Zdá se to paradoxní, ale vystavovat se dobrovolně ve volném čase strachu pomáhá vyrovnávat se s ním i v reálném životě. Pravidelní diváci hororů tak mnohdy mají lepší predispozice k tomu zvládat stres, úzkosti, některým pomáhá i s depresí. A to jednoduše proto, že jsou ze svých nočních zážitků s děsuplným žánrem zvyklí na uměle vyvolaný strach a s tím skutečným se jim pak bojuje lépe.
Spojuje nás k sobě blíž a jako bonus si pak o tom, co jste viděli, můžeš pokecat s těmi, které máš nejradši. A kdoví, třeba někomu náš seznam poslouží i jako tip na podívanou na první rande. Jestli to pak klapne, doufáme, že v děkovné řeči na svatbě padne taky jméno našeho magazínu.
Začneme rovnou jedním z nejlepších filmů posledních let, a to nejenom v tomto žánru. Ari Aster v tomto příběhu o traumatech, dysfunkčním vztahu a strachu z neznámého předvádí vrcholovou filmařinu s výrazným důrazem na detaily. Nesčetně článků a videí na YouTube našlo ve snímku tolik skrytých významů, že se na něj dá dívat pořád dokola a pořád v něm nacházet něco nového.
Ve zkratce děj pojednává o dívce, která tragicky přijde o svou sestru i oba rodiče. Uvrhne jí to těžkých depresí, a tak ji její partner vezme i s partou jeho kamarádů na švédskou oslavu slunovratu. Nic ale není, jak se zdá, a tak se s postupnou konzumací psychedelických drog zaplétáme s hlavní hrdinkou do kolotoče primitivního násilí a podivných domorodých zvyků. A přátelé z party za záhadných okolností mizí.
Režisér Jordan Peele, který byl dříve známý hlavně jako součást hitového komediálního dua Key & Peele, natočil evokativní noční můru, která zvládá nemožné – v jednu chvíli děsí jako máloco za poslední roky, aby o pár chvil později diváky na krátký moment rozesmála. A jedno neruší to druhé. My je pořád primárně brutální horor, ale uvědomuje si absurditu, která s tímto žánrem neodmyslitelně přichází a umí s ní uvědoměle pracovat.
Premisa příběhu je sama o sobě zajímavá. Co když je pod naším světem ještě jeden podzemní, kde žije naše druhé já? Náš dvojník, který ale žije několikanásobně horší život než my. V příšerných podmínkách – v neustálé tmě a chladu, bez lásky a v konstantním pocitu nebezpečí. Stravovat se navíc může jen živými králíky. A co se stane, pokud tento náš traumatizovaný dvojník najde cestu ven a dostane se do našeho světa? Logicky si bude chtít vzít náš život. Ten, který si vysnil a který mu byl celou dobu odpírán, protože jsme ho žili my.
Některé scény se ti nepodaří dostat z hlavy jen tak. Zároveň jsou filmy založené na skutečném páru, který se živil řešením záhad s nadpřirozenem. Je rozhodně zajímavé si o nich pak po zhlédnutí přečíst. Jsou to fascinující osudy. Pokud chceš od strachu, aby vycházel z něčeho, co se dost možná opravdu stalo, tady jsi na správném místě. Třetí díl je teď navíc v kinech, tak po domácí pohodě můžeš vyrazit i do města, abys zjistil, jak celá trilogie končí.
Rituál
Neprávem opomíjený mistrovký kousek, který po celou dobu nechává diváka v nejistotě, jestli je nebezpečí, které hlavním hrdinům hrozí, nadpřirozené, nebo po nich jdou další lidé. Už od prvního Vetřelce platí staré dobré pravidlo, že největší strach jde z toho, co nejde úplně vidět. Film navíc disponuje velmi sugestivní atmosférou a když by nebyl tak strašidelný, dalo by se alespoň ze začátku mluvit taky o krásné severské přírodě, která je moc hezky kamerově zachycena. Jak to tak u hororů bývá, co je krásného za dne ale v noci dostává hrůzné rozměry, a tak tato úchvatná příroda s ubíhající stopáží sama o sobě děsí víc než kdejaký duch.
Příběh je jednoduchý. Čtveřice kamarádů se vydává na výlet do přírody. Všichni jsou to čtyřicátníci, což je příjemná změna oproti klasickým hororů s partou puberťáků. Muži truchlí za smrt kamaráda a jedou se spolu po letech sblížit, jako tomu bylo dřív, když byli mladší. Jenomže po cestě se jeden z nich zraní a špatně se mu chodí. Rozhodnou se tak jít jinou cestou, než plánovali a vezmou to zkratkou přes les.
