Kariéra Janis Joplin byla poměrně krátká, o to však intenzivnější. Představujeme portrét zpěvačky, jíž se láska k heroinu stala osudnou.
Nejošklivější muž v celém univerzitním kampusu. Když se ti podaří takového titulu dosáhnout, určitě to dvakrát nepotěší. Pokud jsi žena, dokáže to s tebou pěkně zamávat. V roce 1964 získala takový titul v krutém hlasování americká bluesová a rocková zpěvačka a jedna z největších hrdinek femisnismu v hudbě Janis Joplin. O té také bude řeč v dalším článku věnovaném ženám, které změnily hudbu.
Pokud se řekne Janis Joplin, většina z nás si vybaví výrazný nakřáplý hlas, který energicky avšak se skrytou nejistotou a smutkem křičí verše své nejznámější skladby Cry Baby. Znalejší si pak představí velké brýle a široký úsměv, někdo dokonce Porsche 365C s výrazným psychadelickým designem. Jedna ze zakládajících členů proslulého „Clubu 27“ ale ve svých verších skrývá mnoho bolesti, úzkosti, ale také (a to především) nezávislosti.
Narodit se jako válečné dítě rozhodně není výhrou, a přestože se Janis narodila až dva roky před jejím koncem, prostředí, ve kterém vyrůstala, bylo konfliktem značně poznamenané a studená válka se rozpoutala jen pár let po pádu Německa. Společnost se potýkala s mnohými problémy, i tak je ale Joplinovi ve městě Port Arthur v Texasu zvládali poměrně dobře.
Maminka Janis byla obchodnice a její tatínek inženýr a jako nejstaršímu dítěti jí poskytli veškerou péči, kterou potřebovala. Sama Janis se později o svém tatínkovi vyjádřila jako o skrytém intelektuálovi. „Myslím, že mu vděčím za to, že jsem, jaká jsem. Největší událost u nás byla, když jsme se naučili napsat své jméno. V tu chvíli jsme dostali kartičku do knihovny a museli jsme číst. Televize u nás neexistovala,“ popsala v rozhovoru s Davidem Daltonem.
