Žebříček TOP bondovek: Agent ve službách MI6 s povolením zabíjet jménem Jejího Veličenstva. Které filmy o 007 jsou ty nejlepší?

7. Spectre (Sam Mendes, 2015)

Ruku na srdce, James Bond by neměl práci a nebyl by takovým hrdinou, kdyby neměl proti sobě pořádného padoucha. Zákeřného, narušeného, krvelačného. Blofeld jako vedoucí hlava tajné organizace s názvem Spectre a propracovanou mytologií měl již od počátku potenciál být tím nejlepším záporákem v rámci série. Je to klidný, ale zároveň mimořádně zlověstný, ukázkový psychopat. Jako první ho ztvárnil výborný Donald Pleasence.

Poznávacími znaky této postavy byla pleš, zohavená tvář a bílá kočka na rukou. Tím nejpamátnějším hercem, který se ale v role Blofelda objevil, byl bezpochyby brilantní Christoph Waltz. Představil nám ho právě Mendes ve filmu Spectre. I když dokázal Bonda dostat v tomto snímku na kolena, nedokázal ho zlomit a připravit mu takovou past, se kterou by si nevěděl rady. Jejich více psychologický než fyzický souboj je v každém případě vrcholem celého filmu. Karnevalový úvod, souboj ve vrtulníku, první útěk ze sídla Spectre či závěrečné hledání Madeleine patří rovněž k tomu nejlepšímu, co tu můžeš vidět.

Daniel Craig však na natáčení nevzpomíná nejlépe, protože si během něj zlomil nohu, jak uvádí USA Today. To navíc není všechno. Podle Insider svému hereckému kolegovi Davu Bautistovi (mimo jiné MMA zápasníkovi) nechtěně zlomil nos během parádní bojové scény ve vlaku a pak ve strachu, že mu to vrátí, utekl. „Napřáhl jsem se a udeřil ho do nosu,“ řekl Craig v show Grahama Nortona. „Slyšel jsem to prasknutí, řekl jsem si — bože, ne — a utekl jsem. Myslel jsem si, že přijde za mnou, ale byl neskutečně milý,“ dodal s úsměvem herec, narážející na to, že Bautista je mnohem robustnější a vyšší než Craig.

6. Není čas zemřít (Cary Joji Fukunaga, 2021)

Mosty jsou spáleny. Není cesty pryč. Zůstali už jen smutní diváci v kině se slzou v oku vzpomínající na všechny krásné a nezapomenutelné momenty, o které se postaral Daniel Craig. Bude nám chybět a někdo si až později uvědomí, jak moc. Už navždy bude tím nejlidštějším Bondem, který se nechová jako stroj bez emocí. Tím, který je přece jen z masa a kostí.

Jednou se nevyhnutelně muselo stát, že narazí na protivníka, který ho nachytá a zároveň totálně zlomí. Myšlenka na to, že se už nikdy nebude moci dotknout své ženy a dcery, neboť by je to stálo život, ho přinutila rezignovat, odhalit nepředstavitelnou bolest a zvolit si raději smrt. Svůj osud ale přijal s pokorou a úsměvem na tváři, vlastně tak jako vždy.

Fukunaga citlivě uzavřel jednu velkou kapitolu, vychytrale otevřel novou (obsadit do role nového agenta 007 ženu a ještě k tomu černošku muselo několik konzervativců budit ze spaní, ale dobře jim tak) a zároveň překvapil, šokoval nebo skutečně upřímně dojal diváky jako žádný jiný režisér bondovek. Moment, kdy hlavní záporák Lyutsifer Safin v závěru využije šanci a vstříkne Bondovi jed smrtelný pro jeho rodinu, vyvolává tu nejsilnější husí kůži. Nedá se na něj zapomenout. Trhá srdce na kousky.

5. Zlaté oko (Martin Campbell, 1995)

Pierce Brosnan spojil Conneryho tvrdost, arogantnost a chladnost s Moorovým humorem a šarmem. Když nahodil svůj svůdný pohled, ženy mu padaly k nohám. Věděl ale, že se do nich nemůže zamilovat, protože to do jeho náplně práce nespadá. Dokonale to ukázal až později ve snímku Jeden svět nestačí (1999), když bez mrknutí oka vstřelí kulku do srdce zrádkyni Elektře King. Ta naivně věřila, že jí nebude schopen ublížit právě pro jeho city k ní. 

