Pomalu končí léto, ale pořád je venku krásně a je třeba si užít poslední slunné dny. Není na škodu si ale pro životní balanc dopřát trochu té temnoty. Doporučujeme ti tu nejlepší horory na Netflixu, u kterých se budeš bát, ale můžeš si z nich odnést víc.
Zdá se to paradoxní, ale vystavovat se dobrovolně ve volném čase strachu pomáhá vyrovnávat se s ním i v reálném životě. Pravidelní diváci a divačky hororů tak mnohdy mají lepší predispozice k tomu zvládat stres, úzkosti, některým pomáhá i s depresí. A to jednoduše proto, že jsou ze svých nočních zážitků s děsuplným žánrem zvyklí na uměle vyvolaný strach a s tím skutečným se jim pak bojuje lépe.
Krom toho je ale sledování hororů hlavně zábava, kterou si můžeš užít sám*sama, nebo s kamarády a kamarádkami či partnerem*partnerkou. Je ostatně staré známé pravidlo, že nejlépe se bojí ve dvou. Nebo v pěti – záleží už na osobních preferencí. Strach je prostě mnohem příjemnější, když ho můžeme sdílet s blízkými.
My ti teď každopádně vybrali 10 nejlepších hororů, které najdeš na Netflixu, abys mohl*a pečovat o své mentální zdraví hezky z pohodlí domova.
10. Apostle (2018)
Na rozjezd začneme něčím ultra těžkým, protože současný žánr hororu vybízí diváky a divačky mnohem více k přemýšlení nad tím, co se přede nimi odehrává, a tak je nejvyšší čas docenit maličko zapadnutou pecku režiséra akčních Raidů Garetha Evanse. Ten totiž po řádění v indonézských barácích přesedlal na misi jednoho muže (Dan Stevens), který se na začátku 20. století vypraví na izolovaný ostrov, aby infiltroval nebezpečný náboženský kult.
A kdo by čekal, že to opět bude akční řežba, ten bude tentokrát zcela vedle! Apostle je pomalá přemýšlivá sonda do toho, co lidi vede opustit společnost a zasvětit svůj život bez rozmýšlení někomu jinému. Což ale neznamená, že neobsahuje hromadu nechutných, bolestivých nebo napínavých scén. Navíc má skvělého záporáka v podání démonického Micheala Sheena i půvabnou Lucy Boynton ve vedlejší roli. Připrav se na trochu jiný horor, a čeká tě skvělý zážitek.
9. Us (2019)
Jordan Peele natočil evokativní noční můru, která zvládá nemožné – v jednu chvíli děsí jako máloco, aby o pár chvil později diváky na krátký moment rozesmála. A jedno neruší to druhé. My je pořád primárně brutální horor, ale uvědomuje si absurditu, která s tímto žánrem neodmyslitelně přichází a umí s ní uvědoměle pracovat.
Premisa příběhu je sama o sobě zajímavá. Co když je pod naším světem ještě jeden podzemní, kde žije naše druhé já? Náš dvojník*dvojnice, který*která ale žije několikanásobně horší život než my. V příšerných podmínkách – v neustálé tmě a chladu, bez lásky a v konstantním pocitu nebezpečí. Stravovat se navíc může jen živými králíky. A co se stane, pokud tento náš traumatizovaný dvojník či dvojnice najde cestu ven a dostane se do našeho světa? Logicky si bude chtít vzít náš život. Ten, který si vysnil*a a který mu byl celou dobu odpírán, protože jsme ho žili my.
8. The Ritual (2017)
Už od prvního Vetřelce platí staré dobré pravidlo, že největší strach jde z toho, co nejde úplně vidět. Jak to navíc u hororů bývá, co je krásného za dne ale v noci dostává hrůzné rozměry, a tak úchvatná příroda v tomto vzrušujícím a napínavém filmu s ubíhající stopáží sama o sobě děsí víc než kdejaký duch.
Příběh je jednoduchý. Čtveřice kamarádů se vydává na výlet do přírody. Všichni jsou to čtyřicátníci, což je příjemná změna oproti klasickým hororů s partou puberťáků. Muži truchlí za smrt kamaráda a jedou se spolu po letech sblížit, jako tomu bylo dřív, když byli mladší. Jenomže po cestě se jeden z nich zraní a špatně se mu chodí. Rozhodnou se tak jít jinou cestou, než plánovali a vezmou to zkratkou přes les, což...no, to už si zjisti sám*sama.
