Které veřejné záchody v Brně jsou ty nejlepší? Otestovali jsme je

Každému se někdy chce. Nezáleží na tom, kde se nacházíme nebo co děláme, ale když si tělo zamane, že se potřebuje zbavit přebytečných látek, proces prostě odstartuje. Každý z nás má potom několik možností, co s tím, podle toho, kde se nachází. Doma je to bez problémů, v práci obvykle také, pokud se ale zrovna nacházíš v obchodě, na cestách nebo dokonce v cizím prostředí, může podobná událost, zvlášť s vyšší urgencí, zkazit den.

Představ si, že se zrovna nacházíš v cizím městě, například kvůli pracovní schůzce, o kterém nevíš vůbec nic. Vzhledem k tomu, že nemáš čas ani na pořádné jídlo, ve spěchu sis koupil fast food, jenž, jak se občas stane, ti úplně nesedl. Kolem je spousta restaurací, avšak na to, aby sis tam koupil byť jen sklenici vody, chybí cenné minuty. Potřebuješ tedy najít veřejnou toaletu, na níž se nebudeš bát sednout.

Doporučeno

Žil jsem měsíc na minimální mzdě v Brně. Jde to, má to ale spoustu háčků 19. prosince 2019 17:16

Jednoduchý úkol? Na otázku jsme odpověď neznali, a proto jsme se ji rozhodli rozlousknout. Jako testovací subjekt nám posloužilo nejužší centrum Brna ohraničené malým městským silničním okruhem, které je plné pamětihodností, kaváren, institucí a míst, kam by člověk mohl vážit cestu pěšky.

Otázky zní: Existuje toaleta, za kterou se vyplatí si „zariskovat“ a prodloužit si k ní tak cestu o pár desítek metrů? Která z nich je naopak nejhorší? Jaké jsou možnosti placení? A jsou vybaveny vším, co by měly v dnešní době obsahovat? Dozvíš se níže.

V testu se objevily tyto veřejné toalety:

Toalety u Janáčkova divadla

Toalety u Malinovského náměstí

Toalety na autobusovém nádraží Benešova

Toalety Hlavní nádraží

Toalety v podchodu

Toalety v Letmu

Toalety u Nových sadů

Toalety u Kapucínských teras

Toalety na Zelném trhu

Toalety ve Špalíčku

Toalety v Omeze

Toalety u Domini parku

Toalety u Janáčkova divadla

První zastávkou v našem testu byly toalety na Rooseveltově ulici, které provozuje městská část. Vzhledem k tomu, že jsou v podzemí a že jsou na vnějším okraji vnitřního centra, je kolemjdoucí, kteří nejsou místní, mohou často přehlédnout i minout. Pro domácí je však tento záchod velmi zajímavým styčným bodem – leží totiž u Moravského náměstí na dopravním uzlu, u nějž se často pořádají trhy a hudební akce.

Samotné schody dolů však nepůsobí na lidskou psychiku blahodárně – oprýskaná zeď a mokré skvrny budí v člověku dojem, jako by scházel do sklepa, kde by trávil čas pouze nerad. Avšak jakmile se dostane na toalety, povzbudí jej minimálně skutečnost, že u vchodu s největší pravděpodobnosti sedí osoba, která kvůli možným návštěvám různých osob hlídá pořádek a tudíž je v bezpečí, a také pohled dostatečný počet toalet, kvůli kterým sem zavítal. Ty jsou rozděleny na dvě části; v jedné je „zhruba“, dle funkčnosti, 10 pisoárů, ve druhé jsou tři kabinky. 

Prostor, jehož zvláštností je velká spousta elektrických zásuvek, je obložen rudými kachličkami, které také nepůsobí ve spojení s charakteristickým pachem používaných záchodků moc hezky. Jak již ale bylo řečeno, lidé sem chodí často a ve vlnách, v nichž se klidně záchody zaplní. Není divu, jsou zadarmo a na střed města poměrně dostupné až do šesti hodin odpoledne. 

Co se týká vybavení, je na české záchody podprůměrné. Pisoáry se zdály nové i záchod v kabince nebyl nejhorší (i když by se už člověk rozmýšlel, jestli na něj půjde), nicméně záchodová štětka v kyblíku na barvu byla vcelku výstředním detailem. Nechybělo tu zrcadlo, umyvadlo fungovalo v pořádku, nicméně jejich počet, vzhledem k počtu záchodů, by potřeboval zvýšit. Usušit ruce byl problém, jelikož chyběly jakékoliv papírové utěrky a postrádali jsme také vysoušeč rukou. 

