Co má lepší Praha a co Brno? Přinášíme velké srovnání.
„Jak se máš?“ – „Nic moc, ale pořád lepší, než bydlet v Brně.“ Takových a mnoho dalších fórů si vypráví Pražané o svých brněnských kolezích. Ti zase odpovídají něčím ze své krajanské ústní lidové slovesnosti. Rivalita mezi Prahou a Brnem je odvěká.
Je ale druhé největší město Česka opravdu tak špatné, nebo se v něm žije podstatně lépe než v tuzemské metropoli? Nedávný žebříček společnosti Numbeo totiž zařadil Brno jak před Brusel nebo Londýn, tak i před Los Angeles, New Yorkem, ale hlavně před Prahu.
Preferuješ šalinu, nebo tramvaj? Hlavas, nebo hlavák? A je lepší Petrov, nebo Vítkov? Špilberg, nebo Vyšehrad? Prošli jsme ulice Brna a Prahy, abychom srovnali jejich pozitivní i negativní stránky – bez předsudků a tak, jak doopravdy jsou. Tak jak?
Hlavní nádraží
První, co se člověku nabízí ke srovnání, když vlakem dorazí do jednoho z těchto měst, je hlavní nádraží – začněme tedy právě touto důležitou stavbou. Je třeba poznamenat, že brněnský „hlavas“ se možná bude přesouvat jinam, což je téma staré jako město samo, ale jelikož zatím stále leží tam, kde jsme zvyklí, a už několik dekád se zase tak příliš nezměnilo, můžeme nabídnout srovnání s hlavním nádražím u konkurence. Za dvě a půl hodiny se z Prahy dá dostat na místo, které příliš totiž neodpovídá současným nárokům na moderní veřejnou stavbu.
Vítejte v 90. letech – tedy na brněnském hlavasu! Budovou tak zakořeněnou ve svých základech, že ani desítky let marného jednání o jejím přesunu nepomůže ke skutečné změně jejího místa. A je to jedině dobře, protože tu najdeme naprosto všechno: od architektonicky hezkého interiéru hlavní budovy přes divoké podzemní stezky s ještě divočejšími podniky, nezapomenutelnou Myší dírou, a dokonce i přívětivou cedulí upozorňující na všudypřítomné kapsáře. Kdo to kde má?
Okolí hlavního nádraží je ještě vlídnější, a pokud se nově příchozí vyzná ve změti zábradlí, ostrůvků a přechodů-nepřechodů, možná se i dostane k blízkému Svoboďáku. Ale o tom později.
Pokud jsme o Brnu napsali, že jeho nádraží nelze považovat za stavbu úměrnou roku 2018, tak o pražském nádraží to také – ruku na srdce – příliš nemůžeme povědět. Hlavní hala, která nedávno prošla rozsáhlou rekonstrukcí, sice přispěla ke zmizení pofidérních stánků, pofidérních lidí a vůbec je daleko méně pofidérní, větší rekonstrukce jejího okolí by stála za hřích jako nikde jinde. Park, příhodně nazvaný jako Sherwood, je pro mimořádně silné povahy. Stačí chvíle postávání před hlavní budovou a je možné tu při dobré konstelaci hvězd vidět naprosto cokoli, kuřáci by zase mohli vyprávět, jak neuvěřitelně snadné je přijít o nečekané množství cigaret (a to v rekordním čase). Město, potažmo provozovatel nádraží, se s lidmi bez domova stále neuměl důstojně vypořádat, a proto je za každého počasí vidět smutný obrázek, vypovídající o skutečném stavu tohoto nádraží.
Tohle jsou nejlepší české stavby za poslední rok. Souhlasíš s výběrem?
9. listopadu 2024 v 8:30
Vestibul hlaváku je přesto modernizován, jeho interiér je otevřený, vzdušný a má připomínat obchodní centrum, což se částečně povedlo. Historická budova prochází rekonstrukcí a taky musí, protože jak je vidět zvenčí, už by nechybělo málo a možná by žádná ani skoro nebyla. Stroj času tady i přesto nefunguje tak spolehlivě jako v případě hlavního nádraží v Brně.
Šalina vs. tramvaj
„Hele, koukej, tady prej jezdí šalinou,“ mohl by kdekdo z Prahy poznamenat, když přijede z hlavního města přímo do Brna. A pokud by se snažil kromě ní (zejména v zapeklitých podchodech u brněnského nádraží) najít i metro, určitě by neuspěl.
