo

Italský vlastenec a někdejší louverský zaměstnanec ve vteřině chápe, že spadla klec. Vyšetřovatelům se nijak nebrání a soudní proces začíná. Pachatel se u soudu hájí, že jednal ve službě vlasti a jediné, o co mu šlo, bylo vrátit italský klenot tam, kam podle něj právoplatně patří.

Proč ale za službu hodnou Robina Hooda požadoval svůj balík peněz, vysvětlit nedokázal. A tak soudce Vincenzovi vyměřil trest odnětí svobody na jeden rok a patnáct dní. Ve vězení ale nakonec zůstal jen sedm měsíců. Mezitím se Mona Lisa vrátila mezi další legendy do Paříže a stala se ještě větší legendou, než bývala doposud. 

Vincenzo Peruggio po propuštění z cely bojoval v první světové válce. Pak žil v ústraní až do roku 1925, kdy na své 44. narozeniny zemřel v Paříži. Ani o jeho smrti by se nikdo nedozvěděl, kdyby v roce 1947 nezemřel jeho jmenovec.

Od té doby se zabezpečení Louveru posunulo mílovými kroky kupředu a ukrást slavný da Vinciho obraz dnes již tak snadné není. Takže pokud si pohráváš s myšlenkou infiltrovat se do muzea jako zaměstnanec a za půl milionu obraz vrátit zpět do Itálie, tak jako to v roce 1911 udělal Vincenzo Peruggia, nejspíš to nevyjde. Mona Lisa je tedy, doufejme, už navždy v bezpečí.