Říkáte si někdy, když chodíte po městě, jak se asi žije lidem, které právě míjíte? A co třeba těm, kteří žijí na minimální mzdě? REFRESHER znova experimentoval, tentokrát však v Brně.
Pavel Liška a Barbora Poláková před komunálními volbami v roce 2018 natočili video pro iniciativu Žít Brno, ve kterém říkají, že hrozně moc potřebují, aby Brno zůstalo Brnem, aby jednou mohli to Brno žít. Já osobně už nějaký pátek to Brno žiju, stejně jako sta tisíce dalších. Mladých, starých, chudých.
Když mluvíme o chudých lidech, není to tak dávno, co jsem byl studentem. Poměrně chudým studentem bez rodičovských příspěvků odkázaným akorát na svou brigádu. Z toho důvodu, když jsem znovuobjevil náš článek o přežití na minimální mzdě v Praze, jsem ucítil příležitost si krásně nasimulovat období čerstvě po střední a zároveň se trochu teleportovat v čase a utužit si svůj charakter.
Pozdě jsem si uvědomil, že se od mých „studentských let" změnilo dost věcí. Mimo jiné také jedna zásadní věc - držím zdravotní dietu kvůli zažívacím problémům. V mém případě tak půjde o měsíční přežití na minimální mzdě bez instantních polévek, (bez)masých uzenin a dalších levných práškových substancí. Nevadí, svá slova neberu zpět, musím splnit to, co jsem řekl!
Fáze č. 1 – Rešerše
Začal jsem si zjišťovat, jak to v Brně funguje. S prací to je u nás prý v pohodě. No, ono je sice krásné, jak píše ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí z Českého statistického úřadu Dalibor Holý ve Statistika&My, že se míra nezaměstnanosti propadla na historický rekord dvou procent, avšak spousta ze zaměstnaných lidí nedostává za svou vykonanou práci zrovna balík. Spíše malinkatý balíček.
Kolik vlastně dneska činní minimální mzda? Pozitivní fakt je ten, že určitě více než dřív, každopádně ta negativní část je taková, že je to pořád opravdu nízké číslo. I přesto, že se členové koaličních stran ve vládě podle ČT24 usnesli, že minimální mzda asi 150 tisícům lidí, kteří na ní žijí, vzroste, to neznamená, že se budou mít o moc líp. Nejedná se totiž o nijak závratnou částku.
Vláda slibuje navýšení minimální mzdy od začátku roku 2020 na 14 600 korun. Mě se však stále týkala výše mzdy letošní. Od ledna 2019 pobírají lidé na minimální mzdě 13 350 korun hrubé mzdy, což podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí činí 79,80 korun na hodinu. Čistá mzda, se kterou tedy budu operovat, je 11 266 korun. A můžu říct, že mi postupem času bylo trochu líto, že jsem experiment nenechal až na leden.
Jak se to má v Brně s bydlením a nájmy bytů sleduje web idealninajemce.cz. Tisková zpráva mě ujistila v přesvědčení, že Brno je, co se nájmů týče, pomalu stejně náročné jako Praha. Nicméně ji ještě nedohnalo. „Brno svým způsobem v cenách bytů dohání Prahu, což mimo jiné souvisí s nedostatečnou výstavbou nových bytů. Ve městě také žije díky konjunktuře řada lidí, kteří si vyšší ceny bytů mohou dovolit, a proto vidíme ještě na trhu potenciál k růstu cen,“ zmiňuje spoluzakladatel Idealnihonájemce.cz Martin Březina.
V tabulce je uveden vývoj růstu nájmů v Brně podle statistik, které získal web UlovDomov.cz do 30. září 2019.
