„Stává se, že cítíš vůči blízkému člověku odpor, který si však nechceš připustit. Může to být i tvá máma. Pokud v tobě neustále vyvolává špatné pocity, vytěsníš je, neboť by ti bránily mít s ní vztah. I takto vznikají úzkosti,“ říká Marci.
„Největší panický atak jsem dostala na dovolené. Bylo to po večeři s přítelem, už byla tma a my jsme kráčeli po ulici plné lidí. Nejdříve jsem cítila jen neurčitý pocit zmatenosti, pak se mě zmocnila neuvěřitelná panika. Polil mě studený pot, začalo mi šíleně bušit srdce, točila se mi hlava a neuvěřitelně mi trnuly končetiny,“ vzpomíná na svůj nejhorší zážitek s panickou poruchou 26letá Daniela.
„Téměř jsem se nedokázala nadechnout. Jako kdyby nade mnou tehdy někdo držel nůž a chtěl mě zabít. Byla jsem přesvědčená, že pokud mi někdo nezavolá sanitku, umřu,“ řekla pro Refresher.
Daniela říká, že se ji přítel snažil uklidnit, říkal jí, že se nic neděje, ale nepomáhalo to. Nechápala, že jí nevěří, že jí nejde „o život“. „Snažil se mě obejmout, pohladit, ale podvědomě jsem ho odtlačovala. Když se bojíš neznámého, bojíš se všeho.“
Přítele poslala koupit vodu. Když vypila půl litru, stav se jí začal pomalu zlepšovat. „Paniku vystřídala strašná únava. Po celý zbytek večera jsem se cítila napjatá, nechápala jsem, co se stalo a zda se to náhodou nezopakuje.“
Když se cítíš špatně, má to tak být
Stav, který popisovala Daniela, je už extrémní stav paniky, při kterém můžeš mít pocit, že padáš, omdlíš, zblázníš se nebo umíráš. Lidé, kteří s ním mají zkušenost, ho popisují jako nejhorší stav, jaký kdy zažili. Většinou připomíná infarkt, někteří si proto volají záchranku – lékař je vyšetří, řekne, že jim nic není, a pošle je domů (v tom lepším případě za psychologem).
Tento stav může z ničeho nic „napadnout“ i tebe. Stačí, že budeš déle pociťovat úzkost či silnou vnitřní nervozitu, která v jistém momentě „vybuchne“. Podle Ligy za duševní zdraví 20 až 25 % populace prožívá v určitém období života nějakou podobu úzkostné nebo fobické poruchy.
Podle psycholožky Marci Hrapkové však úzkost sama o sobě není špatná. Ve skutečnosti je to obranný mechanismus, který nám naznačuje, že náš organismus se dostal do určité nerovnováhy nebo v něm nastal „energetický přetlak“.
Velmi častou příčinou úzkosti je vytěsňování negativních pocitů. "Když se nemáš s něčím dobře, je přirozené cítit to tak stále," říká Marci. Většinou se však od špatných pocitů odpojujeme, protože je vnímáme jako potenciálně ohrožující. Řešit je by totiž znamenalo mnoho změn v tvém životě, které si neumíš nebo nechceš představit a udělat.
Podle Americké asociace pro úzkost a depresi jsou úzkostné poruchy nejrozšířenějším duševním onemocněním ve Spojených státech. Trpí jimi až 18 % celkové populace, ale léčí se z nich jen něco více než třetina. Na základě studie Americké asociace psychiatrů jsou nejúzkostlivější generací mileniálové (lidé ve věku 25 až 40 let).
Životní změny jsou však většinou jediným účinným řešením, jak odstranit dlouhodobější úzkost. Pokud se například nemáš dobře v práci, ale chceš tam chodit, dostává se tvůj pocit do konfliktu s tvým vědomým rozhodnutím, s tvou potřebou sebezáchovy. Psychiku mohou rovněž potrápit i nefunkční vztahy.
„V toxickém vztahu ti nežádoucí pocity říkají: Odejdi, ale ty to nechceš slyšet. Možná jsi závislý na partnerovi, možná se bojíš samoty a podobně,“ vysvětluje Marci. „Nebo cítíš odpor vůči člověku, se kterým jsi stále v kontaktu, ale ten pocit si před sebou nechceš připustit. Ten člověk může být i tvoje máma. Pokud v tobě neustále vyvolává špatné pocity, vytěsníš je, neboť by ti bránily mít s ní vztah. Pocity ti sice něco naznačují, ale ty jsi bezradný, nevíš, co máš dělat, a tak se jich raději zbavíš vytěsněním.“
Úzkost je tvůj falešný ochránce
Potlačený negativismus se pak hromadí, až nakonec „přeteče“ často v té nejneočekávanější chvíli, například když relaxuješ na gauči, nakupuješ nebo dokonce spíš. „Nejhorší záchvaty paniky jsem paradoxně neměla při stresujících situacích, ale tehdy, když se absolutně nic nedělo. Jakoby si mé tělo řeklo, že nyní je klid, tak je na to čas,“ říká Daniela, které pomohly až pravidelná sezení u psycholožky.
Špatné pocity totiž nejdříve pomalu klepou, až nakonec úzkost silně zatluče na dveře. Pokud však nejsi v dobrém kontaktu sám se sebou, můžeš nakonec dostat panický záchvat a nevědět z čeho. Právě na to je psychoterapie, která podle Marci občas připomíná archeologickou práci – hledá a zkoumá to, co máš strach uvědomit si.
„Lidé raději řeší úzkost a její symptomy, než by si měli do vědomí připustit reálný problém a řešit ho,“ říká psycholožka. „V podstatě tě úzkost svým charakterem chrání před tímto uvědoměním. Takže mnoho lidí sklouzne do toho, že řeší kopec symptomů, ale stále nechápou, proč se jim to děje. A to je někdy ani netrápí. Řeší následek, ale neřeší příčinu.“
Nelítej rogalem, které neumíš ovládat
Jedním z častých důvodů úzkostí je například i přepracovanost a stres na pracovišti. „Můžeš být unavený a čekat od sebe hrozně mnoho. Poměr aktivity a pasivity nemáš v rovnováze, čili jdeš na dluh. Tvé tělo pak zvoní na poplach úzkostí, naznačuje ti, že je už toho mnoho, a znepokojivě žádá regeneraci.“
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak naši psychiku ovlivňuje neustálé hecování se k výkonu a překonávání strachu.
Co ti pomůže eliminovat úzkost už do dvou měsíců.
Zda ti na úzkost může pomoci skleničku alkoholu.
Co je to „úzkost z úzkosti“.
Proč bys při hyperventilačním syndromu neměl dýchat zhluboka a zda pomáhá dýchání do papírového sáčku.
Kolik lidí s úzkostnými poruchami současně trpí i vážnou depresí.
Jakou techniku použít při náhlém záchvatu paniky.
