Ať už za tím stojí onen „ismus“, který u nás nikdy neznačil nic dobrého, nebo strach z čehokoli progresivního, jedno je jasné. Feministka rovná se zakomplexovaná špindíra. A feminista neexistuje.
Možná jsi čtrnáctiletá dívka a s oblibou všude říkáš, že „nejsi jako ostatní holky“ nebo, že „se radši kamarádíš s kluky, protože nemáš ráda drama, drby a nakupování“. Možná je ti dvacet a nechápeš, proč i v roce 2022 potřebujeme feminismus. Možná, že tvůj „feminismus“ začíná a končí u trička s nápisem „pussy power“. Možná vůbec netušíš, co to feminismus je. Pak vítej na úvodní hodině.
Začněme úplným základem. Feminismus si klade za cíl rovné postavení všech (žen, mužů, trans, nebinárních, intersex osob) ve společnosti, přičemž vnímá znevýhodněnou pozici marginalizovaných skupin.
Mylná je představa jednotného, unifikovaného hnutí – hovoří se spíše o různorodých politických, ideologických, sociálních, filozofických směrech s podobným cílem. Rozlišuje se například feminismus liberální, radikální, queer nebo třeba ekologický. Podle historických etap a dobových diskurzů se pak feminismus dělí na takzvané „vlny“ – tedy první vlna feminismu, druhá vlna… a tak dále.
Intersekcionalita jako jedna z podmínek
Na počátku 90. let se v rámci třetí vlny feminismu začíná ozývat kritika toho, že toto hnutí zastupuje pouze bílé heterosexuální ženy a jejich zájmy. Ovšem abychom feminismus mohli nazývat feminismem, musí být intersekcionální.
Intersekcionalita popisuje, jak se různé formy diskriminace, útlaku (např. rasismus, sexismus) prolínají, jak se navzájem ovlivňují, a jak se sjednocují do jedné konkrétní zkušenosti (např. zkušenosti osoby tmavé barvy pleti, která je zároveň ženského pohlaví). Díky tomuto konceptu bychom tak neměli označovat za feministická ta hnutí, která vylučují například trans a nebinární osoby či sexuální pracovníky a pracovnice.
Důležitá je zde i otázka uvědomění si lokace. Jinou lokaci má bílá žena z vyšší střední třídy a jinou černošská žena. Jinou „startovní pozici“ mají jednotlivé ženy i v případě feminismu. Jakmile bílé vzdělané ženy dosáhly určité míry společenské prestiže, považovala se otázka feminismu za zodpovězenou. Dosažený cíl se přitom týkal pouze velmi úzké skupiny privilegovaných žen.
Zatímco bílé ženy se bouřily proti tomu, že musí být v domácnosti, méně privilegované ženy měly po příchodu z dlouhého (a špatně placeného) zaměstnání v domácnosti další směnu. Jedna skupina žen chápala domácnost jako formu útlaku, ta druhá jako svobodu. Lokace zde vyplývá ze třídy, do které se narodíme – zda je nám umožněno studovat, jak se oblékáme, jak se chováme a hovoříme, kolik máme peněz.
Pussy power z obchoďáku
Konceptu intersekcionality pak přímo odporuje takzvaný „bílý feminismus“, který se zaměřuje pouze na bílé, cis, heterosexuální a zdravé (able-bodied) ženy. Zkušenosti žen bez těchto charakteristik jsou tak vytlačeny nebo marginalizovány.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Důvody, proč je feminismus potřeba i v roce 2022.
- Zda jsou feministky zlé čarodějnice, které obědvají vývar z varlat.
- Jak patriarchát negativně ovlivňuje i „nedotknutelné“ bílé muže.
- Co zmařilo počáteční snahy českého feminismu.
