Smutek a beznaděj v souvislosti s životním prostředím se dotýká nás všech. Petra Ježeková se environmentálním otázkám věnuje 20 let. Mluvili jsme s ní o frustraci, apatii, ale i naději v souvislosti s klimatickou změnou.
Hrozivé předpovědi na tebe dnes vyskakují ze všech stran. Pokud i jen jedním okem sleduješ zprávy, jistě jsi slyšel o vymírání zvířat, rozsáhlých požárech a extrémních rozmarech počasí. Pravděpodobně ses setkal i s tématem tajících ledovců a stoupající hladiny oceánů, masové klimatické migrace a znečištění vody, půdy i vzduchu.
Snad nejznámější klimatická aktivistka současnosti Greta Thunberg popsala, že když jí bylo 11 let, začala trpět depresí, přestala mluvit i jíst a zhubla 10 kilogramů. Podle vlastních slov nerozuměla, proč se něco tak důležitého jako klimatická změna neřeší s větším nasazením. Gretě byla později diagnostikována obsedantně kompulzivní porucha (OCD) v kombinaci se selektivním mutismem. Proto Greta dokáže mluvit jen tehdy, když to považuje za důležité.
Pokud na sobě pozoruješ i ty pocity beznaděje a tíhy, nejsi v tom sám a už vůbec nejsi slaboch. Vyrovnat se s ekologickou krizí a zároveň se vyhnout strachu z toho, že část světa skončí v plamenech, druhá pod vodou a třetí v postapokalyptickém válečném běsnění kvůli zbývajícím zdrojům vody, energie a plodin, přirozeně není jednoduché.
Před celou planetou dnes stojí gigantický úkol: udržet lidskou civilizaci jako takovou v chodu bez zásadního ohrožení životodárných funkcí přírody.
Co se dozvíš po odemčení?
- Jaký je rozdíl mezi žalem a úzkostí.
- Psychika jaké věkové skupiny je ekologickou krizí zasažena nejvíce.
- Jak se popasovat s pocity smutku a beznaděje.
- Jakou roli hraje informovanost jedince.