Zlaté oko v každém případě přináší už od úvodních minut prvotřídní akční zábavu, která se dá sledovat donekonečna a stále se stejným nadšením. První a nejlepší bondovka s Brosnanem je dynamická a napínavá do posledních vteřin, formálně bezchybná. Honička s tankem je stejně ulítlá jako geniální a překonává ji až Craigova éra.

Poprvé zde zároveň zazní tvrdá slova od jedné z nejlepších postav v historii bondovek — M v podání Judi Dench. Ta s absolutně chladným výrazem ve tváři řekne Bondovi do očí během společného pití whisky v kanceláři: „Jsi sexistický, misogynní dinosaurus. Pozůstatek studené války.

4. Goldfinger (Guy Hamilton, 1964)

Každým pohybem kamery, každou replikou, každým Conneryho gestem obličeje jde o esenciální bondovku. Po roce 1964 už chtěl každý režisér natočit něco podobného. Od Hamiltona si po kousku brali později to nejlepší i ti režiséři, kteří to vůbec nepotřebovali, jako Glen, Campbell či Mendes. Hamilton totiž ukázal mistrovské dílo. Vytvořil nezapomenutelnou atmosféru, zdokonalil Bondovu eleganci a styl. Navíc udal směr pro mnoho jiných režisérů špionážních filmů. Dal jim návod, jak se to dělá.

Boháč Auric Goldfinger (Gert Fröbe) je podezřelý z toho, že na neznámém místě uskladňuje tuny kradeného zlata. Bond však odhalí, že Goldfingerovy plány jsou ještě rafinovanější a musí je nezbytně překazit. Útok na americkou základnu Fort Knox by totiž celý svět přivedl to ekonomického chaosu. Začíná tak šachová partie dvou lišáků, která končí famózním a velkolepým finále.

Goldfinger je vskutku ikonickým filmem, který funguje v podstatě jako samostatná jednotka mimo sérii a patří do zlatého fondu světové kinematografie. Mimo jiné zde vidíme vůbec poprvé vylepšený Aston Martin DB5 (auto, bez kterého si dnes agenta 007 už ani neumíme představit) s množstvím „vychytávek“, o které se postarala další kultovní postava Q (ztvárnil ji nezapomenutelný Desmond Llewelyn). Britský deník Independent tento film označil nedávno za druhou nejlepší bondovku vůbec.

3. Skyfall (Sam Mendes, 2012)

Už úchvatné intro, když Bond během přestřelky omylem schytá kulku od Moneypenny (Naomie Harris) a bezvládně padá z mostu do vody či nádherná skladba od Adele předznamenaly, že půjde o precizní mistrovský kousek natočený s nesmírným citem. Skyfall je jakousi pomalou baladou a návratem ke kořenům. Ne však formálně, ale příběhově. Odhaluje nám Bondovu minulost jako žádný jiný film předtím a je to nanejvýš sympatické. Najednou už není jen číslem, ale plnohodnotnou lidskou bytostí.

I když to byl riskantní tanec na tenkém ledě, výsledek je téměř dokonalý. Nejenže zde vidíme jednoho z nejvíce slizkých, nejodpornějších a nejděsivějších padouchů dosud (Silva v podání Javiera Bardema vypadá jako z hororu a vyvolává doslova noční můry), ale rovněž jde o krásné rozloučení s Judi Dench, která ztvárnila postavu M. Závěr je maximálně emotivní, přesně tak, jak bylo třeba.

Zkušený Mendes se zhostil své role skvěle, až ho to téměř stálo zdraví. Podle Indiewire řekl, že když si vzpomene na své bondovky, stáhne se mu vždy žaludek. Režisér pro The Sunday Times o jejich natáčení řekl: „Je to tak těžké. Cítíte se jako anglický fotbalový manažer. Říkáte si — pokud vyhraju, přežiju. Pokud prohraju, budou mě pranýřovat. Vítězství neexistuje. Jen přežití.“ Podle oscarového režiséra je na celém světě prostě příliš mnoho fanoušků na to, aby všechny uspokojil. „Každý má v hlavě svou vlastní verzi,“ dodal Mendes.