Medián cen brněnských nájmů napříč dispozicemi (v Kč), zdroj: UlovDomov.cz
1+kk | 1+1 | 2+kk | 2+1 | 3+kk | 3+1 | 4+kk | 4+1 | |
2015 | 7250 | 7500 | 10500 | 9500 | 13000 | 12000 | 20000 | 15000 |
2016 | 7700 | 8000 | 11000 | 11000 | 14900 | 13000 | 17000 | 15000 |
2017 | 8500 | 8500 | 12000 | 12000 | 16000 | 14000 | 20000 | 17000 |
2018 | 9500 | 9500 | 13000 | 12100 | 17000 | 15500 | 21900 | 19800 |
1Q/2019 | 9700 | 10000 | 13500 | 13000 | 18500 | 15000 | 21900 | 20000 |
2Q/2019 | 10000 | 9995 | 13000 | 13000 | 17500 | 15000 | 23000 | 23000 |
3Q/2019 | 10000 | 10000 | 13500 | 13000 | 18000 | 15300 | 21700 | 24000 |
Fáze č. 2 – Zhodnocení mé situace
Když už je řeč o cenách nájmů, navážu svým bydlištěm. I když jsem dostudoval docela nedávno, už nebydlím na privátu se studenty. V létě jsem se přestěhoval s přítelkyní do bytu 2+kk, což je dla idealnihonajemce.cz „nejžádanější dispozicí v celé republice“. Žijeme tedy, dá se říct, v průměrném bytě, ve kterém jsme na nájem dva. To je samozřejmě výhoda, můžeme si ho a všechny provozní záležitosti rozdělit. Horší je to v tom, že se nás dříve o jednu částku dělilo víc.
Pracuji na dvou místech: v pražské redakci a z domu. V terénu se výhradně dopravuji hromadnou dopravou. Co se týká jídla, v restauraci se stravuji obvykle pouze jednou týdně, ostatní dny se snažíme něco vymyslet z domácích zásob. Kvůli svým zdravotním omezením nekouřím, nemám zlozvyky, piji čaj a vodu, a když už se rozšoupnu, tak mě zboří dvě piva. Peníze se z principu snažím nerozhazovat a investovat až v momentě, kdy je to opravdu potřeba, což si myslím, že se mi dost hodilo. Momentálně nesportuji.
Fáze č. 3 – Plán
Abych hrál fér, je třeba přiznat, že jsem po městě jezdil se čtvrtletní jízdenkou na MHD, kterou jsem si nově nekupoval. Nasimulovaná situace byla taková, jako bych ze dne na den nastoupil do práce, ve které budu dostávat pouze minimální mzdu. Den před začátkem pokusu jsem byl akorát nakoupit klasický větší nákup, který normálně s přítelkyní děláváme.
Druhou věcí byla skutečnost, že jsem chodil nakupovat s přítelkyní na půl. Dohodli jsme se, že jsme společná domácnost, a tak tuto zkoušku podstoupíme dohromady. Ona si však mohla kdykoliv do kavárny, mohla jet kam chtěla, kupovat si co chtěla. Domácí nákupy, týkající se obědů a večeří, jsme ale dělali dohromady. Žádné další výhody jsem na startu neměl.
Poslední „volný“ nákup na nějakou dobu
Předběžně jsem měl v hlavě plán, že budu žít prakticky stejně jako normálně, akorát si budu více hlídat zbytečné výdaje, které máme všichni. Chtěl jsem se totiž vyvarovat chyb z našeho dřívějšího experimentu. Sem tam si koupíš pizzu, podruhé pivo, každý to zná. Zároveň jsem se prvním experimentem chtěl i inspirovat. Protože i když se nenacházím v hlavním městě, očekával jsem, že by podmínky pro život mohly být v obou městech srovnatelné.
Mým cílem bude tedy vejít se do rozpočtu s veškerými nutnými výdaji a jídlem, které by měl člověk na minimální mzdě. A vzhledem k tomu, že se blíží Vánoce, dal jsem si také za cíl něco ušetřit, abych za něj mohl koupit nějaký dárek.
Začátek – 7. listopadu
Rozhodl jsem se jít do toho zostra. Na kus papíru jsem si napsal body, které je nutné udělat pro to, abych s penězi vyžil. První věcí bylo zaplatit účty. Číslo, které mi po zaplacení zbylo, mi muselo vystačit na zbytek měsíce. Nutné tedy bylo i vyřešit, jaký způsob stravování bude nejefektivnější.
Konkrétně jsem tedy hospodařil s 11 266 korunami. Od nich jsem odečetl nájem, internet, účet za telefon a neodpustil jsem si ani Spotify. Částka dohromady činila 7108, 41 koruny. Po odečtení mi zbylo 4158 a 40 haléřů, které, když vydělíte čtyřmi, vychází 1039 a půl koruny na týden. Můj denní finanční příjem se tak zastavil na „závratné" výši 148,5 koruny. Toto zjištění mi po těle moc dobře neudělalo.