Přestože může být poloha velkým plusem, dost pravděpodobně, dle výlepu na přehrazení pisoárů a dveřích kabinek, zde někteří uživatelé tráví více času, než je zdrávo. Konečné hodnocení je tedy velmi rozporuplné – ač se jedná o dobře postavené záchody s dostatkem místa, jednotlivé detaily z něj dělají ne zrovna příjemný prostor k tomu si odskočit. V případě nutnosti, na minutu či dvě, ale stačí.

Hodnocení: 3,5/10

Toalety u Malinovského náměstí

Hned na to jsme navázali dalšími městskými záchodky kousek níže, vedle Domu umění na Malinovského náměstí. U těchto toalet jsme byli trochu skeptičtí vzhledem k jejich poloze. Nechvalně proslulá ulice Cejl od nich leží jen pár desítek metrů, a tak jsme očekávali mnohé. Ne však úplně čisté a upravené záchody, na které se někdy, pokud bude nouze, opravdu rádi podíváme.

Jak vidno, městská část musela do toalet, které jsou navíc naproti brněnskému magistrátu, investovat a jistě to není tak dávno. Jinak si to vysvětlit neumíme. Přestože nás znovu uvítaly schody do podzemí, prostor byl opravdu nový – moderní, světlý, skoro se dá říct až útulný. Všude bylo čisto, záchody byly nové a o to, aby to tak zůstalo, se nejspíše starala paní v budce před vchodem. 

Najdeme zde dvě trochu menší kabinky a tři pisoáry. Vše bylo plně vybaveno, nechyběl ani toaletní papír na doplnění, štětka na záchod, na místě bylo i umyvadlo s teplou vodou, dezinfekcí, mýdlem, košem a vysoušečem. Na zemi ani nikde jinde nebyla známka po nálepce nebo graffiti.

Mříže jsou všude

Když si tedy člověk odmyslí, že na všech možných místech jsou mříže a i vysoušeč uvnitř musel dostat kovový kryt a zámek, jedná se o místo, kam si zase třeba někdy odskočíme. Sice ne o víkendu, kdy je zavřeno, ale to se dá pochopit vzhledem k tomu, že se nejedná o prostor, kam by se v houfech hnali turisté.

Hodnocení: 9,5/10

Toalety na autobusovém nádraží Benešova

V rámci velmi exponovaného nádraží pro dálkové autobusy na Benešově ulici v Brně dlouho žádné toalety nebyly. Není to tak dávno, co v restauracích a hospodách přes ulici vylepovali majitelé na dveře papíry, že jejich podniky nejsou veřejné záchody. Postupem času však zjistili, že by se na tom možná dalo něco vydělat, a tak papíry vyměnili za cenovky za použití záchodů, které výrazně překračovaly obvyklou taxu. 

Dnes ale nádraží záchody disponuje a to poměrně moderními. Najdeme zde toalety pro muže a ženy, ale je tu i toaleta bezbariérová, která také slouží jako prostor, kam mohou lidé chodit, pokud jsou záchody uzavřeny. Nad zařízením visí tabule společnosti Sanifair, kterou můžeš znát například z Vídně nebo z Prahy, což značí že se zařizováním veřejných toalet má nějakou zkušenost.

Při naší návštěvě fungoval pouze jeden turniket, odbavení však bylo poměrně rychlé

A to je samozřejmě vidět, nicméně dovnitř se člověk musel během našeho testu zrovna dostávat společným vchodem přes turniket, jelikož ten druhý nefungoval. Použití toalet stojí více než jinde, 15 korun, výhodou je ale placení kartou – úkaz, který i v dnešní době stále není moc k vidění. Jinak si uživatel klasicky vystačí s mincemi. Po zaplacení mu vyjede lístek a jako muž se vydá do pravého křídla, které je s tím levým, ženským, spojen „umyvadlovou“ chodbou. 

Prostor je prakticky průchozí

Tím, jak jsou záchody poměrně nové, se jeví poměrně nově i interiér, ačkoliv je vidno, že již viděl lepší časy. Intenzivní používání si vybírá svou daň; společně s poházenými kupóny za peníze, které vyjedou z turniketu po zaplacení, se dá říct, že by mohlo být na místě čistěji. Prostory jsou přepaženy červenými překližkami, které však nevytváří pocit soukromí. Tím spíš pokud záchody hlídá paní, která do telefonu a různě do prostoru hlasitě křičí. 