Zato tu ale mají trolejbusy a nejen tak nějaké. Délka trolejbusové tratě je tu 54 kilometrů. Zato ta tramvajová je v Praze dvakrát delší – 70 vs. 143 kilometrů, avšak s tím souvisí i velikost města jako takového, kdy Brno je svou rozlohou právě dvakrát menší. Pokrývají tak dostatečně celý rozsah města. Jen v případě moravské metropole je potřeba dojíždět někam tramvají menší, právě kvůli té velikosti.
Cena jednoho lístku platícího 90 minut je v Brně 27 Kč, v Praze si musí zájemce připlatit 5 korun navíc. Ale rezidenti mají štěstí, protože roční kupon tu vychází na 10 korun za den, tedy 3 650 Kč, kdežto v Brně 4 750 Kč, což už je docela solidní rozdíl. Skvělá je ale možnost nahrát si kupon na platební kartu – moderní Praha se snaží Lítačku modernizovat, ale výsledky příliš nejsou vidět – spíše jen koncepty a nezměrná spousta chytrých laviček a košů s Wi-Fi připojením. Brno činí a my ceníme.
...a když nechceš MHD...
...tak je tu Uber. Nebo není? Často se to tu střídá. Tam, kde jsou Pražané zvyklí na hladové řidiče všech možných aplikací na jízdu po městě, v Brně je často klid po pěšině. Uberu sice bylo soudem zrušeno předem navržené předběžné opatření, přesto zatím svou službu na tomto území neobnovil. Stejně tak Taxify, které tu zatím své řidiče vůbec nevypustilo. Zbývá tedy české Liftago a spolehnutí se na staré dobré taxi služby. Které tu tedy mají obecně lepší pověst než v matičce Praze.
Občanská vybavenost
Praha i Brno jsou města 21. století, tudíž v nich jsou všechna možná nákupní centra, restaurace drahé i běžné, a v neposlední řadě spousty různých lékáren, kaváren, barů, bister a dalších podobných. Cena meníčka v klasické české restauraci činí průměrně 100 korun, v Praze to bývá o 20 korun více. Piva se dá v Brně napít průměrně za 30 korun, v Praze za 34.
Airbnb
Nahlédli jsme i na to, jak si vedou obě města z hlediska turistického vytížení. Na serveru Airbnb, který slouží ke sdílení domácností turistům jsme našli, že průměrná cena za noc tu činí 1 944 Kč. V Brně, které je pochopitelně mnohem méně turisticky vytížené, to dělá pouhých 1 025 Kč. Airbnb je bezesporu skvělá věc, ale městům se vymyká kontrole, což má na svědomí ryze turistické čtvrtě jako třeba v Benátkách. Nehledě na život v domech, kde se tyto pronájmy uskutečňují – čas od času totiž dochází k narušování klidu v sousedů a ostatních obyvatel domu. A to není cool.
Turisté
S čímž souvisí i jiný problém: počet turistů. Praha patří mezi pět nejnavštěvovanějších měst v Evropě, s čímž souvisí i vyčleňování původních obyvatel z centra. Zatím to není tak výrazné jako třeba v Berlíně, ale už nyní je znát, jaké skupiny lidí ovládají centrum města. Metropoli loni navštívilo 7,65 milionu návštěvníků. To není málo. Zakopávat na dlážděných chodnících o zmatené turisty nakupující ten nejvíce český suvenýr – matrjošky – v okolí Staroměstského náměstí, není nic neobvyklého.
To se v Brně příliš neděje. Davy v centru tvoří většinou studenti či místní obyvatelé korzující mezi prací, domácností, obchodními centry nebo parky. S tím souvisí i možnost setkat se s náhodnými cizinci, což může být veskrze pozitivní zážitek, pokud jde o oboustranně chtěnou aktivitu. Ta tu skoro odpadá. V Praze není problém v baru natrefit na brunetku z Kalifornie nebo na tokijského zaměstnance nějaké hypertechnologické společnosti. Všechno je možné.
Zeleň
Parky jsou vždycky lepší než beton a zvlášť v létě přijdou vhod. Dostat se mimo město není v Brně kvůli jeho velikosti příliš velký problém. Parků tu i tak nalezneme poměrně dostačující množství a mezi ty nejoblíbenější patří Lužánky, Denisovy sady nebo park přiléhající ke Špilberku.
Praha se honosí více než dvěma stovkami parků, jejichž historie přesahuje až do středověku. Srovnání necháme podle této mapy na tobě – zelené oblasti vyobrazují právě parky, lesy a další zeleň, která v obou městech ustupuje za betonem.