2. Povolení zabíjet (John Glen, 1989)

Prohlásit, že je John Glen nejlepším režisérem bondovek, by asi bylo příliš troufalé, ale přinejmenším ho lze označit za toho nejodvážnějšího. Šel proti proudu bez ohledu na kritiku a nespokojenost fanoušků, kteří si neuměli představit agenta 007 jinak než jako bezchybného svalnatého alfa samce, který nikdy neuhne z cesty. Glen se už koncem osmdesátých let snažil výrazným způsobem zlidštit Bonda a vnést do série potřebné emoce. Dařilo se mu to slušně i v předchozím skvělém Dechu života (1987).

Povolení zabíjet se zcela vymyká dosud zažitým pravidlům a je nekonvenční, pořádně drsnou jízdou. Zapomeň na příjemnou a milou špionážní pohádku, toto je krvavý, nekompromisní, temný film o pomstě s vážnou tváří bez humoru a zbytečných řečí. Je o nepsaných pravidlech, neutuchajícím vnitřním hněvu, při kterém jdou stranou dokonce i zájmy Jejího Veličenstva. Bond je zde rebelem, co najednou kašle na jakákoliv pravidla a mise. Dokud nepomstí vraždu kamaráda Felixe Leitera, nebude mít klid v duši.

I když právě tento fakt dodnes nejvíce vadí několika milovníkům spíše tradičních bondovských klasik ze šedesátých či sedmdesátých let, je zároveň v kontextu celé série nejzajímavější a oživuje ji nevídaným způsobem, navíc mimořádně originálně. Špičkový akční thriller je velmi podobný dalším kultovním dílům o pomstě z 80. let jako Rambo: První krev, Smrtonostná zbraň 2 či Robocop. 

A opomenout bravurní výkon Timothyho Daltona by byl hřích. „Ze všech mých filmů si myslím, že Timothy byl pravděpodobně nejlepším hercem. Odvedl na place neskutečný výkon. A všichni jsme cítili, že mu musíme přizpůsobit scénář a vydat se mnohem temnějším a dramatičtějším směrem,“ řekl sám Glen v roce 2012 pro Den of Geek.

1. Casino Royale (Martin Campbell, 2006)

Úvodní píseň v podání Chrise Cornella, Mads Mikkelsen jako jednooký hlavní padouch, Eva Green jako Bond girl a Martin Campbell, který rozhodně nemá strach urvat se z řetězu na režisérské židli. Už po ohlášení těchto informací to zavánělo tím, že půjde o nejlepší bondovku vůbec. A Casino Royale je skutečně absolutní vrchol.

Tento nejzásadnější restart série, který rafinovaně odkazoval na Glenovo Povolení zabíjet, s sebou přinesl precizně vybudované charaktery, silné ženské postavy, mrazivý příběh, ale zároveň mnoho strhujících a nezapomenutelných scén jako mučení, zápas na jeřábu (po kterém se Daniel Craig zbavil strachu z výšek) či samotné finále v Benátkách.

To, co se Petru R. Huntovi v závěru filmu V tajné službě jejího veličenstva (1969), kde Bond pláče poté, co mu zabijí jen krátce po svatbě ženu, absolutně nepodařilo docílit — soucit s hlavním hrdinou, dojetí, smutek — Campbell naopak zvládl v Casino Royale brilantně. V Bondových očích najednou opravdu vidíme, ale v první řadě cítíme bolest jako nikdy předtím, když se dívána bezvládné utopené tělo milované Vesper a uvědomuje si, že je nenávratně pryč.

Po tom, co Craiga představili jako nového Bonda, to mnoho fanatických fanoušků agenta 007 nedokázalo přijmout. Časem se ale ukázalo, že právě filmy s ním jsou ty nejsilnější, nejautentičtější a patří mezi ty vůbec nejlepší. Zároveň viditelně změnily Bondův přístup k ženám a poukázaly na toxickou maskulinitu postavy. Nejen Craig změnil tuto nesmrtelnou sérii. Bond změnil i jeho. „Nebyl bych tam kde teď, nebýt Jamese Bonda. Změnil mi život zcela zásadně a na 99 % k lepšímu,“ prozradil 53letý herec pro British GQ.