Prostor obsahuje dvě kabinky a dva pisoáry, které jsou nerezové, ale trošku zapáchaly. U umyvadel nejsou žádné ekologické vysoušeče rukou, jsou u nich ale umístěny dávkovače papírových utěrek. Zrcadlo i mýdlo zde nechyběly. V kabinkách bylo veškeré vybavení a dotykové splachovadlo, úplně si ale nedokážeme představit, že se do ní zavřeme kvůli potřebě, když nás uslyší uživatelky toalet na druhé straně. Máme rádi společnost, ale tak moc se poznat nechceme. 

Hodnocení: 6,5/10

Toalety Hlavní nádraží

Vydáš-li se do hlavní budovy vlakového nádraží v centru Brna a sejdeš-li dolů k nástupištím, všimneš si, že tam toho moc není – na kraji je pouze trafika a tabule, která uvádí odjezdy vlaků. Mezi trafikou a schodištěm je však jedno napůl potemnělé místo, jemuž dírou ze stopu trčí zateplení, různé kabely, trubky a objímá jej všeobecný hluk, jenž se cestou dál mění ve zvláštní ozvěnu. Tento ambient jak z hororu má chodba k veřejným záchodům na hlavním nádraží v Brně.

Strop není nic moc

Naše návštěva byla celkově zážitek. Papíry visící ze stropu sice varují před probíhajícími stavebními pracemi, které se samozřejmě pochopit dají, nicméně dojem nijak nevylepší. Po počátečním váhání se ale návštěvník, zvlášť ve svízelné situaci, nakonec dostane k automatu, který sice přijímá bankovky i mince, ale přestože má i terminál na placení kartou, ten použít nelze. Navíc nevrací.

Před samotným zaplacením se člověk musí vypořádat se spoustou instrukcí

Po zaplacení 15 korun se člověk dostane do prostoru obloženém bílými kachličkami, na nichž se místy vyskytne stržená nebo nalepená fotbalová nálepka. Záchody jsou rozděleny do tří místností, v první je dvanáct pisoárů ve dvou řadách naproti sobě, při jejichž používání se člověk s námahou snaží vytěsnit veškeré scény z hororových filmů. „Vůně“ situaci nepřidá. Místnost sice světlá je, její omšelost a představivost filmových studií však zapříčiní, že ti nebude moc dobře po těle. 

Horor z tohoto prostředí jsem už kdysi viděl...

Do druhé místnosti, ač jsme chtěli, jsme se nedostali. Tam, kde jsou kabinky, jsou totiž i sprchy, a pokud si člověk připlatí, může ji využít a zároveň si koupit další hygienické potřeby jako sprchový gel nebo věci na holení. Naneštěstí zde během naší návštěvy propukla slovní tahanice mezi mužem, jenž měl zřejmě toalety na starosti, a starým pánem, jenž mu údajně nezaplatil za použití sprch. Dovnitř se tedy v ten moment dostat nešlo. 

Proto jsme se rozhodli rychle umýt ruce ve studené vodě u dvou umyvadel, kde bylo jedno mýdlo, a opustili toto nepříjemné místo. Co ale bylo smutnější, bylo následující zjištění, že rohy na hlavním nádraží čpí močovinou mnohem více, než samotné záchody. Proto se domníváme, že je nejlepší nádražím prostě proběhnout na vlak nebo do města a vůbec se zde nezdržovat.

Hodnocení: 1,5/10

Toalety v podchodu

Kousek od toalet na hlavním nádraží je naštěstí toaleta další, nemusíš proto smutnit, když si potřebuješ po příjezdu vlakem někam odskočit. Stačí se vydat podzemním spletencem pod nástupišti směrem k obchodnímu centru Letmo a kousek od eskalátorů, vedle pekárny, najdeš toalety, v nichž se dveře netrhnou. 

Při placení se znovu setkáš s turniketem, který je jak na peníze, tak na platební karty, a zároveň na dvě paní, které se starají, aby pohyb osob zůstal konstantní. Za 10 korun se člověk dostane k hezky vypadajícím toaletám, kde najdeš 4 pisoáry a 4 kabinky – pro muže! O vstup do ní je ale třeba požádat obsluhu.

Co se týká pohody při vykonávání svých potřeb, je to trošku hektické vzhledem k tomu, že na se na záchod někdo přiřítí a pak hned zase vyletí. Ty, kterým to trvá, tak varujeme předem.