Ceny nájmů
Naše cesty se v Brně zastavily na ulici nazvané Česká. Právě tato oblast patří mezi nejdražší lokality v Brně. Podle dat z roku 2016 tu cena nájemného za m² bytu vyjde na libozvučných 34 tisíc. Pokud bychom se ale přesunuli vzdušnou čarou o 185 kilometrů na Pařížskou, cena pronájmu by se razantně proměnila. To samé platí o ulici Na Příkopě, nájem tu přichází i na 59 tisíc korun. Právě tyto tři ulice spadají pod města jako nejdražší ulice Česka.
Vstupme však do reality: i ceny obyčejných nemovitostí (a tím pádem i pronájmů) jsou v Praze na špici a nenapomáhají tomu ani vyšší platy.
Školy
Jak už jsme uváděli, do Brna se jezdí studovat. Hlavně Moraváci to odsud nemají daleko vlastně do žádného menšího města, a proto je brněnský noční život znám hlavně díky studentům a studentkám, které svoje nabyté vědomosti nesměle zapíjí v místních barech. Zeptali jsme se dvou studentek, jedné pocházející Prahy a druhé z Brna, proč si myslí, že zrovna jejich město je skvělé.
„Brno mám ráda, ale ještě radši z něj odjíždím pryč,“ přiznala studentka Pedagogické fakulty v Praze, Nikola S.
„Nevím, jestli je horší to nádraží nebo proslulý penis na Svoboďáku, ale rozhodně se mi nelíbí ani jedno. A není to tím, že bych si na náměstí ve dvanáct nevylovila kuličku! Některé školy v Praze jsou horší, některé lepší, ale mám ráda možnost výběru.“
K tématu školství se nám vyjádřila i Kristýna H., studentka z Brna. „Studuji práva a přístup mojí školy je o dost lepší než na ostatních. Mám kamaráda, který studuje právě v Praze a studium mají vystavěné úplně jinak – a podle mě hůře.“
V Praze mají okolo 70 vysokých škol a dalších institutů, v Brně je jich dvacítka. Vyšlo tedy najevo, co podle svých zkušeností prozradila děvčata, a je také doopravdy možné, že čím méně škol ve městě, tím individuálnější přístup.
Práce, mzdy
Pražáci musí dojíždět za prací podstatně déle než jejich brněnští kolegové. Za to ale dostávají více peněz a projevuje se to i z hlediska statistiky – podíl nezaměstnaných je na území Prahy 2,08 %, Brno-město hlásí za loňský rok 6 %. U obou měst jde o meziroční pokles, což je skvělá zpráva.
Pojďme ale srovnat průměrnou mzdu. Hrubý měsíční příjem je v Praze 39 tisíc korun. Motivace opustit rodnou hroudu a zkusit si život exemplárního velkoměšťáka je velice lákavá a vlastně dost pochopitelná. V Brně si průměrný člověk totiž přijde na 28 tisíc korun.
Nabídek práce v Praze je po rychlém ohledání serveru Jobs.cz 9 970, na serveru Prace.cz 20 018. V moravské metropoli je to 1 931 na prvním zmiňovaném a 4 115 na druhém serveru – z jednoduchého výpočtu, který se nám potvrdí v obou případech, je nabídka práce na území Prahy zhruba tedy 5krát vyšší, není proto podivu, že se lidé spíše stěhují za prací tam.
Bezpečí
V Praze hrozí (možná pro někoho kupodivu a pro někoho zase ne) člověku větší nebezpečí. Počet trestných činů na 1 000 obyvatel je tu zhruba 55, v Brně pouhých 37. Mnozí obyvatelé nám doporučili nechodit v Brně na Cejl, v Praze zase každý známe zmiňované hlavní nádraží a jeho přilehlý park, Václavák symbolizující pomyslné brány pekelné a nezapomínejme taky na Florenc, kam se každou noc stahují nepříliš přátelské typy lidí s injekčními stříkačkami v ruce.
Brněnské rozjezdy pro hvězdy můžou zase velice lehce končit také v okolí hlavasu, kde jsme v pozdních hodinách potkali nejednoho lomcujícího opilce náhodou vycházejícího z přilehlé herny, jak nadává na celý svět a samozřejmě taky na nás.
Praha vs. Brno
Nebudeme přidávat závěrečné hodnocení toho, které město je lepší a které je lepší rychle projet a už se radši moc nevracet. Každý člověk jednoduše preferuje něco jiného. Přesto si neodpustíme menší slovník brněnského hantecu. Přeci jenom, kdyby náhodou:
klendra – zima
chlemtat – pít
cajzl – Čech
mařka – žena
krýgl – půllitr
erteple – brambory
imrvére – neustále
z kama – odkud
chechtáky – peníze
grča – boule
