Istanbulská úmluva: Proč vzbuzuje takové vášně a co by její ratifikace znamenala, vysvětluje advokátka Lucie Hrdá

„Tradice“ násilí v českých domácnostech

Z řad kritiků, kteří proti Istanbulské úmluvě brojí, zaznívají hlavně argumenty, že její ratifikací by došlo k ohrožení „křesťanských hodnot a tradic“. Což je podle advokátky naprostý nesmysl. „Vždy, když takové kritiky slyším, tak mám pocit, že jejich hlavní tradicí je mlátit doma manželku nebo děti. To je taková oblíbená česká tradice, jak to tak v poslední době vypadá,“ uvedla.

„Vycházíme sice z křesťanství, ale je spousta evropských států, které tuto úmluvu přijaly a nedošlo k žádnému zákazu místních tradic. Vajíčka budou moci lidi malovat, stejně tak plést pomlázky. Ale bude vadit, když někoho seřežou tak, že bude krvácet,“ dodala Hrdá. „Seřezání do krve“ je ovšem v trestněprávním hledisku problémem již dnes, nehledě na Istanbulskou úmluvou.

Další kritikou, která v souvislosti s úmluvou zaznívá, je, že staví ženy proti mužům a podněcuje nenávist mezi nimi. Takové nálady však podle Hrdé feminismus vzbuzuje vždy. „Já, jako hrdá feministka, můžu říct, že to vůbec není tak, že bych nenáviděla muže. Já nesnáším, když není někde rovnost. A pokud si zákonodárci myslí, že v okamžiku, kdy se zavede rovnost a odstraní diskriminace, tak ženy budou nenávidět muže, je mi jich upřímně líto,“ řekla.

Genderový konec světa?

Fakt, že se úmluva nekonečně odkládá, proto jistě vypovídá o atmosféře v české společnosti. Lidé, včetně politiků, by tak měli podle advokátky přestat omílat nepravdivé mýty a dojmy a spíše se podívat na situaci v zemích, kde byla úmluva ratifikována. „Nikde nenastalo žádné hromadné zakazování penisů, nikde nenastaly převýchovné genderové tábory, ani pašování migrantů v diplomatických autech. Ani nic dalšího, s čím se tady straší,“ popsala Hrdá. Místo toho se zavedly helpline, upravilo se azylové řízení pro uprchlíky ohrožené domácím násilím ze zemí, kde to není trestné. Došlo také k důležitému posílení prevenční složky.

„Nikde nenastal genderový konec světa,“ uzavřela advokátka.

Z mezinárodní úmluvy, kterých Česká republika ratifikovala nespočet, se tak podle Hrdé stalo politikum: „Já se vždycky těch, kteří bojují proti Istanbulské úmluvě, ptám, proč jim nevadí úmluva CEDAW, proč jim nevadí Lanzarotská úmluva. Oni na mě koukají a vůbec netuší, o čem mluvím. Úmluva CEDAW je přitom mezinárodní úmluva podobného typu, ke které jsme přistoupili v roce 1980 a mluví o odstranění všech forem diskriminace vůči ženám. Lanzarotská úmluva nás zase zavazuje odstraňovat veškeré sexuální násilí na dětech. Nikomu tyto úmluvy nevadí.“

Co je to „ten gender“?

Hlavní rozkol tak pravděpodobně způsobuje fakt, že Istanbulská úmluva operuje s termínem „gender“ – tedy s takzvaným sociálním pohlavím, které označuje kulturní charakteristiky, modely či role přiřazované mužskému nebo ženskému biologickému pohlaví. Třecí plochou je tak právě nepochopení tohoto termínu, jak vysvětluje Hrdá.

„Sice nevím, co to je gender, ale hrozně mě to uráží. Asi tak bych to pojmenovala,“ dodala.

Odpověď na otázku, zda se dal přístup odkládání od nastoupivší vlády očekávat, je podle Hrdé dvojsečná. Míní, že nová vláda je sice extrémně konzervativní, na druhou stranu je to také vláda, která má právě ochranu obětí sexualizovaného násilí v programovém prohlášení. Odložení Istanbulské úmluvy je tak podle ní přesným opakem toho, co vláda svým voličům slíbila. Politici zároveň podle ní věří, že většina českých voličů je spíše konzervativní – to však nemusí být tak úplně pravda.

„Mladší voliči například považovali zpřísnění trestů proti domácímu násilí za druhou nejdůležitější volební otázku, jak vyplynulo z průzkumů,“ vysvětlila.

Politici si však v případě „kontroverzní“ úmluvy zřejmě nechtějí znepřátelit ani jeden „tábor“, a tak se k ní radši ani nevyjadřují. Z oslovených předsedů a předsedkyň politických stran se pro Refresher vyjádřili pouze místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš a šéf SPD Tomio Okamura.

Tichá debata

„O Istanbulské úmluvě koluje řada mýtů, v praxi ale obsahuje hodnoty, s kterými by se měla ztotožňovat každá země beroucí vážně ochranu lidských práv. Je klíčové, aby se její požadavky skutečně uvedly do praxe. Například v oblasti sexuálního a domácího násilí je potřeba posunout jak legislativu, tak přístup a povědomí veřejnosti,“ napsal Bartoš. Dodal, že Piráti chtějí například zpřísnit tresty ukládané za sexuální násilí, zvýšit dostupnost a kvalitu ochrany obětí, zvyšovat informovanost odborných složek a postupně posilovat důvěru obětí v systém.

Naopak Okamura patří k dlouhodobým kritikům Istanbulské úmluvy. Podle něj do České republiky nepatří, jelikož „rovnost a právo naše zákony alespoň teoreticky zajišťují dostatečně“. 

Tisková mluvčí ODS Adéla Valentová Refresher informovala, že v současné chvíli ministr spravedlnosti Pavel Blažek (za ODS) požádal s ohledem na nové politické složení Poslanecké sněmovny o posunutí termínu projednání Istanbulské úmluvy do konce ledna 2023.

„Návrh na ratifikaci jsme vládě předložili již v minulém volebním období. Vláda o něm nerozhodla,“ uvedl také tiskový mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka. Podle něj by resort rád poskytl dostatečný časový prostor pro politické předjednání dané problematiky. Není však vyloučené, že k politickému konsenzu vláda dospěje před stanoveným datem. 
 

Vláda neustálé odkládání ratifikace prolomí podle advokátky až v moment, kdy politikům dojde, že tak lze nasbírat „politické body“ a nepodpora úmluvy by mohla ve výsledku znamenat potenciální ztrátu voličů.

„Pokud mladí lidé chtějí žít v zemi, která se přihlásí k západním hodnotám – k těm opravdovým, ne k těm proklamovaným, tak musí dávat politikům najevo, co chtějí,“ řekla Hrdá. Důležité je to podle ní i kvůli probíhající „antikampani“ se zaplacenými spamovými boty, které poslancům denně posílají stovky zpráv a žádají je, aby podobné úmluvy neschvalovaly. Opačné požadavky se proto ztrácí.

Probíhající pandemie přitom otevřela debatu o nedostatečné ochraně obětí domácího násilí. Velmi nebezpečné jsou například izolace, karantény a lockdowny, kdy oběť v podstatě nemá jinou možnost než zůstat s agresorem v jedné domácnosti. Podle Hrdé tak „už včera bylo pozdě“.