Vybavení je jinak v pořádku. Nenajdeme zde žádnou přebujelou výzdobu, která by dotvářela prostor – je to sterilní prostředí, avšak čisté a poměrně moderní prostředí se vším, co zde patří. Jako plus také bereme absenci ubrousků a instalaci vysoušeče.

Zato jako velký problém vnímáme otevírací dobu. Na takto exponovaném místě zde není otevřeno ani v neděli či přes svátky, navíc otevírací doba do půl osmé večerní je prostě moc krátká.

Hodnocení: 7/10

Toalety v Letmu

Když se člověk následně vydá po eskalátorech nahoru, dostane se mu zajímavé zkušenosti. Může totiž navštívit toalety uvnitř obchodního centra Letmo. Po výjezdu do patra narazíš na prosklené dveře, kterými vstoupíš dovnitř. Do té doby se nezdá nic podezřelého – po zatáčce se dostaneš ke dveřím ženských i mužských toalet a také toalet pro vozíčkáře. Obrovským bonusem, který jsme nikde jinde neviděli, byla navíc měnička bankovek, kterou jsme vyzkoušeli a funguje.

Dovnitř se člověk dostane po proceduře, kterou absolvuje s automatem na lístek. Po vhození desetikoruny (automat bere i koruny, pětikoruny, dvoukoruny i eurocenty) mu vyjede doklad, díky kterému začnou bzučet záchodové dveře. Návštěvník se po jejich otevření dostane do temného a malého prostoru, jemuž vůbec nepomáhá černý kachlový interiér, jenž na nás působil jako záchodky v nočním baru.

Ani jsme netušili, jak moc je náš popis trefný, než jsme do kabinky, jež je naproti dvěma pisoárům, vlezli. Nutno podotknout, že to uvnitř vypadá, jako by tam probíhala party denně. Ani kousek bílé válcovité stěny nebyl ušetřen graffiti nebo různých záchodových vzkazů.

Dveře byly hustě polepeny nálepkami, podlaha podezřele lepila a jako bonus jsme v rohu za dveřmi našli vybalené (doufejme) trenýrky, které tam někdo nechal. Tudíž zmiňovat, že bylo povolené prkýnko, že záchod nebyl úplně čistý a ani prostor nepůsobil nijak vábně, asi nemá cenu. Štětka i toaletní papír tam ale byly.

Proto jsme prostor opustili, umyli se studenou vodou s mýdlem (dezinfekce chyběla), nechali si ruce vyfoukat „fukarem“ lehce staršího data, a odešli. Byli jsme na horších místech? Pravděpodobně. Avšak tento zážitek se nedá hodnotit jinak než velmi nízko.

Hodnocení: 2/10

Toalety u Nových sadů

Prostor u hlavního nádraží jsme ale nemohli úplně opustit, dokud jsme nenavštívili poslední veřejné záchody v okolí. Ty se nachází kousek za budovou Čedoku vedle tramvajové zastávky Nové sady. Jedná se o velice průměrný prostor, co se vybavení týče, avšak nenahání hrůzu a člověk ani nemá pocit, že je všude kolem jenom špína. 

Po zaplacení u paní, jež se nejevila zrovna přívětivě, zde nalezneš tři kabinky, které nesou známky opotřebení (hýbající se prkýnka, ne zrovna čistý záchod), avšak prostor je zděný, takže se nemusí bát, že by jej přes překližku mohl někdo slyšet či vidět. Prostor pisoárů je oddělen; jako plus bychom uvedli jeden, který byl nainstalován dostatečně nízko pro děti. Naproti nim byla bezdotykové kohoutky a čistá umyvadla s teplou vodou, mýdlem, zrcadlem, vysoušečem na ruce a na zemi byl dokonce i koš. 

Znovu se zde ale setkáváme s problémem poměrně krátké otvírací doby. Věříme, že majitelé vědí, co dělají, nicméně z logiky věci nám přijde, že záchody, které jsou bočnímu východu z vlakového nádraží blíže než ty uvnitř nádraží, by měly mít otevřeno minimálně denně. 

Hodnocení: 6/10

Toalety u Kapucínských teras

Je to tak, některé veřejné záchody mohou působit až malebně. Jedny takové stojí naproti Kapucínských teras v prostoru, kterému Brňáci říkají „Pod Petrovem“. Na dohled od katedrály sv. Petra a Pavla, která se nad nimi tyčí, si může člověk odskočit snad do části bývalé zídky či hradby porostlé břečťanem. Co tak moc malebně nepůsobí, jsou zejména lidé, kteří před záchodky občas sedávají – buď se jedná o osoby, které jsou evidentně na ulici, nebo hlučné studenty. 