Jsou ale zpomalení zraněným kamarádem a les je větší, než si mysleli, a tak musí přespat v opuštěné chatce, na kterou narazí. V té naleznou pozůstatky nejspíš po čarodějnickém rituálu. Divné události na sebe nenechají dlouho čekat. Tradiční zápletka tu slouží jen jako úvod pro opravdu hrůznou jízdu, která má nečekaný psychologický přesah. Málokterý horor za poslední roky byl takto tísnivý. Neusíná se po něm dobře, ale zase zaručeně neusnete při jeho sledování, což se o spoustě filmech tohoto žánru říct nedá.
Ulice strachu 1994 & Ulice strachu 1978
Podobně jako V zajetí démonů je i trilogie Ulice strachu divácky atraktivní pro její retro estetiku, která nabízí výlet v čase do let 70. a 90. Třetí díl nás vrací do 17. století, ale za redakci ho doporučujeme nejméně. Nejvíce povedené jsou první dva díly, které dokonale napodobují atmosféru těch nejlepších slasherů minulého století, jako byl např. Pátek třináctého, jehož reboot se úplně nepovedl, a tak je Ulice strachu jeho adekvátní náhradou.
Má všechno, co si od správného slasheru přát. Tedy partu nic netušících naivních teenagerů, děsivého záporáka, pomrkávací odkazy na další horory, stylový soundtrack, skvělou atmosféru a pořádnou porci krve a brutality. Zároveň je Ulice strachu jako letošní dílo také dost uvědomělý snímek, který zná žánrová klišé a umí si z nich dělat legraci. Oba díly umí řádně diváka vyděsit, ale zároveň je doprovází také solidní humor.
The Haunting: Dům na konci
Na tomto seznamu máme jako osvěžující výjimku také jeden seriál, který by tu ale neměl chybět. Ten je přímo natočený v produkci Netflixu a je jedním z vůbec nejlepších hororů posledních let. Jeho hlavní devízou je opravdu dospělý a inteligentní scénář, který nepracuje jen s lekačkami, ale na ploše desíti dílů dokáže vykreslit psychologii jednotlivých postav a ukáže dokonale jejich problematické životy se složitými traumaty.
Dům na kopci umí děsit nadpřirozeně, ale skutečnou hrůzu nahání v našem reálném světě, kde bolí ze všeho nejvíc konflikty mezi partnery, nevyřešené vztahy s dětmi, které se nebaví s rodiči, drogová a alkoholová závislost, ale také strach z intimity. Stejnou měrou duchařský horor jako psychologické drama. Zaslouženě oceňované dílo, které by sis neměl nechat ujít. Budeš se bát a možná i brečet.
Osvícení
To by bylo, aby na našem seznamu nebyla aspoň jedna úplná klasika. Vynikající kultovní film filmového titána Stanleyho Kubricka už nejspíš většina z nás viděla, ale nikdy není na škodu si takhle kvalitní podívanou zopakovat. A pro ty, kteří se k ní nějakou záhadou nikdy nedostali, je to jasný tip pustit si Osvícení co nejdřív. Ideálně přestat číst a hned teď to napravit.
Jack Nicholson se tu jako spisovatel vydává se svou ženou a malým synem hlídat letní hotel, který je mimo sezónu opuštěný. Chystá se tu psát knihu, ale on i jeho rodina postupně zjišťují, že na místě není vše tak úplně v pořádku. Brutální, psychologicky drásavá jízda, která tě donutí váhat, co je skutečné a co je nadpřirozené. A jestli náhodou Jackovi jenom nepřeskočilo. Jedna z mála dobrých adaptací Stephena Kinga je hororová ale i kinematografická perla, která se zapsala do dějin filmu zlatým písmem. S trochou té krve, samozřejmě.
Jeho dům
Teď přidáme tip na horor, který je v tomto jinak spíše zábavném žánru atypicky politicky angažovaný a má přesah do problémů naší společnosti. Mladý pár muže a ženy, kteří pochází z Jižního Súdánu, přijíždí do Anglie, aby tu začali nový a hlavně šťastnější život. Milují se, a tak věří, že všechny překážky společně překonají. Oba ale mají trauma a pronásledují je děsivé vzpomínky na strašné věci, před kterými uprchli ze svojí válkou zmítané země. Podaří se jim uniknout?
Jeho dům je zajímavá kombinace sociálního dramatu o traumatech uprchlíků s klasickou žánrovou zápletkou o prokletém domě, kde straší. Jsou tu lekačky a hororové triky, ale slouží jako chytrá metafora na pocity viny, odcizení a stýskání si po domově, jakkoli byl hrozný. Byl jejich. Silný zážitek a jeden z nejlepších debutů posledních let.
