Vyšetřovatelé byli v koncích a podezírali Picassa. Od krádeže Mony Lisy uplynulo 110 let, přečti si příběh loupeže století

Žádný alarm, žádné kamery, hlídač ani davy turistů. Prostor je prázdný, a pro mladého sklenáře tak vzniká perfektní situace, aby nákres své krádeže proměnil v realitu. Přesně před 110 lety ukradl Ital Vincenzo Peruggia přímo ze zdi muzea Louvre slavný obraz od Leonarda da Vinciho Mona Lisa. 

Jen si vzpomeň, kolikrát se ti podařilo utopit se v jejím tajemném úsměvu. Přes 500 let se snažíme zjistit, co uhrančivý pohled ženy na jednom z nejslavnějších obrazů skrývá. A je to vlastně vůbec žena? Na obrazu, který se ani přes svou úspornou velikost mezi obrovskými plátny neztratí, zkrátka něco je. I Vincenza na díle něco přitahovalo.

O co šlo, si necháme až na později. A teď se pojďme vrátit do 21. srpna 1911. 

Hřebík v kupce obrazů

Na stěně legendárního muzea jednoho pondělního srpnového rána dlí jen prázdný hřebík v obležení ostatních veleděl mistrů z celého světa. Ta jako by v atmosféře, v níž krev v žilách tuhne jako zaschlá barva na štětci, držela minutu ticha za ztrátu přítele. 

Ohlušující ticho ale brzy propuká v bouři paniky. To když do sálu vstupuje řada francouzských vyšetřovatelů. Příslušníci rozbíhají vyšetřování téměř okamžitě. Už teď je ale všem – veřejnosti i policii – jasné, že se stávají svědky největší umělecké krádeže století. Co ovšem nevědí, je, že o obrazu znovu uslyší až za další dva roky.