Nad záchody se tyčí katedrála

Toalety, které zřizuje městská část, jsou jedny z těch, které jsou zdarma. Zvláštností je však polední přestávka, během níž jsou toalety zavřeny. Aby se dovnitř nedostal úplně každý, uvnitř sedí paní, která opticky rozděluje prostor na dvě části – znovu se setkáváme s barevnými překližkami a spojeným prostorem, který nám nevyhovoval. 

Vybavení a prostor se jeví starší, avšak ne úplně zničený. Prkýnko zde každopádně „netančí“, jako například v jiných moderně vypadajících záchodech. Z vybavení prostoru nechybělo nic, snad jen ekologičtější vysoušení rukou místo papíru by bylo vhodnější. Jestli zde byla dezinfekce, jsme si nevšimli.

Celkově se jedná o toalety, které přijdou vhod zejména lidem, kteří se rozhodnou strávit víkendové odpoledne na dece v Denisových sadech na trávě nebo na lavičkách a nemají u sebe hotovost. Tím spíše se jeví absurdněji přestávka přes poledne.

Hodnocení: 5/10

Toalety na Zelném trhu

Zatím jsme si prošli veřejné záchody, které lemují vnější kruh. Kam se ale dá zajít uprostřed města? Nabízí se hned několik možnosti v čele s rekonstruovanou Tržnicí Brno na Zelném trhu. V jejím sklepení se nachází toalety provozované městskou částí, které jsou již klasicky zadarmo. Znovu zde ale narážíme na problém s provozní dobou, přestože je trochu modifikovaná – zavřeno je zde pouze v neděli, jedná se však o dobu, kdy se ve středu města pohybuje poměrně dost turistů. Nicméně trhovci tu během sobotního rána úlevu naleznou.

Vstup není třeba složitě hledat, je vidět z náměstí

Když člověk chce těchto toalet využít, musí vstoupit do budovy, odkud jej navedou šipky na zdech. Jako první návštěvník spatří automat na vodu, kde je možné se občerstvit; také je u něj ale nápis „Nezdržujte se moc dlouho“, který jsme poslechli. Za ním je schodiště a výtah, který značí existenci záchodů pro postižené. V prostorách je také pult na přebalování, jenž není na každých toaletách k vidění. 

Jakmile sestoupíš dolů, vstaneš tváří v tvář široké plechové zdi, která odráží tvou siluetu přímo do prostorné budky, v níž sedí člověk odpovědný za chod toalet. Sklepení je poměrně prostorné, obklad je již trochu omšelý, ale nijak špatný. Pohodlně se sem vleze pět osob k pisoárům a dvě do kabinek. Jako velké plus jsme viděli absenci zápachu, který nás často na testovaných místech potkal; jedinou smůlu jsme měli v tom, že toaletu spolu s námi využíval zpocený pán notně holdující cigaretám. Co se nám nelíbilo, byly zvláštní mapy na podlahách.

Kromě obvyklého vybavení nechybělo na zdi ekologické sušení rukou a koš. Co bylo ale extra, byla výzdoba – na umyvadle někdo nechal, respektive možná schválně nainstaloval, modrobílou květinu, která však měla místo vázy dvoulitrovou pet lahev od piva. 

Hodnocení: 7/10

 Toalety ve Špalíčku

Kousek od Zelného trhu se nachází obchodní centrum, ve kterém je umístěno multikino, pošta, spousta restaurací a obchodů. Jmenuje se Velký Špalíček a vzhledem k jeho všestrannosti musí také nutné uspokojit i ty nejzákladnější potřeby všech zákazníků a kolemjdoucích. Proto byly do 1. patra umístěny veřejné toalety.

Dle našeho názoru by takto měly vypadat všechny záchody. Za pouhých pět korun, které teda ale musí mít člověk v hotovosti, dostaneš k dispozici pět kabinek nebo pět pisoárů, čistě uklizených, o které se starají dvě paní. Před plně vybavené záchody je jasně umístěna dezinfekce. Kabinky s uzavřenou štětkou na záchod a věšákem na dveřích jsou udržované a prostředí je na toalety velmi příjemné. Návštěvník musí každopádně počítat s tím, že jsou také hodně navštěvované.