TO
TO asi není třeba příliš představovat. Jeden z nejslavnějších hororů ohromil lidi jak ve své kultovní knižní podobě Stephena Kinga, tak i v nejnovějších adaptacích, které literární předloze dělají čest. Kdoví, jestli TO začalo trend, kdy se lidi děsí klaunů, ale rozhodně se mu povedlo jej výrazně zpopularizovat. Titulní klaun z filmů je dnes už ikonickou figurou a jedním z nejčastějších kostýmů na Halloween.
Podobně jako více filmů na seznamu oslňuje skvělou retro atmosférou osmdesátých let připomínající mega hit Stranger Things. Je to příběh o klukovském přátelství, který má strašidelných scén jen pár, ale o to intenzivnější jsou. Moc pěkná kamera, skvělé výkony titulních dětských hrdinů a opravdu děsivý hrdina Pennywise ze snímku dělají nutnou podívanou pro všechny fanoušky žánru.
Creep
Jeden z nejlepších found footage hororů posledních let, ne-li milénia. Mladý kameraman se ocitne ve finanční nouzi, a tak odpoví na inzerát muže, který umírá a chce, aby někdo natočil jeho poslední dny života. Potkává tak Josefa, který žije na odlehlé chatě. Nejdřív je všechno v pořádku a Josef se na kameru svěřuje se svými nejniternějšími pocity. Když ale kameraman chce v noci odjet domů, začíná se situace zvrhávat.
Pro fanoušky žánru je od začátku, který se tváří spíše jako komedií, jasné, že tohle nemůže dopadnout jinak než masakrem a nebudou se mýlit. Výborná, děsivá a zároveň podvratná filmová odysea, která pracuje s elementy braku, ale pokud přistoupíš na její hru, dostane tě. Tím, že je točené na ruční kameru, navíc dostává puncu reality, která celou tu hrůzu dělá o to strašidelnější. Tohle by se mohlo stát i tobě. Pozor na inzeráty!
Velvet Buzzsaw
Satira na současné výtvarné umění a zároveň zábavný horor, který si ze sebe umí dělat legraci. Hvězdně obsazený film (mj. skvělý Jake Gyllenhaal a jako vždy strhujicí John Malkovich) využívá absurdity současného výtvarného světa, kde se za stovky tisíc dolarů prodávají díla, která běžně jako umění nepovažujeme, např. rozestlaná postel nebo rozbitá váza. Josephine najde díla mrtvého muže.
V jeho závěti stojí, že se mají zničit, ale ona se mu rozhodne uspořádat výstavu a začne na jeho umění vydělávat velké peníze. Jenže tato díla jsou ve skutečnosti smrtelně nebezpečná a skrývá se v nich zlo. Za vyloženě strašidelný bychom film neoznačili, ale vynahrazuje to chytrým humorem a výbornými scenáristickými nápady. Rozhodně doporučujeme jako netradiční žánrovku.
Čelisti
Naprostá klasika žánru, která tu nesmí chybět, a proto tu taky nechybí. Čelisti jsou pro miliony lidí důvodem, proč se bojí plavat v moři. Člověk se jen neustále ohlíží na otevřenou vodu kolem sebe a ani o tom neví a už mu hraje ikonický soundtrack v hlavě. Snímek inspiroval desítky, ne-li stovky dalších hororů o žralocích, které jsou většinou nepovedené, ale najdou se i výjimky (to by bylo zase na jiný článek).
V celé společnosti ale zároveň způsobil obrovskou fascinaci těmito predátory a každý rok díky tomu vznikají desítky knižních publikací i dokumentů, které o žralocích pojednávají. Čelisti jsou navíc vůbec prvním filmovým blockbusterem. Ideální podívaná na léto. Ale vlastně i zimu. A podzim i jaro. Ani po čtyřiceti šesti letech film nezestárl a pořád dokáže děsit.
Díra
Trochu zapadlý španělský horor, který ale ocenili téměř všichni, kteří měli to štěstí na něj narazit. Nečekaně hluboká sonda do společenských a sociálních problémů, kdy ve vysokém vězené jíst mohou jen ti nahoře, zatímco těm dole často nic nezbyde. Jak to dopadne? Bude revoluce? Při sledování ti občas bude nevolno, ale zážitek je to tak jako tak velký.
Chytře vymyšlený a jednoduchý koncept tu po celou hodinu a půl napíná a nabízí i nečekaný konec. Skvělé herecké výkony a úžasná práce se zvukem. Rozhodně se vyplatí podívat se s hrdiny do této Díry. Je to zážitek jako málokterý jiný. Navíc můžeš ocenit příjemnou změnu jazyka, kdy si poslechneš výjimečně v hororu libozvučnou španělštinu.