Takový detail, jako jsou věšáky na dveřích, oceníš až v momentě, kdy nechceš odložit cokoliv na zem. Tady jsou rovnou dva

Pokud se dá něco doplnit, mohlo by to být šesté umyvadlo v místě linky, v níž je pouhá díra. Nicméně rozumíme tomu, že to umyvadlo by bylo, vzhledem k počtu záchodů, navíc. Takhle to má vypadat.

Hodnocení: 9/10

 Toalety v Omeze

Malou bojovku si člověk zahraje přímo v centru Brna. Záchody, které jsme zde testovaly, leží v obchodním centru Omega hned za orlojem na náměstí Svobody. Aby se člověk k toaletám dostal, musí po eskalátoru do patra, kam jej navede šipka na zdi. Návštěvník nejdříve musí eskalátory obejít, kde zaplatí obsluze toalet 10 korun. Ta jej následně pošle zpět na druhou stranu za eskalátor, kde se nachází dveře k mužským záchodům. Člověk poté zazvoní a obsluha jej pustí dovnitř. Proto tuto zacházku úplně nedoporučujeme urgentním případům.

Uvnitř to trochu připomíná záchody v centru Letmo smíchané s labyrintem. Návštěvník nejprve zří dvě nerezová umyvadla se zrcadlem, u nichž se nacházely dva vysoušeče na zmáčknutí. V druhé místnosti, která mátla stejnými dveřmi, byl ve zdi pouze jeden funkční pisoár – díra na minimálně dva další byla zalepena plachtou. Uvnitř kabinek to také nebyla žádná sláva – stěny dostaly pořádně zabrat od graffiti a prostor zapáchal.

Návštěvníci těchto záchodů nemají kapitál v lásce

Kuriózním byl způsob, jakým byl uzamčen kryt na toaletní papír. Ve zdířce byl pověšen starý visací zámek, aby papír někdo neukradl. S tímto nešvarem se tyto toalety nejspíše setkávaly často, jelikož podobná upozornění byla nalepena i na dveřích.

Abychom to shrnuli – nejsme fanoušky toalet v Omeze, přesto si myslíme, že jako záchody ve středu města by měly být otevřeny déle, a to i o víkendu.

Hodnocení: 4/10

Toalety u Domini parku

Posledním testovaným prostorem byly toalety, k nimž má často problém se dostat i Brňan. Veřejné záchody v parkovacím domě Domini park jsou jen pár desítek metrů od Dominikánského náměstí, na němž se pořádají veřejné akce jako vánoční trhy, bez návodné cedule ale návštěvníka asi těžko napadne, že může pít svařené víno a jíst mastné bramboráky bez obav.

Pomineme-li jejich polohu, jedná se o záchody, které se snaží fungovat nezávisle na člověku a působit moderně. Jako jeden z mála prostorů má navíc přebalovací pult pro děti odděleně od ženských záchodů.

Dovnitř se vstupuje přes turniket, který bere všechny mince a vydává daňové doklady, ale nebere karty a bankovky. Uvnitř se to snaží působit moderně, každopádně vybavení napovídá, že bylo vystaveno působení času a návštěvníků.

Šlo o klasické toalety s nerezovým příslušenstvím. Kachličky byly bílé, avšak méně omšelé než ty na Zelném trhu. Podlaha se zdála čistá, mírného zápachu se však záchody nevyvarovaly. Zajímavé bylo také to, že vše mělo zámek – koš, držák na toaletní papír, zásobník na (chybějící) utěrky a dokonce i dávkovač na mýdlo. Asi šlo o opatření, které vyrovnávalo přímou absenci člověka. Pokud ale návštěvník cítili, že je nutná něčí asistence, mohl na zodpovědného pracovníka zazvonit zevnitř.

Na fotce vypadá toaleta lépe než ve skutečnosti

Nikde jsme zde ale nenašli graffiti ani nálepky. Potenciální ničitele možná odrazil fakt, že je prostor zvenku hlídán kamerami. Nicméně stav, ve kterém záchody byly, nás trošku zaskočil. Čekali jsme je trochu méně omšelé a více šik, zhruba tak, jak vypadá budova, ve které se nachází. 

Hodnocení: 6/10 

 Výsledek:

Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, náš test vyhrály veřejné toalety u Domu umění na Malinovského náměstí, doporučit bychom mohli také toalety ve Velkém Špalíčku. Naopak nejhůře si vedly placené toalety na brněnském Hlavním nádraží, kterým „zdatně“ sekundovaly toalety v OC Letmo. Jaké máš zkušenosti s veřejnými toaletami ty? Nezapomeň nám dát vědět do komentářů.